Dějiny národa Českého - KOSTEL SVATÉHO JAKUBA - PRAHA

  Pražské legendy a báje

  Ve 12. století založili slavní mniši řádu minoritů kostel a klášter svatého mučedníka Jakuba za Ungeltem na Staroměstském náměstí. Tento klášter je patrný, tím, že milostivého léta roku 1311 se v něm konala slavná svatební hostina českého krále Jana Lucemburského a jeho choti Elišky Přemyslovny. Další slavnou událostí v tomto kostele bylo potvrzení císaře a krále Karla IV. práva Pražanům.

  Ještě za života českého krále Jana Lucemburského někdy okolo roku 1316 klášter, ale i přilehlý kostel, zcela vyhořely. Byly však znovu postaveny, ve slohu gotickém a nádherně vymalovány, neboť královna Eliška Přemyslovna přispěla na obnovu velice štědrým darem-600 kop pražských grošů. V roce 1596 byly kostel i klášter opět zapáleny, tentokrát bleskem a značně poškozeny. O patnáct let později při vpádu Pasovských vojsk do Prahy jej uchránili pražští řezníci a doslova Pasovské vojsko vyhnali. Na paměť toho vsadili mniši z kláštera sv. Jakuba řezníkům do zdi chrámu desku se znakem lva, kterou řeznický cech získal již v době krále Jana Lucemburského, za otevření brány Vyšehradské.

  Rok 1889 pro Prahu neštěstím byl, neboť vyhořelo osm set dvacet domů, jedenáct synagog, čtyři kostely a dva kláštery. Tehdy byl chrám sv. Jakuba úplně zničen a mniši v děsu utekli do Německa, Nevěřili totiž, že z toho spáleniště mohli novou svatyni vystavět. Jen jeden, jistý mnich jménem Antonín Cymburk, zůstal. Nemohl opustit milovanou Prahu v době jejího neštěstí. S malou částkou asi 18ti zlatých se pustil do obnovy kostela. Prosil i kolemjdoucí o milodary tak dlouho, až sebral poslední peníz, za nějž chrám znovu postavil.

  Zvláštní náhodou byla při požáru zachráněna dřevěná soška Panny Marie Vítězné ze 14. stol. Zbožný věřící zdobili sošku zlatem a stříbrem. Tyto vzácné dary po staletí lákaly zloděje. Jeden takový dal se zavřít na noc do zmíněného kostela, když kostelník chrám zamkl a všechno ztichlo, zloděj se vyšplhal na oltář a chtěl uloupit šňůru perel, Sotva však na ni vztáhl ruku, někdo tak prudce sevřel jeho zápěstí, že se ani nepohnul. Jak se však zalekl, když poznal, že Panna Maria sama drží jeho ruku! Časně ráno přišel kostelník zvonit klekání. Spatřil zloděje u oltáře, vyběhl rychle z chrámu a svolal lid, aby mu pomohli zloděje lapit. Rozhněvaný lid se tlačil do kostela a křičel na něj, aby sestoupil, ale on nemohl. Socha nepustila jeho ruk. A tu kněz řekl: Matko Boží, sama rozsuď, jak máme viníka potrestat. Po těch slovech socha Panny Marie pustila zlodějovu ruku na znamení, useknutí ruky. Kat mu posléze ruku opravdu uťal a následně byl vyhnán z města. Od této doby visí zčernalá ruka na řetízku v chrámě. Co myslíte, byla to jen legenda, nebo svatá pravda?