Kam vede manipulace s fakty?

  21.srpen je pro Čechoslováky skutečně smutným datumem. Reakcí na spory ve vedení tehdejší KSČ a na boj o moc byl zbabělý zvací dopis zaslaný prohrávajícím křídlem. Dubček nebyl žádný lidumil, nicméně ho lze považovat za reformního komunistu, kterému docházelo, že šrouby strana už utahovala příliš. Neidealizujme si ho, vzešel z generace, která si pamatovala kolektivizaci, účastnila se přechodu Československa od kapitalismu k experimentu se socialismem a chtěla v něm pokračovat, jen trochu jinak, než si tehdy představovala část strany a jejích loutkovodičů z KSSS. Sověti byli ideologickými vůdci Střední a Východní Evropy, nicméně jejich úloha se malinko přeceňuje, protože hlavním aspektem našeho vývoje bylo klasické československé řiťolezectví. I v oblasti vlivu Moskvy byly státy, které si dokázaly udržet určitý směr odlišný od úplné totality nastavené u nás.

  Tzv. okupace Československa byla na základu zvacího dopisu vedena z více stran a realitou zůstává, že nejvíce příslušníků vojenských sborů bylo předky dnešních invazních zástupů z Ukrajiny. Samotných Rusů jak ve vedení tehdejšího politbyra, tak i v samotných jednotkách byla výrazná menšina. O vstupu jednotek Varšavské smlouvy rozhodoval jediný Rus, který navíc hlasoval proti. Zbytek byli Ukrajinci a zástupci asijských svazových republik. Záměrně zneužívaná záměna Sovětů za Rusy je ukázkou mediální a politické manipulace. Následný pobyt Sovětů u nás a vojenská přítomnost už může být z tohoto pohledu vnímána jinak, Rusové zde pobývající nahradili částečně Ukrajince poslané k nám v roce 1968, ale důvodů k tomu mohlo být více. Nechceme o tom spekulovat, i když určité představy by tu byly.

  O roku 1968 hovoří nejvíce ti, kteří v té době nežili. Slyšíme li naučenou kritiku od dnešních třicátníků, je to stejné, jako bychom odborně popisovali život brontosaurů, které známe z vykopávek. Nicméně jisté je, že invazní jednotky byly vyslány proti národu, který se údajně vzepřel režimu a byl ochoten za změny umřít. Pravda o našem národu je jiná. Jsme schopni se sejít na náměstích, v euforii se semknout, ale k násilníkům a válečníkům máma daleko. Vojákům bylo řečeno něco jiného, než jaká je národní realita a mentalita. Důvodem k úmrtí řady Čechů tak byla spíše představa o drsné občanské válce, která byla vojákům vtloukána do hlavy, než reálná situace. Zahraniční vojáci byli posláni proti drsným revolucionářům a ti méně chápaví nevnímali, že jsme národem Švejků. Nakonec jsme skutečně doplatili na zbabělost politiků, kteří letěli s ohnutými zády do Moskvy.

  Další vývoj už známe. 20 let normalizace poslalo Havla a jemu podobné do kotelen, kde se tito intelektuálové scházeli, ,,odvážně“ diskutovali o budoucnosti, popíjeli alkohol a Havel pobíral za dohledu STB peníze ze Západu. Husák byl nucen se podvolit ideologům z Moskvy, zároveň však budoval zemi, která po roce 1989 nebyla zadlužená, a i přes technologickou zaostalost byla relativně na špici mezi státy RVHP. Porovnáme li osmdesátá léta a současnost, řadě pamětníků dochází, jak moc jsme za posledních třicet let ztratili. Ne, to neznamená, že bychom se měli doslova všichni hůře, jen proklamovaná svoboda ve středu EU má daleko k té, kterou jsme chtěli, a mezinárodní postavení České republiky je mnohem horší, než bylo kdysi. Jestliže jsme se pohybovali aspoň na čele mezi státy RVHP a pro Západ jsme byli sovětskou kolonií s jistým potenciálem, pak dnes jsme Západem vycucnutá a zadlužená kolonie Berlína a Bruselu. A samozřejmě můžeme polemizovat o ztracených jistotách, které byly tehdy standardem a dnes díky neschopným vládám zdaleka nejsou. Tehdejší senioři by mohli těm dnešním vyprávět. Také k mladým rodinám se přistupovalo přeci jenom zodpovědněji.

  Propaganda jede na plné obrátky. Lidé typu Šafra, Cempera či Haška nás drtí totálními nesmysly a velká média staví vše tak, že Rosové jsou našimi odvěkými nepřáteli. 2.světová válka je překrucována tak, aby z toho Rusové vyšli co nejhůře a Šafr již bez ostychu vychvaluje nacistu Banderu. Stejně, jako máme zapomenout na zločiny Němců a nacistů za 2.světové války, je potlačován význam Ukrajinců při invazi v roce 1968. Zblbnout mládež je snadné, ta už nic neví ani o roku 1989, natož o předcházející době. Kdo rok 1968 zažil, má uloženy určité vzpomínky. Ne, nejsou dobré a euforie národa do vstupu vojsk Varšavské smlouvy skutečně připomínala tu v roce 1989. Cizí vojska ji vcelku rychle uklidnila. O 21 let později už k nám nikdo nedorazil a Západem vedený převrat se dokonal. Když to však vezmeme reálně, komunisté možná dopředu tušili blízkou degradaci západních hodnot, a ne nezištně se snažili nás před nimi varovat. Současné protiruské tažení je jen honem na čarodějnice a v demokracii je nepřípustné. Zkreslování reality se stalo běžným nástrojem a vylhané skutečnosti jsou nám předkládány bez náznaku zardění. Je smutné, že se nechá velká část společnosti tak zmanipulovat.

Jindřich Kulhavý