Dějiny národa Českého - PANNA A BABA - Pověst o hradu Trosky
www.inadhled.cz Autor: Aleš Hroník
Kamenný památník stojící na skále jako dvě věže, které snad ani člověk vytvořit nemohl. To jest vznešená zřícenina hradu Trosky. Jedinečné panoráma, kterému na nádherném zjevu a zdařilém lidském výtvoru snad nic v celém širokém světě se nevyrovná. Tento div světa, tyto královské Trosky v kraji libereckém zahaleny jsou temně zeleným hájem smrků, jedlí a smrkových borovic hrajících nádhernými barvami. To jsou nesmrtelné české Trosky a jména svého právem zasluhují, poněvadž je tu roztříštěného kamenní tolik, jako by se podle pověsti knížeti pekel pytel pod rukama roztrhal.
Nižší z nich jménem Baba, vyšší pak nazývá se Panna. A na těchto výběžcích a mezi nimi trčel kdysi starý gotický kamenný hrad , stavěný kolem roku 1380 z něhož dnes jsou jen trosky.Tento hrad se nacházel na čedičové skále, zahalen jen čarovným vínkem hravých pověstí českých. Rád Vám jednu z nich dnes přátelé české historie napíši.
Na počátku 15. století sídlily prý na nesmrtelných Troskách dvě příbuzné z rodu Bergova, z něhož mnozí příslušníci smutně prosluly svým loupením, zločinným přepadáváním a násilnou surovou povahou. Na Babě přebývala prý škaredá vdova Markéta, jinak horlivá katolička, pobožná až k šílenství. Na Panně zase dlela její vnučka Barbora, která se přidala ke straně pod obojí. Tato různost vyznání byla příčinou častých hádek mezi oběma ženami.
Nadávky hrubé a šťavnaté, až Bůh bránil, zaznívaly prý denně od Baby k Panně a od Panně k Babě. Někdy se i stalo, že rozlobená Markéta nešetřila přívalem svých nadávek, ale dokonce i hrnky, měchačka a kvedlačky po vnučce házela. Co zrovna Markétě přišlo na ruku, mělo se dostati i panně Barboře. Škaredé Markéty bál se snad každý. Až jednoho dne lidé viděli hejno pekelníků letících vzduchem a odnášejících na ohnivém koštěti Markétu ze své věže do pekla. Za nedlouho stálým strachem před pekelníky dosnila i svůj život pozemský vnučka panna Barbora.
Dodnes za bouřných, chmurných nocí nese se na zřícenině ostrý, srdcelomný pláč a nářek s hradních stěn do údolí a lidé v chatách pod starým hradem se v bázni křižují, že na Troskách se zase sváří obě ženy. Pověst tak dala název věžím, které dodnes známe jako Panna a Baba.
