Daně a dluhy

  Vybudovat fungující společnost není nic jednoduchého. Většina podnikatelů, kterým se to daří, obětuje velkou část svého života práci. Zaměstnanci a okolí vidí většinou pouze plody takové činnosti, neuvědomují si však, kolik bezesných nocí, hodin trávených přemýšlením, počítáním a přípravou na další dny život malého podnikatele i majitele velké firmy provází. Kolikrát otočil v ruce poslední korunu, aby si později mohl dovolit jezdit v slušném autě či poskytnout lepší život své rodině. Aby dokázal poskytnou životobytí lidem kolem sebe. A čím to dělá lépe, tím více se kolem něj pohybuje závistivých lidí. Nejen to. Stát kolem něj začne kroužit a vymýšlet, jak by mu z jeho udělal své.

  O našem názoru na daně už jsme psali mnohokrát. Jejich výše je ve velkém množství západních států katastrofální a Česká republika se jim začíná přibližovat. Trochu přemýšlíme, jak to s tím kapitalismem přerozdělujícím peníze vlastně je. Se zvětšující se dírou ve státní pokladně vymýšlí státní úředníci způsob, jak tu kasu doplnit. Místo úspor tam, kde jsou skutečně možné, chce dostat z lidí i českých firem co nejvíce peněz. To slovo českých je důležité. Zahraniční budou nadále vyvádět své zisky mimo naše území a systém jim to vcelku jednoduše umožňuje. Ovšem ty naše lze odrbat až na dřeň. Je otázkou času, kdy se čeští majitelé naštvou a opustí Českou republiku. Ono totiž to danění u nás nabírá tolik na obrátkách, že stejně jako se zadlužováním, budeme brzy mezi prvními i ve výši úliteb státu za to, že tu ,,můžeme“ podnikat a žít. Budeme i v tom nejhorší v Evropě.  Zločinnost systému je zjevná.

  Prostor pro šetření je u nás záměrně zamlčován a v realitě vláda stále extrémně rozhazuje. Nechuť platit další a další daně vychází toho, když vidíme, kam ty peníze mizí. Státní úřednický aparát je přebujelý a týká se to především horních pater. Momentálně bylo sice vyhozeno na dlažbu mnoho zaměstnanců České pošty či Úřadů práce, ale plno jiných institucí včetně neproduktivních ministerstev nadále požírá značnou část rozpočtu. Už jen provozní režie budov a platy lidí udržujících je v provozu jsou astronomické. A to nepočítáme odměny za špatně prováděnou práci úředníků na různých postech ministrem počínaje a konče kdesi dole ve styku s prostým občanem. Nenasytnost státu se ukazuje i na počtu politiků pohybujících se v obou sněmovnách Parlamentu a v ancáblu asistentů, sekretářek a množství peněz stojících provoz mnoha desítek různých kanceláří placených daňovými poplatníky. Politická scéna je navíc přeplácena tak šíleným způsobem, že v kontrastu s šetřením na seniorech či mladých rodinách lze hovořit o krádeži. Zvláště, když si sami sobě určují výši odměn a kompenzaci vlastní neschopnosti jejich navyšováním.

  Znakem této doby jsou dotace a korupce. Možná se vám zdá, že to spolu nesouvisí, ale často se k dotaci dostanete právě korupcí, případně jsou obě souběžnou součástí získání dotace, jejího  ,,využití“ a odměny za to, že se k ní někdo dostal. Občas, když vidíte, jak je s dotacemi nakládáno, přemýšlíte, proč vlastně existují. A odpověď je právě v tom druhém, tedy v korupci. Evropskou unii či státem placený úředník rázem získává prostor pro další příjem. Pro nižší úředníky jsou dotace pohybem po tenkém ledě, protože jsou pečlivě hlídány zeshora, nicméně celý systém dotací je zjevně zdrojem solidních černých peněz. No zdrojem… Jde o přelévání financí vzniklých výběrem daní. A jak všichni víme, při každém přelévání kdejaká kapka ukápne. V celém tom součtu jde nakonec ne o pouhou louži, ale o veletok peněz. A to se nebavíme o důsledku dotací v oblasti rovné hospodářské soutěže, kde jedněm přitéká a jiní to platí, také jsou díky tomu nekonkurenceschopní.

  Neziskový sektor a jeho provoz je další pračkou na peníze a vidíme li, kolik si vyplácí například vedení Člověka v tísni či kolik činí jeho režie v porovnání s výslednou produktivitou, je vcelku jasné, jak se tito političtí pionýři mají a kolik nás stojí. Počet nepotřebných neziskových organizací je šokující a například Fialův výzkum života v Barmě je ukázkou mrhání státními prostředky v přímé souvislosti se státními úředníky. Fialou pozorovaná Barma je zrnkem písku v poušti, přesto dokáže šokovat, za co je stát schopen formou podpory a dotací utrácet. Kdybyste znali konečnou částku za podobně nesmyslné projekty placené z vašich daní, už byste do práce jít nechtěli. Tvrdíme, že daně by měly být sníženy v přímé úměře se začátkem šetření na nákladech státu. Zásadní škrty ve výdajích však hledejme jinde než v důchodové reformě. Vláda nám tvrdí, že to jsou senioři, kdo ji táhne ke dnu. My říkáme, že právě ti tu za svůj život odvedli kus práce a na své důchody si našetřili. Že ty peníze stát promrhal, je jiná věc. Příjmy, nechť si nahání na hlídání zisků utíkajících za hranice, náklady snižuje redukcí výdajů na svůj provoz a nechá české občany pracovat a sklízet plody za svou práci. Ať neživí bruselské úředníky a ideology rozhazující ze společného plnými hrstmi.

  No a pak jsou tu Ukrajina a Green Deal…. O tom asi víme své. Jen ne vše, protože to byste šli zbourat Strakovku.

Jindřich Kulhavý