Cosi zásadního se vytrácí, oslavována je špinavá práce

21. 10 2019

www.inadhled.cz   Starší generace inspirovaná uměleckou tvorbou 30tých až 90tých let minulého století si pamatuje, že hlavními hrdiny té doby byly postavy ztvárněné herci džentlmeny. Dámy byly skutečné dámy a i když byl hlavní hrdina v podstatě gauner, jeho vystupování inspirovalo jistou dávky slušnosti, poctivosti a smyslem pro odvahu mnohé z diváků. Ne nadarmo měly tváře těchto ,,hrdinů´´ své rysy shodné s veličinami, jakými byli například  v Gabin, Delon, McQueen, Newman či Belmondo.

  Z těchto mužů vždy vyzařovala jistá osobnost, slušnost, nadšení, to i v rolích, kde byli v podstatě záporáky. Podobné to bylo i s politiky té doby. Nadskakující a mimo realitu se pohybující Hitler byl od počátku války předurčen k porážce, byť to trvalo pár let a stálo život mnoho milionů lidí. Je však třeba si připomenout, že ukřičený diktátor měl úspěch v Německu, které je proslulé svým smysle nejen pro jistou akurátnost, ale také stádnost a zvrhlost. Jinak byli ale v kurzu spíše skuteční státníci, pro které bylo solidní vystupování jedním z předpokladů pro úspěšný tah na branku. To paradoxně platilo i pro významné ženy té doby, byť samotná podstata ženství je založená na principu zaujmout především vizáží. Margaret Thatcherová nazývaná železnou lady byla toho důkazem. Na rozdíl od Merkelové to byla skutečná dáma, byť tvrdá a v prostředí mužů obdivovaná. Pro svou důslednost, odolnost a výkonnost. Kolik takových žen je nyní ve vrcholné politice a zároveň jsou stejně schopné? Již zmíněná Merkelová je totiž příkladem ženy, která svým působením v politice nadělala mnoho škody, ostatně jako většina jiných momentálně dosazených do vysokých postů: Mogherini, celá ženská ekipa ve švédské vládě, dalo by se pokračovat i dalšími, že paní Maláčová?

  Vraťme se však zpět ke slušnosti, tedy aspoň té politické. Klasická mezilidská se vytratila úplně, lidé se napadají, uráží. Mnohému napomohli sociální sítě, pomocí nichž šířit nenávist k oponentům je tak snadné. Anonymita a možnost schovat se v davu, beztrestnost spojená s ponižováním u těch, kteří by v reálném světě museli zvážit, mohou li si dovolit vyskakovat na většího protivníka, to vše nahrává narušení klasických mezilidských vztahů a nálady ve společnosti, která skutečně není dobrá. Její rozdělení se stalo výrazným znakem epochy, ve které se momentálně nacházíme. Jestliže za významnými vůdci šla většina národa, to i včetně Hitlera, pak my žádné natolik výrazné nyní nemáme. Ti, kteří mají pocit, že jimi jsou, však utápí svou domnělou ,,velikost´´ v hádkách a škorpení se. Absolutní absence politické slušnosti způsobuje neskutečnou míru rozháranosti a rozpadu kdysi tak uznávaných hodnot. To vše je zabaleno do politické korektnosti, která je však ve skutečnosti pouhým nástrojem k represi a postihům těch, kteří se z tohoto stavu vymykají, nesouhlasí a mají svůj názor lišící se od přeurčeného proudu. I u nás máme v politice pár skutečně chytrých lidí. Z těch nejznámějších v politice Kalousek, Klaus st., Babiš, Zeman, to nejsou žádní hlupáci, problémem však zůstává jejich ego, které často zadusilo smysl pro realitu, slušnost. Bez ega by nedosáhli toho bodu, do kterého se dostali, na druhou stranu rozhodně nejsou natolik výjimeční, aby oslovili a stmelili všechny. Chybí jim velikost Churchilla, Kennedyho, Masaryka či Putina.

 K lídrům patří pohůnci. Jsou nedílnou součástí vzestupu každého významného politika. Jejich existence je potřebná pro černou a špinavou práci. Marek Prchal dokázal vytáhnout Babiše až na vrchol díky kvalitnímu PR, udělal pro to skutečně moc a odvedl skutečně dobrou práci. Druhá strana má v tomto směru podstatně kontroverznější, zbabělejší a výrazně slabší munici. Tucet špinavců pracujících pro liberálně zaměřené strany se kompletuje. Pojďme si jich pár vyjmenovat. Publicista a pseudonovinář Pavel Šafr pracující pro stoku nazvanou Fórum 24 a Svobodné fórum je skutečnou ukázkou zkaženosti. Poslední fór (asi odtud pochází název plátku připomínajícího svým obsahem žumpu), na kterém je náhrobní kámen Miloše Zemana s ironickým textem o jeho zdraví, vystihuje přesně to, kde se láme hranice mezi satirou a ubohostí. Šafr získal zlatou sošku za trapnost a zdaleka to není poprvé. Máme tu však další hvězdy. Páter Halík, nedávno vyznamenaný německým státním vyznamenáním, pravděpodobně za kolaboraci a podporu migrace a genderismu, ukázal, kam až to může podvodník s tituly a vzděláním dotáhnout. Také tu máme potomka fenomenální herecké hvězdy minulé éry Jana Hrušínského. Tento divadelní principál závislý na dotacích překvapuje svou omezeností a neschopností vnímat. Přesto má své nadšené posluchače a diváky. Upřímně, opravdu v něm někdo našel kvalitního umělce?

