Dějiny národa Českého - ZLATÁ ULIČKA V PRAZE

   Za panování krále Vladislava Jagellonského zbudoval Benedikt Reid krytou chodbu, která se táhla podél vnitřní strany severní obvodní hradby na Jelením příkopem a spojovala věž Daliborku s Mihulkou. Po velké požáru L.P 1541 byla při rekonstrukci hradu původní Bílá věž zbořena a vězení, které bylo v jejích horních patrech, přeneseno do střední věže nad Jelení příkop. Východní část spojovací chodby mezi novou Bílou věží a Daliborkou se pak nazývala vězeňská chodba.

  Zlatá ulička, jak ji dnes známe, vznikla až za vlády císaře Rudolfa II. Habsburského, který z Prahy několik let po své korunovaci udělal metropolitní město habsburské monarchie. S rozšířením pražského dvora přibývá i služebnictvo a je nutné zvýšit tak ubytovací kapacity. Císař Rudolf II. povoluje červeným střelcům hlídajícím rezidenci, kteří byly do té doby ubytováni po celém hradě, aby si pod klenbou vězeňské chodby vystavěli svoje příbytky. Sedmnáct malých domečků jak vystřižených z modelu se stalo soukromým majetkem svých pánů.Toto vlastnictví však mělo kuriozní výjimku: střecha, se k miniaturním nemovitostem nepočítala.

  Když byl L.P. 1784 josefínským dekretem zrušen sbor červených strážců hradu, do domečků se nastěhovala čeleď a další služebnictvo. Původně se Zlatá ulička jmenovala Zlatnická. L.P 1780 byl její název zkrácen na Zlatá. Tento název vyvolával mnoho dohadů a tvrzení, které se většinou nepodařilo potvrdit. Nejznámější legenda hovoří o alchymistech, kteří zde měli své laboratoře. Císař Rudolf II. udělal z uličky cosi jako alchymistické ghetto. Poprvé se alchymisté ze Zlaté uličky objevují v dílech německého historika alchymie Schmiedera a po něm zejména u pozdně romantického romanopisce Josefa Svátka.

  Celá ulice je dnes dlážděná "kočičím hlavami". Domečky jsou úzké a malé a připomínají spíše příbytek pro panenky. Dodnes stojící dům č.p 20, nám může asi nejvíce ukázat podobu obydlí za císaře Rudolfa II. Ve Zlaté uličce také bylo ubytováno i několik významných osob, jako spisovatelé, básníci a výtvarníci. Mimo jiné zde bydlel i Franz Kafka, Jaroslav Seifrt, Vítězslav Nezval nebo František Halas. Také tu podle legendy pobývala prý známá kartářka a vědma jakási Matylda Průšová.

  Bydlení ve Zlaté uličce přitom nebylo příliš drahé, alespoň ne za Rudolfa II. Nejsmutnější historii měla Zlatá ulička v době druhé světové války, údajně zde bylo ubytováno několik příslušníků gestapa.
Dnes slouží Zlatá ulička jako lákadlo pro turisty a musím napsat, že denně zde projde i několik tisíc zvědavců. Všem prohlídku této nádherné historické památky doporučuji.