Sport, mládež, a tak dále….

 Nejsme však takovými nacionalisty, jako třeba Američané, nicméně přiznejme si, že slyšet naší hymnu je krásný pocit. K vítězství však vede velmi dlouhá cesta. Od malička jsou dítka vedena k sportu a postupně se oddělují ta talentovaná od méně předurčených k vrcholovému sportu. Aspoň by to tak mělo být.

  Kdysi existovala střediska vrcholových sportů, kam byli soustřeďováni ti nejlepší. Jak je to teď? Mnoho rodičů si uvědomuje možnost zabezpečit své potomky tím, že je dotlačí k sportovním úspěchům. V kursu jsou samozřejmě sporty, které svou popularitou přivádí nejvíce diváků a sponzorů. Právě o tyto odvětví je největší zájem. Je celkem pochopitelné, že máme nejvíce fotbalistů, hokejistů. Ale jak vidíme, není kvantita vždy úměrná kvalitě. Plná kluziště neznamenají více Jágrů, Straků, na našich trávnících neběhají všude budoucí hvězdy typu Nedvěd, Rosický. Je to chybějící metodikou, financemi?

   Každé velké sportovní klání a úspěch v něm přinese vlnu nových adeptů pro daný sport. I naši malincí spoluobčané sledují dění na kolbištích a vidí se na stupních vítězů. Věřím, že kdybychom u nás měli více hal na rychlobruslení, Martina Sáblíková by jistě časem získala nástupce. Přestože nemáme velehory, vyrůstají u nás medailoví adepti v alpských disciplínách, naši běžci na lyžích soupeří s těmi severskými. Nejeden malý Nor pravděpodobně běhá denně po pláních na běžkách s puškou na ochranu před ledním medvědem na zádech, je mu to přirozené, u nás přesto biaton zaznamenal v poslední době neskutečné úspěchy. Naše geografické podmínky nejsou ideálními ani pro vyloženě letní sporty a i ty zimní jsou často odkázány na komorní prostředí hal, což brání masovosti. Musíme se však s tímto smířit, a přestože se lecos dá dohnat investicemi do správných projektů a objektů, není to jednoduché.

   Bohužel právě peníze ve sportu jsou u nás jeden ze dvou zásadních problémů. Původně minimálně 1 mld. korun ročně z aktivit Sazky je minulostí, díky řízenému převodu ze sportovních svazů do soukromých rukou nezbylo vůbec nic. Samotná Sazka nadále vytváří obrovské zisky, ale ty už se sportem nemají nic společného. Sponzoři se nijak zvláště nehrnou, a když, tak jen proto, aby ulili své aktiva. Skutečně z lásky se věnují sportu především trenéři mládeže, podle toho to také vypadá, ne každý má sportovní vzdělání na potřebné úrovni. Přesto aspoň jim musíme poděkovat za čas i odříkání, také za vypiplání aspoň těch pár hvězd z našich tréninkových areálů. Většina zátěže tedy zůstává na rodičích a mají li dovést své dítě k profesionalitě, stojí to nemalé finanční prostředky. Pokud se však narodí nová star a vydrží až do dospělosti, její zrod a existence je možností zviditelnit sama sebe, jste li jinak bezcenným politikem. Poplácávání po zádech Vás pak provází po celou dobu vaší úspěšnosti. Tedy pokud nezmizíte například do zámoří. V tu chvíli už nejste Čech a vlastenec, nikdo se na Vašich zádech nemůže vyvézt do pater, v nichž je středem pozornosti.

   Druhým z problémů je už výše naznačený amatérismus ve všech sférách sportu a nedostatečná metodika. Chybí sledování světových trendů, kvalitní vybavení, stáže a možnosti různých výměn. Poslední dobou lze sice zaznamenat mírné zlepšení, nicméně i tady hraje proti snaze nedostatek financí. Místo investic do mládežnických kategorií se kupují hotoví hráči. Junioři se jen těžko prokousávají do kategorie dospělých, a pokud se k tomu přidá i všudypřítomná korupce, kterou lze zaznamenat už u dětí nad 14 let, je zřejmá nezdravost prostředí. Nelze se poté divit ukončení sportovních aktivit i u talentů v brzkém věku. A je jedno, jsou li to tenisté, fotbalisté, hokejisté, či snad sportovci z jiných odvětví. To už vůbec nebereme v potaz sociálně slabší rodiny, jejichž i sebetalentovanější dítě se ke sportu ani nemusí dostat.

   Existence podpůrných programů je evidentně zanedbaná. K tomu většinou nedostatečná školní tělovýchova a jsme tam, kde jsme. A právě proto se musíme sklonit před těmi, kteří překonali všechny nástrahy se sportem spojené a dokážou naši malou zemi reprezentovat na té nejvyšší úrovni. Jen doufám, že se nově narozeným Sáblíkovým, Čechům, Jágrům, Nedvědům a jim podobným bude v budoucnu stát věnovat více a oni budou moci dělat dobré jméno své vlasti s vědomím, že se nemusí stydět za to, jak vyrůstali a kde. Bude to ale ještě dlouhá cesta.

J3.K