Jen malé zamyšlení, neberte to špatně…

  Pokud porovnáváme dobu socialismu před 35 roky a dnešní liberalismus (kapitalismem bych to nenazýval), pak je třeba vzít v úvahu, jakým směrem se mohl teoreticky socialismus vyvíjet a kde bychom dnes za podmínky, že by rok 1989 nepřišel, byli. Nedá se to přesně odhadnout, můžeme se pouze domnívat. A tak musíme porovnávat realitu, kterou jsou prožitá léta za vlády komunistů, a ta později v éře liberálů.

1. Svoboda – Komunisté uměli utáhnout uzdu velmi zostra a jejich prodlouženou rukou mezi lidmi byli tajní i veřejní agenti STB. Havel nechal spálit svazky STB rychleji než v nich možno najít své sousedy, příbuzné a známé, také ty, kteří se chopili moci. Možná tím „zachránil“ více osobních vztahů, než tušíme. Svoboda bylo slovo za socialismu se značně pokřiveným významem a zároveň byla vysněným cílem všech, kterým komunisté zastřihnuli křídla. Hovořit nyní o svobodě je bohužel návratem k části praktik poznaných před rokem1989. Objevuje se opět cenzura, udavačství a politický fanatismus, BIS a další složky včetně justice nezapomněli praktiky, kterými prosluly STB a tehdejší soudnictví, byť je tento návrat zatím stále pozvolný, a ne moc lidí si uvědomuje, kam to může dojít. Jisté, je, že se lidé opět bojí o mnohém hovořit veřejně a zase je tu místo jen pro jeden správný názor. Evropská unie nahradila Sovětský svaz. A bude hůře, protože odchod z EU nám bude ztížen mnohem více, než když jsme opouštěli RVHP.
2. Ekonomika – Za socialismu jsme nadávali na všeobecnou zaostalost, nízké platy a zastaralost průmyslu. Pravdou je, že udržet se na špici mezi státy RVHP nám pomáhaly technologie často pamatující úspěšný prvorepublikový boom a šikovnost českého národa. Brzdou byla snaha udržet nás v sovětském stínu, nicméně naši mistři improvizace to dokázali obcházet. Rozvinutý průmysl tak držel stát při životu a byli jsme jednou z mála zemí na světě, která si dokázala vyrobit snad úplně vše, byť ne často v extra kvalitě či snad se špičkovou technologií. Naše Tatry, Liazky, Zetory, Škodovky, Jawy, textilní a zemědělské stroje, boty a plno dalších produktů včetně zbraní znal celý svět a bodovaly především tam, kde byly složitější podmínky. Ve srovnání s tím nyní průmysl téměř neexistuje, jeho poslední zbytky zašlapává Green Deal do země, vše dovážíme. A co tu zůstalo, nám většinou ani nepatří. Podobné platí i pro zemědělství, které se razantně změnilo v neprospěch kvality potravinářství a zdraví občanů.
3. Finance – Peněz za socialismu lidi mnoho nenaspořili, výplaty se v jednotlivých oborech příliš nelišily a v podstatě ani nebylo za co moc utrácet. Na druhou stranu bezdomovci neexistovali nebo končili pod dohledem vězeňské služby. Existovala sociální politika. V současnosti mají lidé všeobecně více peněz, mají za co je vynaložit, jen většina z nich jde do bydlení a energií, ceny potravin jsou také nehorázné. Je větší rozdělení společnosti a nepoměr mezi tím, co vydělá řemeslně zručný člověk a jeho protějšek neprodukující ve skutečnosti nic, je strašidelný (v neprospěch výroby). Dobrou zprávou je, že řemeslo jde opět nahoru, špatnou to, že už ho neumí skoro nikdo z Čechů pořádně vykonávat. O zločinném přístupu bank k lidem není třeba hovořit, jde o samostatný svět plný vydírání a boje o naprostou nadvládu.
