Je to rebel, 1. část...
www.inadhled.live Kdykoliv se zmíníme o tom, že dodržování velké části zákonů a nařízení je de facto podřízením se diktátu menšiny, ozve se mnoho hlasů hájících právní normy a jejich vzorné dodržování. Rozhodně nerozporujeme to, že určitá pravidla jsou třeba, ovšem pokud jste někdo z vás viděl kompletní sbírku zákonů, která je pouze střípkem v moři člověka omezujících opatření, musíte se zamyslet nad tím, v jakém systému žijete. Jestliže kdysi stačila lidem jedna kniha se základními pravidly, pak dnes jsme svázáni komplexně a svoboda je naprosto prázdný pojem.
Velmi podstatnou záležitostí je to, kdo zákony vytváří. Jejich autory jsou od nepaměti vládnoucí složky jakéhokoliv společenství. Od pravěku pravidla určovaly rady starších ve spojení s náčelnickým ,,štábem“. Pravdou je, že kmen si zachovával jistá práva, a když bylo nejhůře, náčelníka se zbavil a na jeho místo postoupil jiný vůdce. S postupem času a zvyšující se populací došlo k společenským změnám. Z náčelníků se stali králové, císaři, prezidenti bez kontaktu s jedinci celého svého ,,kmenu“. Došlo k centralizaci moci. Ukázkou této ,,progrese“ byla starověká mocenská uskupení v Egyptě, Řecku, později v Římské říši. Až jsme se přes středověkou církev dostali do současnosti. Právě s příchodem kléru se množství zákonů a pravidel zmnohonásobilo. Náboženství je vzorem dnešních politiků a jakákoliv ideologie s ním má velmi těsnou příbuznost. Stále platí, že pravidla určují mocní a jsou přizpůsobena jejich zájmům.
Minulost neovlivníme, ale měli bychom se z ní poučit. To se neděje. Přestože víme o realitě, kterou je sestavování zákonů tak, aby zvýhodňovaly své tvůrce, podvolujeme se jejich zvětšujícímu se množství. Jako by nám nevadilo, že hlavní úlohou většiny zákonů je omezování našich práv a svobod, zároveň chránit elity objednávající si jejich vznikem zajištění vlastních příjmů, požitků a bezpečí. Navíc řada pravidel má svá zadní vrátka, o nichž vědí pouze vyvolení (ukázkou byly například korunové akcie, které pomohly bohatnout jen velmi dobře informovaným). A co je velmi podstatné? Žijeme v době, kdy je provázanost zákonodárců se soukromým sektorem velmi těsná a právní systém je tak spjatý se zájmovými skupinami. Je vcelku logické, že důsledkem toho tu máme extrémní korupci politiků stojících za vydáváním nových směrnic a nařízení.
Ukázkou tohoto tvrzení je naprosto soukromá globální organizace WEF vedená svým zakladatelem Klausem Schwabem schopná vychovávat si po celém světě elity. A to bez ohledu na věk a národnost, Východ či Západ. Pokud si myslíte, že WEF se schází jen 1x za rok v Davosu, velmi se mýlíte. Akcí pořádaných Schwabem jsou desítky a uskutečňují se po celém světě,.Jejich úkolem je podchytit všech lokální elity a vychovat si z těch mladých nové členy. Školou tak prošli Trudeau, Macron, dokonce i Vladimír Putin. Existuje velmi těsná provázanost WEF a další polosoukromé mocenské organizace WHO, kterou formou sponzoringu ovládají farmaceutičtí giganti a Nadace Billa a Melindy Gatesových. A Gates je blízkým ,,parťákem" Schwaba, čímž je vcelku jasné, proč se z covidu stala celosvětová pandemie předurčená k bouřlivému rozvoji vakcinace. To, že se Schwabův plán zvaný Great Reset přibližuje depopulační myšlence prosazované hlavním světovým vakcinátorem Gatesem, není náhoda stejně, jako tvrdý Green Deal postavený na vylhaných pilířích pojmenovaných jako klimatická krize a škodlivost CO2 a umožňující Gatesovi produkci GMO potravin. Vakcinace společně s jednoznačně škodlivým jídlem mohou snadno naplnit plány šílenců nastavujících pravidla, navíc jim zajišťují další přísun financí, zároveň ospravedlňují Great Reset.
Spojení soukromého sektoru s politickým nebylo nikdy tak velké. Člen rodiny úzce spolupracující s nacisty Klaus Schwab patří do skupiny lidí, kteří mají podobnou historii. Platí to i pro Ursulu von der Leyen a plno dalších potomků nacistů či podnikatelů s nimi úzce spolupracujících za 2.světové války. Tito lidé tak ovlivňují moderní dobu společně s majiteli nadnárodních konglomerátů majících často historii překonávající délkou dobu uplynulou od konce 2.světové války, přičemž řada z nich opět spojila část své existence s nacisty. Platí to především pro německé společnosti později rozšiřující svou působnost po celém světě. Což neznamená, že se to netýká přejmenovaných firem či vzniklých později díky iniciativě bývalých spolupracovníků či ideologů spojených s Říší. Takový otec Klause Schwaba vlastnil továrnu, ve které otrocky pracovali váleční zajatci….
Konec 1.části, pokračování zítra.
Jindřich Kulhavý