Dějiny národa Českého - POVĚSTI O VÁCLAVSKÉM NÁMĚSTÍ V PRAZE
www.inadhled.cz Autor: Aleš Hroník
Na Václavském náměstí stávala až do L.P. 1879 socha svatého Václava, Pražanům zvláště milá. Dal ji tam postavit L.P. 1678 novoměstský magistrát, a to poblíže toho místa, kde začíná Jindřišská ulice. Později postavili sochu něco výše, proti domu číslo 826. Tato socha byla památná tím, že se u ní konávaly služby Boží, kdykoliv pro mor byly zavřené všechny pražské kostely, jako tomu bylo i L.P. 1713. K ní se také ubíral průvod z chrámu svatého Jindřicha a Kunhuty.
V bouřlivém roce L.P. 1848 sloužil u ní mši svatou sám tehdejší pražský arcibiskup Alois Josef Schrenk pro české poslance, kteří dle usnesení zástupců národa shromážděných ve Svatováclavských lázních ještě téhož dne 19. března se odebrali do Vídně k císaři Františku Josefovi I. aby mu předložili své požadavky. Po návratu těchto zplnomocněnců národa byla opět zmíněná socha svatého Václava svědkem arcibiskupem vykonané děkovné mše, která byla zakončena slavným "Te Daum"
Od oné doby také název Koňský trh se mění na Václavské náměstí, jak jest dodnes. Když se pak do Prahy sjeli k slovanskému sjezdu i četní Jihoslované, opět u sochy svatého Václava konal bohoslužby řeckokatolický kněz Samatovič. Při této bohoslužbě řídil zpěv ruský velekněz Miloraděv a četní Slované pravoslavného a řeckokatolického vyznání přistoupili ke stolu Páně. Před volbami do říšského sněmu byla na Václavském náměstí konána bohoslužba vlasteneckým knězem Janem Arnoldem. 11. června L.P. 1848 v pravé poledne došlo nedaleko sochy sv. Václava ke srážce s vojskem při demonstraci. Šarvátka se přesunula i do nedaleké Celetné ulice. Tato událost byla předzvěst starých rakouských pořádků, které prosadil i násilím císař František Josef I.
Na Václavském náměstí byl dokonce i za časů Josefa II. obchod s obilím. Prodávali zde i přespolní pekaři (pecnáři), a dokonce na provizorních lavičkách měli nařízeno prodávat chléb, nejen celé bochníky, ale i krajíce, aby i ty nejchudší si mohli koupit Boží dar.
Český národ sice šťastně přečkal mnohé zlé časy a mnohé válečné svízele, ale ještě horší doby ho čekaly. Podle pověsti nastanou, až nesvornost dostoupí vrcholu, čehož využitkuje velice silný nepřítel, jenž vtrhne do země, Čechové se sice sjednotí a budou se bít jako lvi, ale už bude pozdě, neboť ve všech bitvách už budou poraženi. A tak jim nic jiného nezůstane, než se shromažďovat k soše svatého Václava na Václavském náměstí a prosit nebeského knížete o jejich záchranu. Jako by tato legenda byla předzvěstí mnoha útrap v českých zemích.
Kníže svatý Václav, stojící na podstavci snad jednou oživne a jak zamává mečem v tu stranu, kde je hora Blaník, hned se tento vrch otevře, až se celá země zachvěje. Vstoupí tak Blaničtí rytíři do Prahy a budou se bít za českou zemi. Po této bitvě, která Čechy ještě čeká, nastane tisíciletý mír a klid zbraní.
Pravdou je že právě na Václavském náměstí se vždy lid shromažďoval při smutných, ale i národních oslavách, ať už to bylo kdykoliv. Tu při vítězství hokejistů, tu při Sametové revoluci, nebo i při smutné okupaci nacistických vojsk. Toto náměstí bylo zkrátka svědkem všeho, co tato země prožívala. Václavské náměstí ale má bohužel i nálepku jako nebezpečné náměstí, a to díky kriminálním živlům, které nejsou ani z této země. Ptám se tedy, proč mocní ať už na Hradu nebo v Parlamentu, s touto situací něco neudělají. Odpovím si sám-nemají z toho žádný zisk! Bezpečnost a klid obyvatel jsou všem nahoře ukradené.
