Katerina Kaltsogianni a její zamyšlení - Ach ta etnika

    Pak se také poznali před revolucí i po revoluci tak, že ruské ženy, o dámách tady nemůže být řeč, voněly, no spíše vlastně páchly na celé letiště nebo na celé Příkopy, podle toho, kudy procházely.

   Ruský národ prošel nesmírnými změnami od Říjnové revoluce až po objevení se pana Gorbačova, který má mateřské znamení na čele, jako kdyby takto měl vypadat svět. A také nám ho změnil. Gorbačov byl určitě tím, kdo začal perestrojku jak v Sovětském svazu, tak i v Československu. Nebudu se pouštět do historických a politických fakt, já to tak vnímala a stále vnímám. Jeho čelo a jeho svět, který se rozprostírá do různých ostrůvků je hodně výmluvné. Jeho žena začala nosit elegantní a luxusní oblečení a pro bulvár to byla senzace. A dnešní Rus či Ruska? Je to buď, anebo. A ta jeho mapa začíná vypadat realisticky.

  Nemám ráda výmluvy českého národa, že za jejich vulgaritu a veškeré nemravnosti politiků, veřejných činitelů, zlodějů, a já nevím koho ještě, stojí komunismus a okupace SSSR. To tedy s tím já nesouhlasím, protože v Řecku bylo čtyři sta let turecké nadvlády a stejně se Řekové nepodrobili, jenom tu kuchyň a nějaké ty muslimské praktiky v sexu lehce upravili. Možná, že je to obráceně, to není vůbec důležité. Hlavní a jedinečné je na tom to, že Řek byl takovým Řekem za antiky, za nadvlády Římanů i Turků.

   Ale dnes bych řvala, že Rusové jsou vážně strašní, urputní a neslušní, ale to bych ubližovala těm slušným. Jenomže……oni jsou tady. Skoupili tuto republiku, chovají se naprosto nenápadně nápadně, prostě kupují si pozemky, domy, lidi. Koupí klidně celý úřad, aby vyměnili celé vedení či různé komise, ale kurňa, tu Prahu si postaví pro sebe. A to jsem včera poslouchala jednou s otevřenou pusou či semknutými rty a to samé mi dělaly ruce. Jednou jsem je rozvírala pod stolem a jednou jsem je zatínala. Poslouchala jsem a zírala na ruského zbohatlíka, který si může dovolit tady v české zemi dělat, co chce.

   S úsměvem mi řekl, víte, klidně vás zabiju…Ale pak se podíval modrýma očima a řekl, že si dělá srandu. Jasně, to je hodně legrační, že každého druhého ani neupozorní a zabijí, protože neudělá to, co chce právě ten bohatý.

  Vedle mě seděl Jan a nevím, jak to udělal, že se udržel. Jan je totiž opravdu jeden z mála lidí, mužů, kteří si nezaslouží dva řádky, ani dvě lichotky, je ojediněle kultivovaný a má zásady téměř knižní. Nevím, ale bylo mu dost hrozně nad myšlenkou, že ten Rus mě může znásilnit, zabít, dokonce mi poručit, abych udělala pirožky.

  Hovořili jsme jenom obchodně, ale to poznání, že to někdo může beztrestně vyslovit, že vedle tlustého Rusa sedí malý ruský plastický chirurg, který si chtěl prohlédnout moje tělo, abychom zhodnotili, zda mám průměrně nadměrná prsa nebo nadměrně průměrná prsa, to je naprosto jedno.

  Konec jednání, konec předsevzetí, že budu cvičit, že budu relaxovat a že budu myslet na sebe. Jako to nejde, to opravdu bych byla jako ten bohatý Rus, který chce skoupit celý svět, a já chci celý svět spasit. Tedy chtěla jsem, ale to už bylo dva, tři dny, kdy jsem zjistila, že nechci spasit už nikoho než sebe a nahodit se.

  Jediný kladný moment byl, že byl pan bohatý Rus dvakrát tlustší než já, možná třikrát a že nosí brýle na dálku a já jenom na čtení, že ty jeho manýry se mu vráží i do břicha, protože si určitě koupil všechny krevety světa a namáčí si bílý chléb do různých francouzských omáček. Jo, a nevoněl.

P. S.  Z toho plyne, že když se chcete nahazovat, tak prosím ne s lidmi z totalitního systému, to vám ze srdce radím, a ne z lidmi z totalitního režimu, to vám radím z rozumu. Když se chcete nahodit, tak musíte prostě někoho vyhodit.

Katerina Kaltsogianni