Agresivita je ukázkou primitivismu

Historie otrokářství je příliš dlouhá na to, abychom se zabývali pouze obdobím posledních čtyř století. Otroci a podřadní sluhové existovali ve všech lidských generacích a většinou šlo o příslušníky národů, které prohrály určité války, spory či se staly obětí mohutných migračních přesunů. Doslova lov na otroky se pořádal nejen ve středověku, zajistit si levnou pracovní sílu bylo jednou z priorit už v dávném starověku a je otázkou, nevzešel li tento zvyk z pravěku. Nejde tedy o rasovou záležitost a rozhodně není důvod stydět se za jakoukoliv barvu pleti a omlouvat se za ni. Historie má svůj vývoj a černoši rozhodně nebyli posledními otroky. Když se to vezme do důsledku, byli jimi Židé a Slované v nacistických lágrech a pracovních táborech. A rozhodně se s nimi nenakládalo v rukavičkách, jak se snaží nastínit mnozí noví objasňovači historie.

  Zároveň je třeba si říct, že neúcta k jakémukoliv člověkovi vychází z několika různých součástí lidské osobnosti. Chová li se někdo k někomu nadřazeně, je to buď proto, že jeho vlastní povýšenost vychází z nesmírného ega, nebo jde o neschopnost žít v realitě, případně je na vině určitá dávka primitivismu. Ego jako takové stoupá se společenským postavením, uměním prodat dovednosti, nicméně samo o sobě nemusí být překážkou slušnému chování ke svému okolí. Přidá li se ztráta smyslu pro realitu, kterou egoisté rádi opouštějí, jde už o možný precedens, který může vést k přehlížení ostatních, tedy i jiné rasy.  Bohužel, v téměř každém z nás je i jistá dávka primitivismu, který se projevuje různými způsoby. U většiny lidí je samozřejmě méně zřetelný, přesto jej lze považovat za hnací motor agresivity. Nemusíte být příliš inteligentní, přesto můžete být úspěšný (sport, kultura), takže ego není závislé na výši IQ. Vnímat život reálně, ať už jste v jakémkoliv společenském patru, je výsadou přemýšlejících. Těch zase tolik není, takže ulice jsou plné idealistů, ideologů a naivistů. Mezi životní realisty patří spíše flegmatičtěji se chovající lidé. Ovšem primitivismus, to je na delší zamyšlení.

  Určitá jednoduchost myšlení poukazuje na nedostatek inteligence a je prostě v určité míře součástí každého z nás, byť se projevuje různě. Nemusí být univerzálním ukazatelem chytrosti, protože může zasahovat jen určitou část osobnosti. Upustit páru neúměrně situaci je běžné. Zařvat můžete na dítě, jiného řidiče, při neúspěchu u vaření, třeba i při sexu. Pokud máte určité hranice, je to v pořádku. Ale pokud ve Vás podobné okamžiky vyvolávají agresivitu, je toho primitivismu poněkud více, než si připouštíte. Jsou s ním spojené emoce, které nezvládáte. Možná zahazujete vzteky věci, občas něčím praštíte. To se dá zvládnou a s přibývajícím věkem a vnímáním zbytečného mrháni penězi za náhradu škod se zklidníte. Obrátíte li však svou momentální nenávist vůči lidem či majetku jiných a najdete v tom zalíbení, je možno Vás považovat za neřízenou střelu či idiota. To už je k zamyšlení.

  Tím se dostáváme k podstatnému. Většina rabujících jsou zčásti mladí lidé, také jsou mezi nimi běloši. Ti dosud nic nevybudovali, nemají důvod si čehokoliv vážit, jsou naivními idealisti, případně úplně hloupí. To platí i pro ostatní účastníky ničení jiné rasy, tam však místo idealismu nastupuje problém s vrozenou inteligencí, která je prokazatelně u černochů v průměru nižší, ostatně podobně, jako u Romů. A přidáme li i určité znaky zakódované v DNA a ve zvycích těchto národů, je jejich bližší vztah k agresivitě částečně objasněn. Podíváme li se na životní úroveň Afričanů, je zjevná jejich určitá zaostalost proti Evropě, jihovýchodní Asii a Spojených státům. Což z velké části způsobuje i schopnost vytvářet hodnoty.

  Sociální sítě zaplavily také záběry násilí černochů na bílých lidech. Ze škol, ulic i z dalších míst. Papež a jeho následníci svým skláněním se před černochy neodstartovali jen vrcholnou ukázku neúcty k sobě samým a imbecility, ale také černým primitivům dávají do ruky zbraň v podobě jistoty, že jsou při svých aktech násilí víceméně beztrestní. Navíc se agresivita obrací velmi často proti seniorům či naopak dětem, což lze považovat za nejhorší projev zrůdnosti. Ničemu nepomáhá ani poklekání policistů či poraženecké omluvy politiků. Naopak oceňme lidi ozbrojené a připravené bránit si své před každým gaunerem bez rozdílu pleti. A že je těch černých mnohem více? O tom proč, je psáno výše. Buďme hrdí na to, co naši předci dokázali. Žili v určité době, které odpovídaly i okolnosti vedoucí k tehdejším zvykům a způsobům. My jsme jejich potomky a v podstatě pokračujeme v tom, co oni začali, tedy v dalším budování. Nepoklekejme a nedovolme, aby nás či naše rodiče či děti k tomu někdo nutil. A už vůbec ne jiná rasa.

Jindřich Kulhavý