Jak je to s Člověkem v tísni?
www.inadhled.cz Již samotný název naší nejznámější neziskové organice vedené Šimonem Pánkem napovídá, že by mělo jít o charitativní společnost pomáhající lidem, kteří se dostali do sociální či existenční krize, ze které se samotní a bez pomoci nedostanou. Organizace se tedy tváří jako charitativní a pomáhající tam, kde stát vzhledem ke svému zaměření a vytížení pomáhat nemůže. Lze si tedy představit situace, kdy může Člověk v tísni účinně zasahovat. Se svým obrovským rozpočtem, do kterého pumpuje peníze ve velkém několik státních i soukromých institucí, už dávno není závislý na peněžitých darech od jednotlivců, přestože se je nadále snaží vybírat. Pokračuje tak hra na solidaritu. Avšak pocit, že se vedení organizace zaměřuje především na pomoc seniorům, poškozeným při povodních či jiných živelných katastrofách u nás, případně podporou rodin s nemocnými dětmi či žijícími v sociálně nevyhovujícím prostředí, je falešný. Vynechme nyní romské komunity živořící na pokraji společnosti a využívající státní dávky v maximální míře. Tato skupina našich spoluobčanů je především ideálním reklamním materiálem a dění kolem ní není měřítkem pro ostatní případy.
Člověk v tísní mohl být ve svém počátku vcelku dobrým počinem. Vzhledem k historii trvající již čtvrt století je však možné zaznamenat jisté změny. Z charitativní společnosti žijící nejen z příspěvků od státu a darů od velkých firem i jednotlivců se stala velmi aktivní a všeho schopná politická neziskovka se zahraničním dosahem. To se týká vstupu i výstupu. Na vstupu jsou totiž finanční injekce ze zahraničí, přičemž je třeba si uvědomit, že nic není zadarmo, takže je třeba plnit jisté zadání. Není tedy překvapením přísun peněz ze severských států a z fondů spojených s miliardářem Sörösem, který sám zbohatnul na neštěstí jiných při spekulacích s národními měnami. Nejznámější je jeho aktivita s anglickou librou, která z něho udělala velmi bohatého levicově zaměřeného reorganizotára světového dění. Kde se Sörös objeví, tam je zaseto zlo. Ostatně blízkost Václava Havla k němu ještě před tzv. Sametovou revolucí už se provalila a částečně objasnila dění na konci 20.století. Výstup se zahraničním dopadem je jasný, stačí se podívat na stránky Člověka v tísni a zamyslet se.
Blízkost Šimona Pánka k tehdejším nově vzniklým elitám byla ideálním podnětem k založení organizace podobné Člověku v tísni. Je těžké věřit tomu, že šlo od počátku o čistý úmysl, ale zkusme tomu věřit. Momentálně však tato solidně vydělávající neziskovka patří k velmi agresivní politické síle stojící daňové poplatníky hromadu peněz. Určit skutečný rozpočet organizace je velmi složité, toky peněz se při nedostatečné státní kontrole dají těžko vysledovat, lze se tedy pouze domnívat, jedná li se řádově o stovky milionů či jednotky miliard. Pokud se Vám zdá, že to je příliš velký rozsah, aspoň můžete vytušit, jak velkým byznysem neziskový sektor je. Funguje nejen jako odkladiště nepotřebných absolventů našich humanitně zaměřených škol, ale také jako seberelalizační prostředí pro různé aktivisty, idealisty a začínající politiky, flákače a nemakačenky. Máte li známé, založte neziskovku, a pokud se naučíte pohybovat v prostředí grantů a praní peněz, máte zajištěnou budoucnost a časem i moc.
