Katerina Kaltsogianni a její zamyšlení - O INTELIGENCI A DALŠÍCH SLOŽITOSTECH
Jedu přes Prahu na jakousi přednášku, kterou vede herec, muzikant, kolega známého herce Duška. Nechce se mi, strašně se mi nechce. Přijdu o půl hodiny déle a přednášející také. Sedám si na jedinou volnou židli v první řadě a poslouchám šílené nesmysly, neskutečné protimluvy. Téma bylo o tom, jak má jedinec existovat v tomto systému, aby neskončil v blázinci.
Poslouchám věty, které poslouchají lidé, ale na rozdíl ode mě, jsou tam proto, že tomu věří. Slyším, že nemáme bojovat proti systému, že to nemá cenu. Jeden chaos za druhým. Zazní, že máme žít jako boží hovádka. Zazní, že pokud naše myšlenka už jde za roh, tak my se máme zastavit a za ten roh již nejít. Vztek ve mně narůstá, otázek mám milión. Nakonec to nevydržím a začínám se ptát na jeho protimluvy. Končím s tím, že navádí lidi k pasivitě a k tomu, aby je současný složitý a dost zkažený systém semlel. Ptám se, jak mohou komunikovat se svým srdcem, když ho mají dávno zavřené. A hlavně se zeptám, proč stále mluví jenom o daních a o penězích.
Přednášející mi chce odpovědět, ale já jedu dál.
„My jsme za tu přednášku platili, že ano?“, házím otázku do ringu, „takže jsme v systému, který vy nám tady naopak znečišťujete.“
A jsme u toho. Přednášející ustrne, protože ode mne dostal jasné otázky, jasnou ukázku jeho prezentovaných nesmyslů, jasnou kritiku, že tedy on to ze srdce nedělá, ale kvůli tomu, že jsou lidé tak vyčerpaní, že hledají útěchu u esoteriků, aleternativců a dostane se jim pohádky, která navíc nemá hlavu ani patu.
„Madam, otevřela jste velmi vážné a složité téma, ale to je na další přednášku,“ sděluje mi a snaží se na mě usmívat jako Indián, protože to je nejlepší, abychom žili jako Indiáni.
„To je na několik knih, vážený pane, já v tom mám chaos a to si myslím, že se orientuji stále ještě v těchto názorových věcech, ale vy mi tady říkáte:
1. Ať jsem boží hovádko – já bych řekla, že chtěl říct hovado
2. Ať se řídím jenom srdcem – čím asi se jiným řídím
3. Navádíte lidi k pasivitě
4. Ignorujete vývoj a lidi, kteří přispěli tím, že chtěli cokoliv změnit technického, fyzického, v systému tak hluboce, že si myslím, že jsem v blázinci
5. Vaše pozvánka zní jasně, proto jsem tady a jsem hluboce zklamána
6. Okrádáte lidi, protože vám to systém umožňuje.“
Nikdo ani nemukne, dost lidí se na mě sympaticky usmívá, ale více je těch, kterým vadí, že jsem sprdla jejich guru. Dost lidí nechápe, že systém prostě musí být, že je i v moři a na mraveništi, že sedí na přednášce, která jim říká, aby žili jako Indiáni, aby byli pasivní, aby ten systém neživili.
Jenomže to je skutečně složité téma a já mám obrácený názor. Ano, poslouchám svoje srdce, které chce, abych dělala to, co jsem dělala „pomáhala lidem.“ Vytvořila jsem mnoho projektů, které jsem ve dvou různých zemích a jejich systémech prosadila. Moje srdce chce budovat, protože moje srdce zažilo lásku, bol, smutek, radost, sevření i strach, ale bylo i bilo za to, abych splnila svoji funkci na zemi, abych rozmnožila dál „svůj rod.“ To je smysl života. Ale tím to přeci nekončí.
Ta přednáška měla také být o tom, aby člověk neztratil svoji identitu. To řekne přednášející jednou větou, která opět postrádá smysl, přestože je to téma, která má smysl a které je velmi zajímavé.
Identita je velmi důležitá a moje je taková, že chci zůstat svá, že tady nejsem, abych se zastavila u každé myšlenky, která má zatáčky, kličky a háčky, naopak, jsem tady, abych dobré myšlenky, které jsou prospěšné, rozvíjela a prosazovala, a to i za cenu svírání srdce.
A pak slyším jednu z nejšílenějších vět. Inteligenci Vám nikdo nevezme.
„Ale ano vezme, dokonce si ji vezme člověk sám. Např. tím, že je to alkoholik, že šňupe kokain, tím že trápí a nechá se trápit, tím, že si tady stoupnete a hustíte do těch lidí nesmysly,“ skočila jsem mu do řeči, protože to bylo nutné, jinak by pokračoval dál a dál.
Odcházím a přísahám si, že už nikdy nepůjdu na žádného esoterika, že se naopak musím probrat a myšlenku přednášek, kterou jsem začala, dokončit. Mluvit s lidmi o skutečných problémech, o sebevědomí, o strachu, o tom, jak se v tom nevyzná vůbec nikdo, pokud se nevyznáme sami v sobě, pokud si nenecháme vzít to nejcennější, co nám zbylo v tomto složitém světě, kde jsou války, kde se krade, kde je absence idolů.
A proto si nenechte brát nikým a nikdy identitu. Vnímejte svoje pocity, co vám říkají, vnímejte svoji intuici, protože ta je tím hlavním, co nás vede. Pak nastupuje rozum. A proč bychom ho neměli používat?
P. S.
Snažím se nad každou větou přemýšlet, aby byla srozumitelná, nejsem si tím jista, protože životní témata nejsou na povídky a na úvahy.
