Dějiny národa Českého - BRATISLAVSKÝ HRAD

  Od Velké Moravy až k uherským Arpádovcům

 Tak jako je Pražský had dominantou Prahy a sídlem českých panovníků již z dob knížecích Přemyslovců, to jest od konce 9. století, tak je i Bratislavský hrad dodnes centrem hlavního města Slovenska. Jeho historie sahá až do počátku Velkomoravské říše. Již v 7. století zde stávalo slovanské hradiště, na které plynule navázala doba velkomoravských panovníků. Na Bratislavském hradě sídlila knížecí družina a církevní hodnostáři v době Velké Moravy.

  Porážkou bavorských vojsk ze dne 4. července roku 907 Maďary zde vlastně začala budoucí uherská nadvláda na tomto území. Významné postavení získal Bratislavský hrad opět až na počátku 11, století, kdy na vysutém skalnatém ostrohu započal první uherský král z rodu Arpádovců Štěpán I. (svatý Štěpán) s rozsáhlou rekonstrukcí celého hradiště. Hrad byl vždy terčem nepřátelských útoků, takže byl často nejen dobyt, ale i vypálen. To se podepsalo na stavu celého okolního hradiště. S nástupem uherského krále Šalamouna z rodu Arpádovců se hrad v roce 1073 začal postupně opravovat. Kolem dokola se stavěly dřevěné palisády, které v následujícím období byly nahrazeny kamennými hradbami.

  Na počátku 11. století zde byl vystavěn románský trojlodní kamenný kostel sv. Salvatora, který nahradil baziliku z dob Velké Moravy. Kostel sv. Salvatora byl ve své době největší sakrální stavbou na území dnešního Slovenska. V roce 1110 k němu bylo přistavěno probošství, tzv. Bratislavská kapitula. Kolem Bratislavského hradu postupně vzniklo několik románských budou objevených na konci 19. století. V době panování uherského krále Emericha byl románský kostel se svolením papeže Inocence III. v roce 1204 přestěhován z Bratislavského hradu do podhradí. Důvodem přestěhování byly obavy o bezpečnost hradního sídla z důvodu návštěvníků bohoslužeb, které se konaly v kostele sv. Salvatora. Tím se stalo, že zde skončil rušný církevní život, zanikl hřbitov, který zde byl již z dob Velkomoravské říše.

  Díky velkému nebezpečí ze strany Tatarů v první polovině 13. století bylo nutno Bratislavský hrad obepnout kamennými hradbami. I díky tomuto stavebnímu zásahu byl hrad za uherského krále Bély IV. v roce 1241 ochráněn, a tudíž nebyl Tatary dobyt. Po smršti mongolských hord se rozhodla uherská šlechta v roce 1245 o vybudování obranné věže. Šlo o trojpodlažní stavbu dřevěnou konstrukcí. Podoba hradu z dob uherských Arpádovců přetrvala až do počátku 14, století, kdy hrad doplnila vodní věž, která se ale začala stavět již za vlády Bély IV. Dokončena byla prakticky až na samém počátku 14. století.

  Románskou podobu Bratislavského hradu znamenal až nástup Zikmunda Lucemburského, tedy syna císaře a českého krále Karla IV. Důvodem rozsáhlé rekonstrukce, kterou uherský král Zikmund Lucemburský v Uhrách uskutečnil, byla i obava o husitské nebezpečí z Čech. Ale to už je jiný příběh. K Bratislavskému hradu se jistě ještě vrátím, protože jeho historie v době gotické, ale i renesanční, je velmi zajímavá. Takže až pojedete přátelé historie někdy na Slovensko nezapomeňte, že v jeho hlavním městě stojí hrad, který je úzce spjatý s českou historií od prvopočátku. .