Je v tom tak trochu nepořádek

   Nekompromisních obhájců levicové politiky bychom tu našli podstatně více. Příznivci Antify a obdivovatelé jejích praktik mají blízko k Pirátům a k jejímu předsedovi a účastníkovi akcí Antify Bartošovi. Také ČSSD je výrazně levicová, často se tak chová více, než samotní komunisté. Její způsob získávání voličů pomocí plundrování státní pokladny, při němž se sice zvyšuje minimální mzda všech a platy státních zaměstnanců, vede k ohrožení soukromého sektoru a vystavuje státní pokladnu riziku kolapsu. Vzhledem k účasti ve vládní koalici a jisté loajalitě vůči partnerovi hnutí ANO má ČSSD na tento vývoj velký vliv. Pokud by někdo chtěl tvrdit, že to tak levice dělala vždy, je třeba vzít v potaz, že po komunistech byla naše země nezadlužená a v zahraničí měla plno pohledávek. Některé vznikly díky soudružské solidaritě, tedy z politických důvodů, jiné byly podložené zahraničním obchodem. I když po předlistopadové vládě zůstaly v lidech po roku 1989 hořká pachuť a jisté prázdno později nahrazené překotným vývojem, kapitalizací a ztrátou iluzí, komunistům se nedá upřít aspoň nějaká snaha udržet stát v určité ekonomické kondici, což bylo při politické závislosti na SSSR často složité. Vzpomeňme jen na automobilový průmysl, který byl schopen produkovat moderní osobní vozidla, jen k tomu nebyl puštěn. Naopak nákladní tatry dřely v mnoha zemích světa a do příchodu amerických manažerů patřily k tomu nejlepšímu na světě, co v těžkých podmínkách staveb jezdilo. Toto není obrana tehdejších pohlavárů a režimu, ale suché konstatování, že I levicová strana dokázala hlídat státní kasu. To se o ČSSD říct nedá.

  Abychom však neházeli špínu jen na levici, tvůrci polistopadového kapitalismu začali tím, že vytěžili vše, co po komunistech zbylo. Řada tehdejších ,,podnikatelů´´ pracovala především s ideou, že levně pořídí, dráž prodají. Absolutní neznalost hodnot a kapitalistických principů za účasti pro nás nepředstavitelných peněz nás stála obrovskou část státního a soukromého majetku. Kdysi proslulé značky zanikly (LIAZ, SONP,…), jiné se staly součástí zahraničních koncernů (Škoda, Vítkovické železárny,…). Lidé rozprodali nemovitosti získané v restitucích, většinu skoupili Italové, kteří je s mnohanásobným výdělkem po 20ti létech odprodali většinou zpět Čechům. Vrcholem nenysytnosti politiků pracujících za provize bylo zbavení se vodních zdrojů a cest, to za relativně směšnou cenu, kterou většinou Francouzi při výhledu na mohutné zisky a monopol s životně a strategicky důležitou vodou rádi zaplatili. Nelze tedy tvrdit, že by se pravice v rocích po revoluci chovala zodpovědněji, než levice před ní.

  Posledních 20 let se Západ mění. Jestliže postsocialistické země o socialismu už slyšet nikdy nechtěly, pak kdysi obdivované demokraticky řízené státy na západ od nás podléhají iluzi a stávají se výspou levicové politiky v starším významu slova. Diktatura vládnoucí třídy se stala natolik v EU dominantní, že to připomíná léta tvrdého socialismu. Každá epocha má své priority, tou dnešní je likvidace evropského progresu a způsobu života. Pseudoekologové, a zrovna tak pseudohumanisté, převzali vládu. Falešná solidarita s arabskými a africkými migranty je pouhým nástrojem k postupné likvidaci Evropanů, jejich kultury a víry. Podobné je to s genderovým inženýrstvím a prosazováním zájmů LGBT komunity včetně pedofilů. Jak hezky do sebe zapadá uvolnění mravů se zvyklostmi muslimů pojímat za choť dívky ve věku, kdy si ještě hrají s panenkami. Zelená ideoligie navíc způsobuje útlum podstatné části evropského průmyslu, tedy automobilek a jejich dodavatelů. Bez reálných důvodů a podkladů podložených dlouhodobým výzkumem a měřením, použitím logiky a znalosti fyzikálních a klimatických jevů se politici rozhodli změnit chod života ve vyspělé Evropě. Dávají tak na prohlášení fanatiků přejících si vrátit lidstvo na stromy. Jestliže se mediální prostor otvírá i těm, kteří zašli ve svých tvrzeních až tak daleko, že uvažují v rámci ekochování o možnosti kanibalismu, značí to, že se ženeme do doby stvořené pro devianty, úchyly a blázny. Ostatně elity své možnosti naplno využívají, o čemž svědčí řada utajených afér, ve kterých hrají hlavní roli satanismus, pedofilie, sexuální orgie a drogy. Jestliže starším lidem připadá tato doba opravdu zvláštní a vrací je o 30 let a vice zpět, pak mladí jsou plni planých ideálů a dle toho se chovají.