4. Cestování – Zde jednoznačně vítězí dnešní doba český pas má svou váhu. Nicméně pozor na soušasnou politiku, která nám začne zavírat dveře na Východ a může se stát, že někde budeme nechtění.
5. Zdravotnictví – Jestliže bylo za socialismu kompletně zdarma, přičemž obálka podstrčená lékaři Vás upřednostnila, pak její existence přečkala i revoluci, a navíc se zdraví stalo obrovským byznysem a úroveň péče o pacienta se liší dle toho, jakým ekonomickým přínosem může být. Upřímně si myslíme, že právě zdravotnictví prochází krizí doplněnou diktátem WHO, špínou ve farmaceutickém obchodu a nedostatkem kvalitního personálu. Ne každý má na to zůstat zdravým a nezanedbaným. Třešničkou je stomatologie, výsledkem plno lidí bez zubů. To je vizitka současného stavu u nás.
6. Zábava - Umělci jsou opět zpolitizovaní a většinou jdou na ruku vládnoucím liberálům. Tváří se progresivně a úderně, takže v podstatě zamrznuli v socialistických praktikách, jen převléknuli kostým. Opět jsou mezi nimi výjimky ostatními odsuzované. Skutečné osobnosti si udržely svou tvář. U médií je vše jinak. Ta elektrinická mnohé změnila, tištěné tituly jsou v defenzívě a televizní produkce stojí na západních ,,hodnotách". Ideologie má opět navrch nad realitou. 
7. Nálada a politika – Nálada ve společnosti je mizerná, její rozvrácenost obrovská a mnohem horší, než tomu bylo před rokem 1989. Jestliže tehdy vše stálo na kontaktech, známostech a vstřícnosti, dnes za vším hledejme peníze. Závist Čechy nikdy neopustila, ovšem přidaly se nenávist, neschopnost vnímat a zjevná ohebnost páteří je u nás asi národním postižením. Vytratily se hrdost, poctivost (ne, že by ta byla národním zvykem), pracovitost a motivace s logikou. Politici jsou nadále vychytralí, neschopní a prolhaní. Skutečně schopných je minimum. Osobnostmi byli za komunistů pragmatik Štrougal (minimálně měl dobrý vztah k československým sportovcům a paradoxně i k progresu u nás, ač se to zamlčuje, tím ho však nijak neobhajujeme, ale hloupý fakt nebyl), Čuba schopný z družstva, kterému předsedal, udělat v té době štiku v rybníku. Později je nahradili lháři, zkorumpovaní hodnostáři podílející se na obrovské defraudaci, bezcharakterní zmetci většinou ideologicky zpracovaní Západem. Místo politických škol (např. VUML) jsou součástí výchovného procesu v Aspen institutu. A jejich pomatení, arogance a poslušnost jsou ještě mnohem větší.

  Můžete si myslet cokoli, ale tvrdíme, že srovnávat tyto dvě éry je zavádějící a vyhlásit vítěze nemožné. Každá etapa měla svá pozitiva i negativa možná i zkreslená tehdejším mládím a nezkušeností přinášející později jistou míru sentimentu. Nynější situace rozhodně není dobrá, nejistota je mnohem větší, budoucnost se jeví odporně. Mladým nelze závidět, staří zase litují některých ztracených let. Přesto si dovolíme vyhlásit vítěze aspoň tady u nás (v bývalé Jugoslávii by nesouhlasili). Nejlépe se nám tu žilo v devadesátkách. Bohužel jsme netušili, že jejich dopad na další desetiletí bude tragický. Vše jsme tehdy rozdali, rozprodali a nějak nám nedocházelo, že ten bohémský život nebude trvat věčně. A doplácíme na to. Kdybychom byli podezřívavější, důslednější, zodpovědnější a přemýšlivější, mohli jsme nyní být úplně někde jinde. Takto jsme v ….., však víte kde.

Jindřich Kulhavý