Boj o státní rozpočet?
www.inadhled.live Média nám sdělila, že ve Sněmovně začal boj o státní rozpočet na příští rok. Zapomněla zmínit, o čem ten boj je, když má vládní parta i nadále v této instituci početní převahu, takže si prosadí i Pekarové výlet na Mars. Všichni už nyní víme, že schodek je rekordní, navíc ještě neodpovídá realitě, protože naroste.
Elektrikář Stanjura vládnoucí dle Piráta Michálka údajně celému kabinetu s čísly nečaruje poprvé. Na Opavsku už mu natolik teklo do bot, že o si o jeho tunelech štěbetali i vrabci na stromech. Což byl dle ODS vhodný odrazový můstek k postupu na vyšší úroveň. Doba po Babišovi se mění v dobu před krachem. Fialova vláda se stala rekordmanem v zadlužování státu a vede v celé EU, přičemž i celosvětově drží čelní pozice. A to je v porovnání s Afrikou, Střední a Jižní Amerikou vskutku obdivuhodné. Být nejhoršími z nejhorších je skutečně unikát hodný Fialy, Pekarové Adamové a celého jejich reprezentačního výběru.
Fiala se ohání investicemi do infrastruktury a budoucnosti. Všichni víme, že státní moloch je pomalý a peníze vkládané do nových a již uskutečňovaných projektů mají svou minulost u předešlých vlád. Je nám jasné, že nelze úplně slučovat komunální a vládní politiku, nicméně pokud investice typu nových odpadkových košů a tramvají na Václaváku místo Pražského okruhu odpovídá přesně schopnostem a uvažování stávající vládnoucí elity, nemůžeme se nefungování státu divit. Veškeré financování projektů z dotací, především evropských, je směšnou berličkou znamenající vytváření pokřiveného trhu. Šetření ve státní pokladně by mělo začít přechodem na průhledné a efektivní investování do důležitých věcí. Dále je třeba zrevidovat absolutní většinu příjmů zpolitizovaných neziskových organizací typu Člověka v tísni. Místo rostoucích nároků na daňové poplatníky je nutné začít lépe hospodařit v samotné státní správě a možností zavést hmotnou zodpovědnost u jejích úředníků včetně těch nejvyšších.
O státních penězích by měli začít rozhodovat skuteční odborníci. To se už dlouho neděje. Každý skutečný ekonom by vyloučil politizaci zájmů a využil by diplomacie k získání přístupu k životně důležitým komoditám a surovinám za co nejlepší ceny. To se neděje, proto tu nesmyslně podporujeme Ukrajinu, občané jsou přesvědčováni k nenávisti vůči Rusku a ve finále kupujeme vše přes naprosto s námi nesolidární USA, Německo či Brusel. Vzdali jsme se svrchovanosti a rozumu. A Fiala se Stanjurou jsou u toho a po svých předchůdcích převzali štafetu v likvidaci České republiky.
Na předešlý odstavec navazuje problematika Green Dealu. Netvrdíme, že neexistují jeho součásti, které by neměly schopnost posunout lidstvo kupředu, nicméně by měly být jednou z alternativ umožňujících časem vybrat tu nejlepší. Zatím vše kolem zelených energií smrdí průšvihem a zakazovat dosud funkční modely využití vyzkoušených zdrojů energií a mobility je zločin znamenající nekonkurenceschopnost Evropy a České republiky. I to vše stojí příliš mnoho peněz, a pokud bychom si nelhali a nevytvářeli falešná pozitiva, nestrkali peníze do nesmyslů typu Green Deal a Ukrajina, F-35 a tramvají na Václaváku, mohl být rozpočet vyrovnaný, daně by zůstaly maximálně na už tak nepříjemné úrovni a nezvyšovaly by se. A boj ve Sněmovně by nebyl ničím tak zásadním, protože by se rozumní lidé domluvili. To se tu asi ještě dlouho nestane.
Jindřich Kulhavý