  Mládež se stala nástrojem budoucí moci. Nynější vlna studentských stávek je vzorově koordinována s činností dospělých. Především v oblasti klimatu. Levicová mládež často bojovala za ideály, které na první pohled vypadaly krásně. Sociální a ekonomická rovnost pro všechny, svoboda (toto jsou zrovna v důsledku protiklady, jakákoliv rovnost omezuje svobodu, vše se totiž zprůměruje, tedy I schopnosti), levné bydlení, …dalo by se pokračovat, zní to vše tak hezky. Teď je na pořadu dne společná Evropa pro všechny a záchrana Země před kapitalistickými imperátory likvidujícími tuto planet. Už to zní dostzatečně levicově? Zrušíme soukromé letecké společnosti, výrobce čehokoliv, uvalíme pokuty a budeme pěstovat….marjánku. Tak nějak,i když ne doslova, vypadá představa, za kterou se budou při klimatické demonstraci a školních stávkách mladí bít.

  Komunistickou ideologii nahradila všeobjímající láska ke všem lidem, tedy I těm nepřizpůsobivým a problematickým, take touha návratu k přírodě z doby před vyhynutím veleještěrů. Otázkou zůstává, co bude naše neomarxismem načichlá mládež jíst, jak chce cestovat, co touží vyrábět a chce li vůbec opuštět domov, když na ulicích to bude vypadat jako v pralese. To i včetně něco k snětku hledajících a hladovějících kanibalů či nadržených pedofilů. Možná se to nyní zdá přehnané, ale my k tomu prostě tak nějak směřujeme. A vezmeme li v potaz ještě další stávky připravované na školách proti maturitám, matematice a dalším technickým předmětům, to vše s podporou mladým tak sympatických Pirátů, je třeba se ptát, zda li se snižující se IQ budoucích Evropanů příliš neblíží tomu, kterým oplývají zástupci domorodých kmenů z Afriky, kteří se ve velkém přemísťují s pomocí právě těch zvrhlých elit do Evropy a USA? Zároveň je důležité, kdo stojí v první řadě v ovlivňování veřejného mínění zneužívání mládeže. Mimo politiků, jsou to finančníci, herci (ti si snad představují, že mají novou roli, tentokrát seslanou snad z nebes), velcí obchodníci. Jde tedy o obrovský byznys zastřený levicovými praktikami a přikrytý umělými ideály.

  Až uvidíte účastníky připravované ekologické demonstrace, setkáte se ukázkou skutečně špičkově provedené manipulace s lidmi. Máte li prostředky a možnosti na ovládnutí davu a jeho nasměrování na cíl, který si vyberete, stáváte se mocným. Systém dotací politických neziskovek (už jen ten název říká cosi o vracejícím se socialismu) vzniknul snad přímo na míru této době. Jejich angažovanost je někde viditelná, jinde pronikají do plna míst velmi rafinovaně. Jejich chapadla se již ovinula kolem školství, postupně budou dusit starší generaci, stačí si povšimnout snahy dostat seniory ze silnic a od volantů či od volebních uren. Vraťme se ještě ke stávkám studentů. Ta první konaná 28.října 1939 byla namířená proti okupaci a přinesla zavírání vysokých škol (17.listopadu 1939). Ty dnešní jdou některé naopak proti vzdělání, jeho náročnosti a odbornosti, přičemž nadvláda cizích států sdružených v EU nevadí. Dnešní mládež chce krásně a pohodlně žít, k tomu se však uléváním ze školy, snižováním úrovně výuky a závěrečných zkoušek dospět nelze. Vždy se říkalo:,, Těžko na cvičišti, lehko na bojišti´´. Podívate li se na většinu lidí v historii úspěšných, určitě museli na sobě pracovat vice, než ostatní bezejmenní.

  Vraťme se k úvodu. Přijde li možnost vrátit se k pravicové politice vedoucí k návratu do mantinelů normálnosti s perspektivou rozvoje a demokracie, měli bychom jí využít. Jsme malá země, ale i v zahraničí již vzniká opozice proti liberálům a Zeleným. Většinou jde o euroskeptické strany a politiky. Je velmi složité volat po okamžitém vystoupení z EU, jsme s ní příliš mnoho spjati a refortmovat ji také nelze. Ale postupnými kroky lze eliminovat její moc a dovést ji k jistému rozpadu. Ani Orbán či Salvini nevznáší požadavek na opuštění EU, ale jasně říkají, že si od ní nenechají nařizovat. O tom, jak těžký boj to bude, svědčí momentální likvidace  Salviniho v Itálii, to i přes veřejné mínění, též snaha Corbyna a jeho liberálů zrušit Brexit I přes výsledek referenda, násilné potlačení povstání Žlutých vest ve Francii, shození vlády v Rakousku a násilí na opozici zastoupenou AfD v Německu. U nás má k odporu vůči EU nejblíže SPD a svými názory i nově vzniklá Trikolóra. Ač to možná Václav Klaus ml. slyší nerad, je mu chaotická SPD svým způsobem v mnohém názorově nejblíže. Trikolóra je však realističtější v tom, jak jít za svým cílem, tedy opuštěním liberály vysněného světa a vzepření se zelené demagogii. Je otázkou času, kdy zasáhnou média. Jisté je, že s Trikolórou se musí počítat. Vrací se k základům pravicové politiky a rétoriky. Možná se tak opět podaří odlišit splývající politickou scénu a dát jí nový impuls. Potřebuje to.

J3.K