Katerina Kaltsogianni a její zamyšlení - MDŽ, aneb když slavili komunisté
Nastoupila jsem na Střední ekonomickou školu, ředitel vypadal jako nejmenší Vietnamec a měl jenom výuční list. Někdy, většinou jsem stíhala tak tak na osmou. Abych předešla blbým řečem, tak jsem mluvila o sexu, že jsem to nemohla stihnout. Dělala jsem u toho takové oči, že soudruh ředitel slintal a já měla, co dělat, abych to ustála. Byl v tématu sexu velmi chápavý. Nejsem vysoká, ale on mi sahal někam k prsům. Zíral na ně tak, že jsem se obávala, aby mě nepožádal o kojení. On však miloval rum a pivo a mléko nesnášel.
A pak bylo MDŽ, které jsme slavili v jedné restauraci. Náš soudruh ředitel se ožral a řval na nějaké dělníky "ať žije KSČ." Ti ho tak zmlátili, že jsme ho převezli do školy, aby se tam vyspal na svém koženém komunistickém gauči. Jak a co nevíme, ale ztratil umělé zuby. Druhý den jsme je měli hledat. Šli jsme do sklepa, kde byly plné pytle odpadků. Neměly jsme rukavice a ani chuť. Prťavý ředitel spadl téměř do pytle. Já stála opřená a nehledala jsem nic. Náš vynikající matikář je našel a hned běžel za mnou.
„Tak co uděláme?“ chechtal se na celé kolo.
„Fuj, jděte s tím někam. Hodíme je do kanálu,“ vypadlo ze mě.
„Jé, vy jste skvělá, tam je nikdo nenajde,“ usmál se a šli jsme ven, načež jsme hned narazili na kanál a zuby letěly do kanálu.
Šišlající ředitel byl totálně vyřízený a běžel k zubaři. Tři dny jsme měli pré, volno, chovali jsme se hůř, nežli studenti. Seděli jsme ve sborovně, kouřili, sem tam jsme vešli do třídy a seřvali jsme studenty, ať tak neřvou.
Za tři dny přišel ředitel a konečně nám, ženám, chtěl popřát k tomu MDŽ. Řekl: „vážené soudružky k dnešnímu švátku vám pšeji......“ a nic zuby mu vypadly.
Milé dámy a drazí pánové, někdy jsou svátky fakt super, protože takový zážitek jsem dlouho neměla, asi mít nebudu, protože dnešní soudruzi už mají porcelánové fazety a našroubované zuby.
