Dnes trochu jinak

  Nejzásadnějším zlomovým okamžikem vedoucím k překotnosti je průnik počítačů do existence lidstva. Nemyslíme tím první přístroje zabírající prostor rovnající se více místnostem, spíše máme na mysli jejich miniaturizaci a výsev mezi lidi. To, co ovládali odborníci NASA při možná údajných misích Apollo na Měsíci, zvládá většina dnešních mobilních telefonů. Ostatně právě ty lze považovat za další milník v existenci lidstva, především nové verze s obrazovkami místo miniaturních displejů nás pohltili, ovlivnili a totálně svázali. Je třeba si přiznat, že jsme se stali nikoliv uživateli, ale spíše sluhy těchto mašinek. Ruku v ruce s nimi jde totiž internet, což je imaginární svět mnohým plně nahrazující ten reálný. Jestliže naši předkové považovali za vrchol techniky rádio a později kinematograf a televizi, my už víme, že nás může každý další rok dostat někam, kde jsme nikdy netušili, že budeme. Tak rychle jde vývoj dopředu a otázkou zůstává, je li to k něčemu dobré.

  S postupujícím časem spojeným s moderními technologiemi se vytrácí prosté lidství. Vzpomeňte si, kdy jste se naposled ve svém spěchu zastavili a uvědomili si, jak krásný svět může být. Všímáte si ještě půvabu květin, monumentální velikosti některých budov a jejich stavitelů, krásy lidského hlasu znějícího třeba kdesi u opuštěného piána, k němuž si sednul talentovaný umělec nepotřebující reproduktorovou soustavu? Máte úctu k horským velikánům či živočichům přežívajícím po tisíciletí i přesto, že my spějeme k sebedestrukci? A uvědomujete si, jak moc se za poslední desítky let změnily mezilidské vztahy? A to nejen mezi lidmi, kteří se náhodně potkávají, ale i tam někde za zavřenými dveřmi doma? Kam se vytrácí radost ze seznamování, spolubytí a vášeň pro společné věci? A co více. Máme děti, které se v dětství nic potřebného pro přežití v těžkých podmínkách nenaučí. Chodí do škol, jejichž úroveň klesá, přestože výjimky v podobě kvalitních pedagogů existují. Opravdu natolik věříme technologiím schopným už za nás i myslet? Nevytrácí se tím náš úsudek, schopnost improvizovat nebo dokonce i přežít?

  Z televizních obrazovek na nás hrnou vše to, co nám má vysvětlit, jak máme žít, co si máme myslet, co je správné a co nikoliv. Lidé se tím řídí, podvolují se zákonům schvalovaným miniaturní menšinou, poslouchají, nechávají se ovládat, kontrolovat. Můžete oponovat, že to tak bylo vždy. A my se ptáme. K čemu tedy potřebujeme všechnu tu techniku, když se naše situace ještě více zhoršuje? Ovšem ne technologie, ale lidé ji tvořící a zneužívající jsou těmi, kdo zhoršují náš život, byť si to většina lidstva ani neuvědomuje. Úžasných příkladů lidské hlouposti můžeme jmenovat mnoho. Používáme mobilní telefony, i když nás přes ně odposlouchávají, sledují ve dne v noci, prozradí na nás úplně vše. Neexistuje nic, co by to změnilo či tomu zabránilo, a pokud nejste Vít Dozimetr a nemáte šanci sehnat šifrovaný přístroj, jste prostě součástí systému, který spoluutváříte, aniž byste se bránili. Podobné je to s moderními auty, která Vám omezují možnost mít ho plně pod kontrolou a nově jsou schopny na Vás i žalovat. Platíte kartami a majetek svěřujete cizím lidem schopným Vás okrádat na sto způsobů včetně možnosti Vás z minuty na minutu ožebračit úplně. Kolik peněz máte u sebe, doma tak, abyste o nich věděli jen Vy. Proč tak málo?

  Samostatnou kapitolou jsou zákony. Většina jich je naprosto zbytečných a jsou vytvářeny jen proto, aby nás udrželi v úzkých koridorech kontrolovaného bytí. Úžasným příkladem jsou dopravní zákony stavící úplně na hlavu veškeré svobody a práva rozhodovat se. Budete oponovat, že nejde jen o Vaše zdraví, ale i to ostatních. A máte částečně pravdu. Určitá pravidla jsou potřeba. Ale bodovací systém je jedním z prvních systému sociálních kreditů, které inteligentnímu člověku musí vadit, přesto to všichni přijali bez protestů. Navíc je vše nastaveno tak, aby Vás bodů mohli zbavovat dle své nálady a ve finále Vás doslova vyautovat z běžného života, nepodřídíte li se naprostým nesmyslům. Žádné právo volby, jen poslušnost, podvolení se a jako protiváha trest. Alkohol a drogy za volantem? To nelze. Ale pásy u řidiče, rychlost na dálnici, částečná individualizace vozidel (vše s určitou a nepřehnanou mírou), to už je snad právo možnosti rozhodnout se sám.

  Mohli bychom pokračovat Green Dealem a totálními nesmysly spojenými s ním, státní mocí a funkcí státního úředníka. Také očkovací mánií ničí životy od dětství či daněmi, které jsou skutečným zločinem, kterému se nebráníme. To vše společně nabírá i s rozvojem technologií na síle i rychlosti a jednou to dovede lidstvo do záhuby. Politikové tomu jen za vydatný bakšiš pomáhají, ale původce hledejme jinde. Dokud to většina nepochopí, budeme sice nadávat, ale bez vzepření se nedosáhneme ničeho. To je podstata rebélie, kterou tu na inadhledu zkoušíme šířit. Jen těch, kteří jsou ochotni riskovat a přidat se je tak málo, že vše končí u protestů, mazání článků a nulových změn. Bohužel. Svět zešílel a vše jde podle plánu. Jen ne našeho.

Jindřich Kulhavý