Co s tou bednou?

  Kdysi nám stačily dva programy, které naši skvělí herci a umělci poměrně zdařile zaplňovali. Možná to může být sentimentem, ale jisté je, že z tvorby staré mnoho let dosud čerpá Česká televize při mnohokrát opakovaných reprízách. Nejedná se pouze o filmy, ale zároveň o různé show, cestopisy a další zábavné pořady. Nyní však máme na výběr daleko více možností, zvláště to platí pro ty, kterým na střeše trčí satelitní anténa,

  Zdálo by se tedy, že se u televize nelze nudit. Pravděpodobně to je i pravda, pokud máte tzv. vypnuto. Zahodíte myšlenky, starosti, soustředíte se na děj plynoucí pře Vámi a užíváte si příběh. Nevím, jak je to možné, ale u mne to nefunguje. Přemýšlel jsem tedy, co by mne zaujalo tak, aby má pozornost zůstala udržena. České seriály o ničem nejsou tím, co by potěšilo, x set dílů natáčených ve stejných kulisách a s průběžně stárnoucími a často i objemově se zvětšujícími hrdiny mne nebaví. Možná jsem jeden z mála v této zemi, kdo neviděl ani jednu kompletní epizodu z Ulice, Ordinace v Růžové zahradě, Přístavu, Ohnivého kuřete a nevím, z jakého ještě dalšího díla.

  Aby to nevypadalo, že nejsem vlastenec, podobný vztah mám i k zahraniční produkci. Má hlava moc nepobírá Teorii velkého třesku, ale ani ostatní tvorba amerických a německých autorů ve mně nevybudovaly závislost. Na řadě je tedy sport. Výběr je bohatý, jenže na zhlédnutí celého fotbalového zápasu potřebujete dost klidu a volného času. Navíc s výjimkou německé a anglické ligy regionální soutěže tolik netáhnou a mistrovství světa a Evropy se koná jednou za pár let. Pokud jde o ostatní sporty, tak zůstává zájem o rugby a donedávna o motoristická klání. Zbývající odvětví pozoruji nárazově a vybírám jen ta atraktivní, mám li čas. Ten nemám téměř nikdy. Ještě k motorismu. Ten je součástí snů mnoha mladých kluků, nicméně jistotou je, že s postupnou likvidací radosti z řízení motorových vozidel v běžném provozu a neustálou regulací toho, co můžeme, se z této disciplíny stává popelka doplácející na vlastní finanční náročnost. Napětí v nás už nedokáže udržet ani nudná Formule 1, jejímž opakem je snad jen sport pro chlapy, tedy Moto GP.

  Dále v repertoáru televizních stanic zůstávají filmy. Jejich neustálé opakování z nich dělá nudné pamětihodnosti, navíc si můžeme uvědomit, jak všichni včetně hvězd stárneme. Těžko lze ale očekávat, že vidíte li podesáté stejný děj, budete napnuti. To daleko přínosnějšími jsou pořady o přírodě. Dávají nám možnost uvědomit si, že rozhodně nejsme jediným zázrakem na Zemi. Bohužel i v tomto případu se nevyhnete neustálým reprízám.

  Takže jediným oborem, který by měl být denně originálním, je zpravodajství a publicistické pořady. A jsou. Jenže…Je velmi smutné, jak neskutečně tendenčně se zpravodajství tvoří. Nejen, že nemůžete věřit studiovým debatám, nelze již důvěřovat ani dokumentům natáčeným přímo v centru světového dění, záběrům z míst, která šokují svět. Vyrábějí se fejky, podvrhy, to vše proto, aby se zdůvodnilo vlastní následující politické řešení. Zkresluje se a zneužívá vše, co lze. Redaktoři a zpravodajci placení z peněz zájmových skupin, politiků a lobbistů ztratili většinou svou profesionální čest, často lžou tak dlouho, až tomu sami věří. Nejednou nám je vtloukáno do hlavy, že Clintonová je světice, Andrej Babiš de facto dobrák a za všechno může Putin. Havel může být ihned kanonizován a čínská vláda je jednou totalitní a podruhé úžasně progresivní. EET je příslibem do budoucnosti a podnikatelé kradou. Migranty sem nepustíme, ale islám je fajn a potichu se na něj připravujeme. Také pořady zabývající se fakty v známých kauzách mají většinou šokovat, ale ve finále nic nevyřeší.

  K čemu jsem se tedy dopracoval? Nu, na jaře a v létě je lepší se pohybovat na zahradě, cestovat, toulat se po sportovištích. A když se to vezme do důsledku, to samé platí i na podzim a v zimě. Nakonec plápolající oheň v krbu a příjemná hudba poskytují větší relax, než řvoucí bedna před sedačkou. A to není tak blbé zjištění.

J3.K