Co se změnilo za poslední čtvrtstoletí?

  Pohled do historie i současnosti nám dovolí porovnávat. Někomu bylo lépe před rokem 1989, jiní se snaží zapomenout na tu dobu, omladina ani netuší, že lecos bývalo jinak. I když je otázkou nakolik. Pojďme porovnat pár oblastí a možná budeme překvapeni.

1.       Cestování – kdysi se o dovolených v zahraničí mohlo průměrným Čechům zdát. Pokud neměli to štěstí, že dostali výjezdní doložku, tak moře viděli buď na pohledu, nebo zchladili své nohy v Baltském moři někde na Rujáně. Možná ještě v Bulharsku a Rumunsku. Přes Jugoslávii se utíkalo, takže se do ní dostali většinou jen prověření. Zbytek světa patřil pracovníkům zahraničního obchodu, agentům STB a montérům na montážích. Jak je to nyní? Pravdou je, že můžeme téměř kamkoliv. Jenže v destinacích Čechy donedávna oblíbených vládnou džihádisté, teroristé se pohybují po plážích i městských bulvárech, a pokud tam nejsou oni, bzučí si to kolem komár s virem zika. Tak si říkám, nebude li kolem Lipna zase plno. Navíc  jsou na hranicích opět ploty, ten nejnovější vzniká na Brenneru mezi Itálií a Rakouskem.

2.       Svoboda slova – Kdysi na rtech potenciálních buřičů visely oči estébáků, stěny měly uši. Existovali udavači, disident byl pod tak těsným dozorem, že časem nebylo poznat kdo je na jakém břehu. Což se po změně (nelze mluvit o sametové revoluci, šlo o dohodu) projevilo na tom, že společně dokázali vytáhnout z této země obrovské majetky, často přes nastrčené osoby.  Po více jak čtvrtstoletí se svoboda projevu opět scvrkává na původní velikost. Nejen u nás, Evropa se poučila u bývalých zemí RVHP, její obdoba EU rozhodně nezaostává. Nesouhlasí li někdo jen trochu nahlas s politikou prosazovanou elitami, nesdílí nadšený názor na přínos plynoucí z migrantů, navíc si to dovolí zveřejnit třeba na sociálních sítích, je mu ihned bráněno v šíření vlastních názorů. Odposlechy všech telefonů, kamery na každém rohu a omezování v úplně všem nás vrací o mnoho let zpět. A brzy se začnou plnit kriminály.

3.       Podnikání – Před rokem 1989 podnikalo oficiálně jen minimum našich občanů, bylo však plno těch, kteří se stali živnostníky potají. Například černí taxikáři, veksláci, umělci a jim podobní šikulové. Pár let na to se podnikatelské prostředí změnilo a zažilo boom. Jenže situace se mění nadále a díky politice nynějšího ministra financí, daňovým zákonům a mnoha dalším omezením nahrávajícím velkopodnikatelům, oligarchům a úzkému okruhu jejich noshledů se plno těch menších prostě opět stáhne do ilegality. Šedá ekonomika existovala vždy a často byla motorem, který hnal pokrok kupředu. Když si uvědomíme, jak stát hospodaří a ti nejbohatší přes offshorky ulévají své peníze v daňových rájích, nelze se divit, že plno lidí vrátilo živnostenské listy a budou pracovat zase na černo.

4.       Peníze a majetek – Kdysi každý, kdo něco měl, byl podezřelý. S výjimkou komunistických hodnostářů. Jejich život byl v mnoha směrech nadstandardní. Nynější směřování k bezhotovostním platbám, majetková přiznání a dokazování získání majetku po x let zpětně, zvůle finančních úřadů, různá hlášení a opět odposlechy vedou k tomu, že lidé nebudou chtít mít nic. Oproti tomu novodobá šlechta se bude nadále ukazovat ve svých sídlech postavených pomocí dotací, díky podpoře solárních elektráren, odpouštění daní a výhrám v bojích o státní předražené zakázky.

5.      Hospodářství – Před rokem 1989 jsme vyráběli….vše. Od potravin, přes strojírenské výrobky, osobní auta, autobusy, nákladní vozidla, motocykly, textilní produkty, boty, potraviny, prostě vše. V tomto se doba změnila úplně a postupně i díky diktátu Bruselu a privatizacím vedoucím k rozprodání celků a tunelování společností jsme se stali závislými na zahraničí. To nejlepší skoupili investoři z celého světa, průměrné zkrachovalo a špatné tu zůstalo a šikovní Češi to z popela začali budovat znova. Těm nejschopnějším se to povedlo, ostatní bojují dále.

  Roky letí a nálady se mění. Nadšení z konce minulého tisíciletí pomalu zmizelo, vystřídaly ho strach a obavy z migrantů. Diktující evropští pohlaváři se chovají stejně arogantně, jako kdysi ti komunističtí, jen naše povinná orientace na Sovětský svaz se na nějakou dobu otočila směrem k USA, ovšem stejně nedobrovolně. Zjištění, že zlí imperialisté jsou pravdu zlí, zatím co Rusové jsou sice sví, nicméně ne vždy lžou, nás také trochu vrací zpět. Skoro se zdá, že se toho tolik nezměnilo. Což není pozitivní zjištění. Možná je lépe, máme více možností, ale rozhodně nelze říct, že je život snažší a příjemnější. A rozhodně není tak férový, jak jsme si přáli.

J3.K