Dějiny národa Českého - ZŘÍCENINA HRADU PŘIMDA
www.inadhled.cz Autor: Aleš Hroník
Přimda, okes Tachov
Zříceniny hradu Přimdy jsou patrně zbytkem vůbec nejstaršího dochovaného raně středověkého kamenného hradu na našem území. Vybudován byl v románském slohu. Kosmova kronika k roku 1121 uvádí, že blíže neurčení Němci " si postavili uvnitř českých hranic ve hvozdě, k němuž se jde přes vesnici Bělou, na strmé skále hrad". Dnešni historikové se přiklánějí k domněnce, že stavitelem hradu, popřípadě tvrze, byl Děpolt II. z Vohburgu, v té době makrabí sousední severní marky, který v téže době pokládal základy chebského hradu a jehož rod ovládal celé Loketsko. K budovatelské aktivitě měl řadu důvodů, ale tím nejdůležitějším bylo zabezpečit své území před nepřátelskými vpády z Čech.
K jednomu došlo už v roce 1105, kdy do jeho severní marky vpadlo silné a mocné české vojsko a těžce ji poplenilo. Hrad v Chebu a i Přimda měly tvořit předsunuté opěrné body vohburských markrabat proti expanzivní politice přemyslovských knížat. Děpod II. si ke stavbě hradu Přimda vybral skvěle položené místo. Vysoká skála, na níž stavbu hradu započal, budoucí posádce zaručovala kontrolu nad úvalem, který odděloval Český les od šumavského pohoří.
Vybudování hradu Přimda bez vědomí českých knížat bylo v podstatě provokací, hrabatům z Vohburgu však umožňovalo kontrolu důležitých obchodních cest směr na východ, tedy do Čech. Český kníže Vladislav I. proto na Loketsko vytáhl s vojskem a hrad dobyl. Obránce chtěl nejprve popravit, ale nakonec se k tomu nikdy neodhodlal a zajatce raději nechal propustit. Po této události se ale hrad Přimda stal natrvalo majetkem přemyslovských panovníků a první zmínka o jeho obnově byla z roku 1126.
Hrad Přimda má také svoji dochovanou pověst: Podle ní do těchto končin zabloudil český kníže Oldřich, když na lovu pronásledoval jelena. Honitba totiž patřila mezi jeho oblíbemé kratochvíle a byl schopen stopovat zvěř hodně daleko od Prahy. Tak se dostal do míst, které ani sám neznal. V hlubokém lese se k nebi tyčila skála, na níž spatřil ruiny, tehdy ještě patrně dřevěného hradu. Sídlo bylo zcela opuštěné, ale víno, které tam našel v jednom ze sklepů, neztratilo lahodnou chuť. Když kníže Oldřich uvnitř hradu usnul, probudil ho zvuk lesních rohů knížecí lovecké družiny, která ho v lese hledala. Kníže nemeškal a šel k lovcůmv ústřety, přivedl je k polozbořenému dřevěnému hradnímu sklepení a dal jim okusit vína, které tam našel. Hrad pak daroval jednomu ze svých dvořanů, který se jmenoval Přim, a pověřil ho obranou české hranice proti Němcům. Pověst praví, že nový majetel hrad zvelebil a od těchto časů se mu říkalo Přimda.
Pravdou je, že jiný Přemyslovec, v té době ještě makrabě moravský a budoucí český kníže Soběslav II., s pomocí některých Němců se na hradě Přimda skrýval, když prchal z vězení ze sousedního Německa. Stalo se údajně LP 1160. Posléze Soběslav II. odešel na svou věrnou Moravu a pokusil se proti Vladislavovi II. rozpoutat povstání. Což bylo nakonec díky tomu, že se Vladislav II. stal českým králem neúspěšné. LP 1249 se stala Přimda vězením dalšího známého Přemyslovce, prominentního vězně Přemysla Otakara II, kterého zde na krátkou dobu nechal uvěznit jeho otec Václav I. Za dob Zikmunda Lucemburského začal hrad ale chátrat, až byl nakonec dán do zástavy Švamberkům, kteří se ale o hrad příliš nestarali. v roce 1962 byla zřícenina hradu Přimda prohlášena za národní kulturní památku.