  A co další nosiči vody. Nedostudovaný organizátor akcí Milionu chvilek Minář je klasickým příkladem člověka ochotného za bakšiš udělat cokoliv. A přitom se tvářit jako spasitel. 200 000 lidí stojících na Letné na tento špek skočilo, což svědčí o naprosté ignoraci možnosti se zamyslet nad tím, proč, kde a za kolik se tento člověk vyloupnul. Dále tu je kdysi začínající pornoherec Janda. V podstatě tenkrát neudělal nic jiného, než že potřeboval peníze. Práce mu nevoněla, takže zvolil cestu přes agenturu, která mu sice slíbila možnost výdělku při dovádění s holkami, ale svůj talent musel ukázat při akci v pánském prostředí. Není první a ani poslední, stalo se to mnoha klukům. Horší je, že na to přistoupil a místo brigády ve skladu začal život něčím, co mu zrovna na solidnosti nepřidalo. A teď káže morálku z pozice lídra jakýchsi Evropských hodnot. Zařaďme sem i Dvořáka, tedy ředitele ČT. Bez něj a jeho pomocníků, například nic moc tančící Nory Fridrichové či moderátora Moravce, které můžeme přidat do našeho tuctu, mají tito obrovský vliv na dění u nás a rozdělení společnosti. Dělají tu nejtěžší rasovinu, ovšem v jejich podání s velmi přívětivou tváří. Kolem ČT je všeobecně těch jmen více, pod Dvořákem se z ní stalo hnízdo liberalismu, které má velmi daleko k účelu, za který koncesionáři odevzdávají desátky.

  Do jedenácti doplní výše uvedené zajímavá trojice. Drahoš, který svou lidskou tvář nabídl s pocitem, že se z něho stane lídr, neuspěl, ale ukázal, že jen hraná slušnost nestačí. On neměl názor, byl pouze nastrčeným představitelem, který měl přesvědčit voliče kultivovaností a tituly. Neprošel. Bez ambicí na úspěch, ovšem o to s větším nadšením se do vln politikaření vrhnul zpěvák Klus. Je to škoda, zpíval hezky, nicméně podobně, jako řada jiných umělců získal pocit, že jeho posluchači a diváci jsou zároveň fanoušky toho, co bude přednášet a kázat, Takže jich plno ztratil. V této oblasti je však příliš mnoho dalších jmen, které by šlo jmenovat, nechme tedy ostatní umělce na pospas jejich vlastním pocitům o vlastní geniálnosti a přidejme někoho ze sportovců. Ideálním představitelem je bývalá star biatonu Koukalová. Její nenávist k Rusku (všichni přeci dopují, někdo to říkal) přešla i do dalších projevů vlastní geniality. A na konec na číslo 12 zůstal dosud uvedeným vymykající se adept, který jediný je sice nosičem vody a poslem špatných zpráv, nicméně se postupně stává lídrem a má jako jediný šanci přejít hranici malosti. Má potenciál, vrozenou inteligenci, chování, kontakty, je v něm dostatek bestiálnosti. Neskutečná kombinace nominující Šimona Pánka z Člověka v tísni na velkého adepta směřující do výšin politické sféry. Je vynikajícím manipulátorem, stratégem, není moc vidět a tahá za nitky. Z nosiče vody se stává vodník.

  Až v blízké době narazíte na výtvor podobný náhrobnímu kamenu od Šafra, přečtete si narážky na následky onemocnění Václava Klause ml., někdo se bude smát špatné výslovnosti Babiše, případně bude vyzdvihovat nějaké jiné nedostatky politiků netýkající se skutečných dovedností, ignorujte tu malost a spíše vnímejte to, co dotyční říkají a dělají. Nebuďme překvapeni z dění kolem nás, i my jsme ho dopustili. Nenávist mezi námi nevznikla sama od sebe. Je jedno, jste li příznivci té či oné strany. Rivalita mezi Spartou a Slávií se týká sportovních klání a i tam lze hledat slušnost. V politice je to jinak. Volby určují délku doby vládnutí, ke kterému se dostanou ti, které zvolíme. Jejich kvalita, odbornost a morální zodpovědnost by měly být důvodem k tomu, proč jim dáváme svůj hlas. Ještě nikdo se nestal moudrým tím, jak vypadá, kterou školu nějak absolvoval či byl li celý život dokonalý. Pokud nasloucháme kritizování těch, ke kterým bychom si nešli pro radu, pak jsme padli na stejné dno. Na závěr jedna věc. Můžete mít nepřítele. Pokud ublížil Vašemu dítěti, životnímu partnerovi, někomu blízkému, potrestejte ho. Ale pokud jen nesouhlasíte s jehonázory, kariérou, způsoby či chováním. zachovejte slušnost. Pavel Šafr překročil její hranice. 

J3.K

Speciály

Tipy