Jak se my Češi máme?

   Češi nejsou žádní velcí válečníci, to i přesto, že v historii párkrát dokázali rozhýbat zbytek Evropy. Jejich přednost je však jinde. Jsou mistry improvizace, není jim cizí recese a velká tolerance, která občas vede k sebezničení. Jsou velmi pružní, inteligentní, kreativní, manuálně zruční, relativně pohodlní a velmi závistiví. V minulosti žili často pod nadvládou jiných národů, nicméně dokázali lecos přežít a díky své chytrosti jsou tu dodnes. Díky své skromnosti a smyslu pro humor se dokázali vyrovnat s náturou Germánů, Rusů i Američanů. Semknout se dokáží až ve vyloženě vypjatých situacích a ve chvílích, kdy mohou své vlastenectví projevit hlasitým fanděním, například úspěšným sportovcům.  V minulosti měli až na výjimky málo osobností, které by byly schopné vládnout této zemi. Proto v jejím čele stáli často cizinci, politická kariéra dalšího je toho nyní důkazem.

  Češi často bezmezně vzhlíží k úspěchům jiných, aniž by byli ochotni si uvědomit, že ne vše je zlato, co se třpytí. Z toho vyplývá skutečnost, která se projeví až později. Skutečné kvality importovaných spasitelů jsou nakonec podprůměrné a našincům škodlivé. Ptáte li se na příklady, tedy američtí manažeři kopřivnické Tatry, opět Andrej Babiš, tentokrát ve funkci ministra financí, zahraniční vlastníci našich firem, jejichž produkce byla vyvedena do zahraničí. Naopak si neváží vlastních osobností, z nichž mnohé odešly do exilu. Někdy z nedostatku vlastenectví, jindy s nedůvěrou k politickému režimu, za vyššími příjmy či lepšími podmínkami pro svou práci.

 Ve světě jsme prosluli vynikajícím pivem, zručností, jistou neposlušností, chalupářstvím, kvalitními výrobky ze skla, schopností z ničeho vytvořit skvost. Máme mnoho umělecky zaměřených jedinců, především v oblasti vážné hudby. Také oblast dramatického umění je v našem podání na vysoké úrovni, bohužel jazykové bariéry brání našimi místním hvězdám proniknout na světová jeviště. Naši hokejisté pořád patří i přes nedobré výsledky z posledních let k úzké špičce, fotbalisté dokázali v minulosti překvapit. Tenisté a jejich dámské protějšky bojují na světových dvorcích a z naší zemičky udělali tenisovou velmoc. Podobně se daří biatlonistkám, legendární byli bratři Pospíšilové v kolové. Také vodní sporty, především kajakáři a veslaři, patří k našim zlatým disciplínám. To i přes nijak dokonalé tréninkové podmínky. Mistrů světa máme samozřejmě více, ale to už jde většinou o vynikající jednotlivce. Bohužel nevynikáme tam, kde je potřeba silné finanční zázemí. Máme největší koncentraci krásných žen..

  Patříme k velkým příjemcům migrantů. Mezi nimi si však vybíráme ty, kteří mohou být přínosem. Žijí tu s námi Ukrajinci, Vietnamci, Rusové se pomalu integrují, Slováky považujeme za bratry, tedy až na výjimky, je tu plno Američanů, Němců. Jde o kulturně blízké národy. Vietnamci jsou sice z jiného světa, ale jejich pracovitost z nich dělá sice uzavřenou, ale přesto užitečnou skupinu. Snad jen jejich neochota pochopit smysl daňových zákonů může být problémem, který by ale při správném směřování úsilí Finanční a Celní správy šel vyřešit. Bohužel se tyto dva úřady více zabývají našimi podnikateli, než těmi, kteří si z placení daní hlavu moc nedělají. Máme nejlepší zákon na světě týkající se držení zbraní. Jejich zneužívání je minimální a svědčí o národní neagresivitě.

  Češi si žijí relativně dobře. I přesto, že máme na výběr méně kvalitní a velmi drahé potraviny, vozový park připomíná automobilové důchodce, máme nejhorší silnice v Evropě, zloděje ve vládních postech, vysoké daně, klesající úroveň zdravotnictví, nejvyšší počet neziskovek na jednoho obyvatele, drahá paliva, nízké platy, dokážou na nás nadnárodní koncerny stále neskutečně vydělávat. I to svědčí o tom, že se dokážeme poprat s nedostatky. Cestujeme, sportujeme, chodíme do divadel. Každé čtyři roky si zvolíme do vlády a parlamentu nové loupežníky, o kterých si myslíme, že už tu nedokážou najít prostor k dalšímu vykrádání. Opak je pravdou, což svědčí o produktivnosti zbytku národa.  Vždy si dokážou najít způsob, jak odlít desítky miliard do svého soukromého sektoru.

  Nechceme li na tom být hůře, tím je myšleno nikoliv hůře, než si žijí v Západní Evropě, ale hůře, než dosud u nás, je třeba předejít několika událostem. Tedy nepovolit vstup muslimského obyvatelstva, možná by stálo za to hermeticky opět uzavřít hranice. Dále zapracovat na štábní politické kultuře, tedy vyhnat všechny ty, kteří se vzhlíží v cizím kapitálu a přemisťují ho do své kapsy. Zabránit ovlivňování našich školáků a studentů živly zainteresovanými na likvidaci národní identity. Revidovat přístup k učebním oborům a navrátit manuální zručnost dostatečně honorovanou do našeho hospodářství. Omezit velikost neziskového sektoru na skutečně kontrolovanou charitativní činnost týkající se pouze našich spoluobčanů, nikoliv migrantů a sociálně nepřizpůsobivých. Oprostit se od tlaku EU, nejlépe odchodem z ní. S tím souvisí i změna chování k nadnárodním koncernům směřující k vyšší kvalitě produktů u nás prodávaných a k lepšímu výběru daní. Važme si naší koruny a nenechme si ji vzít. A nakonec zamyslet se sami nad sebou, nezávidět úspěch jiným a pracovat sami na sobě. Protože pokud toto neuděláme, stane se z nás rozvojová země bez perspektivity.

J3.K