Sport a rasismus

Kdo viděl záznam výše uvedené situace, ví, že policista zasahoval přiměřeně. Kdyby na straně zraněného nebyl černoch, ale byl by jím běloch, zpráva by zapadnula kdesi v místním novinovém plátku. Podobné by to bylo i v případu feťáka Floyda, jenž odstartoval celou tu komedii s rasovými nepokoji. Před americkými prezidentskými volbami jde totiž především o rozeštvání americké společnosti a snahu zachránit propad Demokratů. Americké elity potřebují mít u moci Bidena, protože Donald Trump jim tzv. hází vidle do jejich byznysu a postupně odhaluje zlo, které vytvářeli a podporovali poslední američtí prezidenti pocházející právě z Demokratů. Navíc po několika desetiletích nezačaly Spojené státy ani jednu válku, nepodíleli se na ozbrojeném konfliktu, a i přes obrovskou mediální masáž Trump neztrácí příliš na oblibě. Tedy nejde o nějaký rasismus, ale o to vytvořit nestabilní prostředí a využít ho k další dehonestaci Trumpa.

  Policisté v USA měli donedávna velkou autoritu a jejich práce spočívala velmi často v řešení případů spojených s kriminalitou převážně černochů. Ač jich je v USA něco přes 10%, starají se o více, jak polovinu všech kriminálních činů. Obsazení věznic je toho důkazem. Navíc možnost vlastnit zbraň je ve Spojených státech velmi otevřená a policista musí při zásahu počítat s tím, že protivník je ozbrojený. Z toho plyne jistý důraz a nutnost reagovat vcelku bystře a nekompromisně. Samotní černoši se nevybíjejí pouze mezi sebou, ale často napadají právě bělochy. Nenávist vůči nim projevují agresivitou, krádežemi a v poslední době i rabováním.  Podílí se i na vysoké spotřebě drog a jejich prodeji. Naopak společenský přínos v jiných oblastech je mnohem nižší, než by měl být. Takže když vezmeme v potaz všechny statistiky, černoši jsou spíše problémem než výhodou. A události posledních let to jen dokazují. Ať už se jednalo o přírodní katastrofy či politické třenice, jsou to především černoši, kdo začne okamžitě rabovat a krást. Kdo se poté tedy staví na jejich stranu a schvaluje tento způsob ,,protestu‘‘, je sám velmi amorálně založen. Proč nereaguje na to, co se děje v JAR, případně neodsuzuje násilí páchané černochy na běloších v dalších částech světa?

  Řada černochů se stala úspěšnými muzikanty, herci, sportovci. Samozřejmě se pohybují i ve vyšších vrstvách v zaměstnání či firmách. Jsou to ti, kteří se vymanili z typického černošského prostředí. Možná měli štěstí, spíše však šli svou cestou a za svým cílem. Pokud jím je mít se dobře, něčeho chtít dosáhnout a nehledět na obtíže, pak se jimi přiblížili uvažování ostatních schopných bez ohledu na rasu. Nevymlouvali se a prostě šli. I proto existují vynikající basketbalisté, atleti, herci, ale i třeba lékaři. O muzikálnosti není třeba hovořit, bohužel mnoho textů raperů je agresivních, primitivních a vybízejících k nenávisti vůči ostatním. Přesto lze konstatovat, že i mezi černochy je mnoho úspěšných a mají li chuť a využijí li možnosti, které jim dává systém v USA, dostanou se vysoko. A naopak situace v JAR ukazuje, že ani nastartovaná ekonomika a fungující státní správa v případě převzetí černochy není spásná a tito ji dokážou velmi rychle zdevastovat, a navíc svou nenávist vůči bělochům převést v masakr. Také se tím ukazuje opodstatněnost krátké uzdy, na které předešlá generace držela černé spoluobyvatele v JAR a skutečnost, že apartheid tolik kritizovaný komunisty byl vlastně logickým vyústěním mentality černochů v kontextu s rozvojem JAR.

  Protest Ósakaové je podobně, jako idiotské chování mistra světa F1 Hamiltona, ukázkou nesoudnosti. Oba se dostali na vrchol v nejdražších sportovních disciplínách. Hamiltona si hýčkali sportovní manažeři od dětství, je nejúspěšnějším a nejbohatším motoristickým sportovcem. Ósakaová je na tom také dobře, navíc není jediná v tenisovém sportu, kdo má tmavou pleť. Sestry Serena a Venus Williamsové jsou dalšími, kdo se prosadil a ani ony nejsou osamocené. Basketbal, americký fotbal, atletika, kopaná a plno dalších sportů plodících milionáře bez ohledu na pleť ukazují, že když se chce, jde cokoliv. Podpora hnutí Black Lives Matter je tedy výlučně politické rozhodnutí a politika do sportu nepatří. To platí jak pro hráče, tak i organizátory sportovních akcí.  A kdo to porušuje, měl by být potrestán. Třeba tím, že příště nebude puštěn na start či pozván na turnaj. Bohužel sebemrskačství některých liberálně uvažujících bělochů toto vše posunuje do úplně jiné roviny. Černé mercedesy v F1, omluvy pořadatelů a poklekání je ukázkou sebeponížení. A to nikdo hrdý na své já nedělá. Pouze to ukazuje, kolik pokřivených charakterů kolem nás je.

Jindřich Kulhavý