Finanční úřady jdou společně s Policií ČR po firmách zabývajících se reklamou a propagací, pátrají po penězích držících nad vodou český sport, nedůvěřují podnikatelům, ale u neziskovek s politickým dosahem jim uniká tolik peněz, že si to nedokážeme představit. Často navíc i legálně. Jak je možné, že taková společnost dostane např. 5 milionů dotací, z nichž 4800000 spotřebuje jen na svou existenci, propagaci, platy a pouhých 200 000 použije na proklamovanou činnost? Kdyby to udělal rovnou stát, efektivnost pomoci by byla o stovky procent účinnější. Neziskových politických organizací jsou navíc ne desítky, ale stovky. Kolik to stát stojí a odkud jdou všechny peníze, je naprosto jasné. Část platí daňoví poplatníci, něco přijde ze zahraničí, úlitbu přidají i globální hráči. Ale jak známo, peníze musí nějak vzniknout u nás, tak i jinde. Přestože rotačky tisknoucí nová a už dávno ne zlatem krytá eura, čímž se tato měna blíží snad svému konci, přesto finance jdoucí do neziskového sektoru ze zahraničí mají svou hodnotu. Ta je přetavena v politickou aktivitu se zaměřením na podporu liberalismu, migrace, ekoaktivit a genderu. Neziskovky jsou tak přepláceny za plnění zadání. Tím je nasměrovat obyvatelstvo tam, kde ho chtějí donátoři mít. I proto tu máme školní indoktrinaci a aktivitu na sociálních sítích.
Člověk v tísni se prezentuje v oblasti migrace stejně, jako Greenspeace s ekologií. Líbivé texty prokládané katastrofickými scénáři jsou na první pohled lidsky alarmující, ve skutečnosti mají vzbudit lítost a solidaritu, ovšem pomocí lží a alarmismu. Podíváme li se blíže na aktivitu zaměstnanců a sympatizantů vycházejících z tohoto prostředí, najdeme je i na jiných místech. Například ve skupině na facebooku nazvané Jsme tu, v partičkách snažících se blokovat dopravu, vidíme je v médiích, kde se jim dostává širokého prostoru. Buďte chvilku aktivistou ve ,,správné´´ skupině a ČT z Vás udělá odborníka na jakoukoliv tematiku.
Čím se vyznačuje politická neziskovka? Je tak logicky argumentující, milá a touží pomáhat. Logika je pofidérní, argumenty falešné a pomoc vede k devastaci dvou prostředí. Tak, kam by měla skutečná pomoc směřovat, ale i tam, kde dopady falešné solidarity znamenají třeba migraci. Ukázkou je tento příklad: Lidé prý nesnáší muslimy, přičemž dle Pánka nejsou všichni muslimové teroristé. Může za to údajně množství fakenews a nepravdivých informací. Jaká je však skutečnost? Migranti skládající se většinou z mužů v nejproduktivnějším věku odchází ze zemí, kterým jejich odchod způsobuje nedostatek lidí na vlastním pracovním trhu. Za nimi zůstává množství žen a dětí, které následně podporují často organizace podobné právě Člověku v tísni.
Nákladnost cesty do Evropy je taková, že zdaleka ne každý Čech by na ni měl. Odčerpané peníze tak končí v rukách pašeráků lidí a v byznysu na ně napojených. Tedy i v neziskovkách nakupujících lodě potřebné k převzetí migrantů od pašeráků. Přidejme náklady na palivo, jídlo a údržbu, a ejhle, jsme u miliónů eur. Kde je takoví Lékaři bez hranic berou, když třeba naše zdravotnictví skomírá? Ne každý muslim je terorista, ale přichází ze zemí, kde jim nic nehrozí, aspoň muslimům ne. Sebou si nesou své zvyky a náboženství. Postupně se usadí v nové zemi, kde jim možná jiná neziskovka pomáhá k uhnízdění například tím, že jim pomáhá právní cestou vytáhnout dostatečnou sociální podporu. Nikoliv že by je vzdělávala a přivedla k zaměstnání. Mírný muslim se tedy nudí, má co jíst, obtěžuje okolní ženy, jde přeci o přirozené pudy, je v komunitě těch, kteří také přišli. Tím se nadále drží svých zvyků, ovšem v oblasti náboženství, které je momentálně agresivnější, než křesťanství či judaismus, se radikalizuje. Po čase dojde k jisté depresi, protože po zjištění, že za rok dva nezbohatnul, má pocit, že mu společnost něco dluží. Z mírného muslima doma vyznávajícího víru celkem vlažně se stává věřící důrazně požadující změnu chování okolí. Odtud je už blízko k násilí. A že se děje, to není fakenews. Na počátku tedy snaha pomoci kdesi daleko je v důsledku násilím způsobeném u nás. To vše s podporou neziskovek. A Vám se opravdu zdá být Šimon Pánek dobrým člověkem, mimochodem uvažujícím o kandidatuře na prezidenta? A celý Člověk v tísni a jemu příbuzné organizace? Nikoliv. Jde o chobotnici prorostlou celou politickou sférou. Nic víc.
J3.K
