Je to k něčemu dobré?

  Nedostatek odborníků v mnoha sférách je znatelný. Strojírenství, stavebnictví a chemický průmysl přímo strádají, o zdravotnictví víme všichni, zkuste sehnat zubaře, jděte na operaci či kvalitní podrobné vyšetření. Podobná situace je v mnoha dalších oborech. Dlouhé roky jsme nastalý problém řešili dovozem pracovních sil z Ukrajiny, Bulharska a Rumunska. Po změně zákonů došlo na změny, které například nám kulturně blízké Ukrajince de facto vyřadili z možnosti být u nás legálně zaměstnáni. Respektive jde o velmi složitou a relativně drahou proceduru, do které se málokdo pustí. Navíc je třeba součinnosti více subjektů a místy tato spolupráce nahrává korupci. To se týká především našeho úřadu na Ukrajině. Dostat sem pár zkušených strojařů je téměř nadlidský výkon.

 Absence dostatečného množství lidí ochotných se vyučit řemeslu a dále jej rozvíjet je alarmující. Mládež vidí svou budoucnost v teple kanceláří a manažerských křeslech. Koncepce našeho školství vede k zániku mnoha učebních oborů a u velké části 20tiletých můžeme většinou tvrdit, že sice ví, kde je Nový Zéland, ale netuší, co je to například rašple a soustruh. Každý chce na vysokou školu, ty však produkují často inženýry neschopné vytvářet jakékoliv hodnoty. A není to vina samotných studentů, ale celkového přístupu společnosti k práci. S výjimkou lékařů a několika málo dalších oborů nepotřebujeme tolik lidí na školách, po jejichž absolvování člověk vůbec netuší, čím se bude živit.

  Určitým, i když krátkozrakým řešením je import dělnických profesí. Je si však třeba uvědomit rizika spojená s touto situací. Tyto cizince je třeba integrovat do našich podmínek, které jsou po mnoha stránkách složitější, než v původní domovině. Předem je třeba si říct, že naivní představa vedoucí k bezhlavé podpoře imigrace z Jihozápadní Asie a Afriky nezapadá do tohoto konceptu vůbec. Mluvíme totiž o lidech, kteří chtějí pracovat, něco umí a jejich inteligence je vyšší, než u tažného koně. Také rozdílné náboženství a kultura mohou být zásadní překážkou. Jedná se tedy spíše o obyvatele Ukrajiny, z Východní Evropy a Jihovýchodní Asie. Je potřeba si říct, že náklady na zapojení a další vzdělávání jsou velkou komplikací, nicméně ochota se učit a přizpůsobit je u těchto národů mnohem větší, než u Afgánců a Syřanů. Zákony se však nyní tvoří jinak a v rozporu s normálním rozumem.

  V dlouhodobém časovém horizontu je však důležitější výchova vlastní mládeže, její opětovný návrat ke strojům a v produktivním věku by měla sbírat zkušenosti z praxe, které by později mohla předávat dále. Dobré vzdělání lze získat i při studiu učebního oboru. A vysoká škola bývala určitou výsadou, která patřila jen těm nejschopnějším. Tvrzení, že jednou za nás převezmou fyzickou práci roboti, je naivní. Někdo je musí totiž vyrobit, ne jen navrhnout. Navíc ve stavebnictví zedníka, instalatéra, svářeče a zámečníka, truhláře a tesaře strojem nenahradíte.

  Vše je otázkou peněz. Plno lidí manuálně zručných končí ve skladech, jejich množství je obrovské a zaměstnanci chybí. Podobně na tom jsou přepravní firmy, za volantem kamiónů tak sedí plno jinde chybějících řemeslníků. Přesto ti, kteří mají šikovné ruce a opravdu umí u práce přemýšlet, jsou skutečným pokladem pro každou zemi. Nepotřebujeme více vysokoškoláků, politiků, bankéřů a manažerů, chybí nám úplně jiní. Když už je tedy nemůžeme dovážet, je nejvyšší čas, spíše už dávno uplynul, k tomu, abychom se vrátili ke zlatým českým ručičkám. Opět opakuji, je li problém v penězích, nenechme zahraniční společnosti vyvádět veškeré zisky mimo Českou republiku. Jedině tak stát vydělá na to, aby mohl nadále bohatnout. Ne spekulacemi s čísly, ale prací našich lidí. Kdo si však dovolí dát toto do svého volebního programu?

J3.K