Ještě pár slov

  Symbolem listopadových událostí byla čtyři místa. Albertov, ze kterého vyšli tehdy studenti, se tentokrát stal pranýřem pro rektora Karlovy univerzity Karla Zimu. Několik studentíků již pár dnů okupuje část univerzity a považují rektora za překážku v řešení klimatické krize. Skutečně, myslí to vážně. A mimo jiné po nich zůstane docela vysoká škoda. Kdysi bylo běžné, že pokud někdo někoho vyhazoval ze školy, tak to bylo obráceně. Možná je to dobou, ale ani nyní není možné považovat za správné, když si někdo vytvoří ideologický problém a při jeho domnělém řešení vznáší naprosto nesplnitelné požadavky. Bohužel jsme svědky toho, že jde o celoevropský a severoamerický trend, za který může liberalismus prorostlý politikou, obchodem, školstvím.

  Druhým místem významným pro tyto dny je Národní třída. U památníku uprostřed ní se každý rok schází politická elita i prostí občané. Stále častěji si toto místo uzurpují jedni a ti samí lidé. Přestože jde o veřejný prostor, který by měl být přístupný všem a ke kterému by snad jen s výjimkou pohrobků KSČ měly směřovat kroky politické reprezentace, i letos byl poněkolikáté okupován odpůrci Miloše Zemana a Andreje Babiše a zároveň příznivci Top09 a STAN. Tomu odpovídal i průběh kladení květin a zapalování svíček. Zatímco na Andreje Babiše čekalo nemilé přivítání, představitelé ODS prošli relativně nepozorováni, STAN a Top09 byly vítány potleskem a Kalouska málem dohnal k slzám pokřik Mirda na Hrad. Naopak Václav Klaus ml. a jeho spolustraníci z Trikolóry prošli uličkou hanby a agresivní příznivci Topky nešetřili a urážkách. To i přes přítomnost malé dcery předsedy Trikolóry. Kdybychom vzali v potaz složení davu postávajícího kolem pietního místa, byla by Topka vládní stranou s většinovým zastoupením.

  Václavské náměstí se stalo opět centrem, do kterého proudí většina účastníků oslav. Letos jich nebylo zdaleka tolik, kolik se všeobecně očekávalo. Koncert a vystoupení umělců a známých lidí nalákaly tak polovinu předpokládaných posluchačů. Možná to bylo skladbou účinkujících. O umělce ani tak nejde, ti budou svou práci odvádět v jakémkoliv režimu. Lze vůbec považovat za morální naslouchat lidem, jejichž prodejnost je již proslulá? Pouze přehodí výhybku a ve své roli pokračují dále. Daleko nebezpečnější jsou ti, pro které je demokracie ochranným pláštíkem. Páter a podvodník, bývalý kádrovák a Němci nedávno oceněný kolaborant Halík, také šéf politicky aktivní a velmi bohaté neziskovky Člověk v tísni Šimon Pánek zodpovědný za mohutnou indoktrinaci ve školách a mimochodem se zakázanou činností v celé Ruské federaci. Tam už pochopili, že tato neziskovka za charitativní tváří skrývá svou schopnost prorůst státními úřady, politickou sférou a zasáhnout i finanční sektor.

  Letenská pláň byla zneužita už vícekrát. Milion chvilek pro demokracii dosáhl svého. Opozice se stala spoluhráčem této organizace vedené arogantním nedostudovaným Minářem. Jisté je, že v pozadí stojí finančně silní hráči a kvalitní PR. Navíc se otevřel prostor pro další prezentaci politických názorů a pro umělce. Jde o jistý druh symbiózy. Minář a spol. byli z naprosto neznámých lidí katapultováni mezi VIP, přestože jejich myšlenkové pochody jsou skutečně zarážející. Nu a očekávat kvalitu od některých představitelů naší kulturní scény snad ani nelze. Smutné je, že i velmi kvalitní herci či muzikanti jsou v oblasti politiky a rozpoznání ideologie značně pozadu, o to více se však dokážou vžít do role ochránců demokracie.

  Oslavy 30.výročí tzv. Sametové revoluce se staly přehlídkou exhibicionismu liberálů podporujících výrazně proevropskou politiku, také jejich příznivců. Události na Letné i na Národní poukázaly na agresivitu a nesnášenlivost Topkařů, voličů Pirátů a Starostů. Řada lidí nesouhlasících s pošlapáváním odkazu 17.listopadu a jeho zneužívání pro vlastní kampaň ani do centra Prahy nevyšlo. Zklamáním je poté projev Andreje Babiše. Kdo očekával nebojácná a spíše důrazná slova, musel být nepříjemně překvapen. Babiš se svým pokleknutím prezentoval jako zbabělec, nebo dostal naočkovanou falešnou pokoru? Je to okamžik, který jeho odpůrcům dodá sílu. Smířlivost není tentokrát namístě. Nakonec tedy skutečně pravdivá slova pronesl Václav Klaus ml. Mohou na nás pískat, ale my si nesmíme nechat vzít právo tady být.

  Demokracie by měla být jen jedna, bohužel má plno různých verzí. Společnost je skutečně rozdělená mnohem více než před 30ti roky. Tenkrát nás spojovala jistá nenávist ke komunistům, nyní nenávidí jeden druhého. Otázkou tedy zůstává, je li co oslavovat. Život v rozkradené zemi v pouze relativním blahobytu není ničím, o čem jsme tenkrát snili. To, v čem se nyní doslova plácáme, je důsledkem selhání politiků počínaje disidenty s Havlem v čele, postupným kolapsem ODS a ČSSD, celoevropskou degradací námi kdysi obdivovaných hodnot, a v neposlední řadě podlehnutím Západem objevených a prosazovaných dekadentních ideologií vracejících ho do doby, kterou jsme před třemi desetiletími ukončili. Možná by bylo nejlepší začít někde znovu. Jenže to asi není dost dobře možné. Spojit dohromady lidi, pro které už nejsou ikonou ani takové veličiny, jakými byl Karel Gott, Jaromír Jágr a pár dalších, bude těžké. Žijeme v době, kdy se primitivismus, nenávist, netolerance a neschopnost staly normou. Co bude muset přijít, aby to Čechům došlo?

J3.K