Kde kdo čeká na telefon s Trumpem

  Jestliže Kreml je po dobu vlády Vladimíra Putina konzistentní, a i jediný jeho souputník Medveděv, který v éře Putina byl jediným, kdo přerušil jeho setrvávání ve funkci prezidenta, je stále blízkým spolupracovníkem současné hlavy státu, v USA je tomu jinak. Biden i Trump jsou ideologicky naprosto rozdílnými jedinci. Abychom však nebyli příliš konzervativními a nedělili svět na ruskou a americkou část, je tu ještě Čína. I ta má dlouhodobě stabilní vedení, o kterém si můžeme myslet cokoliv, nicméně dovedlo svou kdysi zaostalou komunistickou zemi k postavení světové ekonomické i průmyslové velmoci schopné nejen konkurovat, ale v mnohém i válcovat celý Západ.

  Ukázkou toho je automobilový průmysl, který si Evropa za greendealovských fanfár pohřbívá a Číňané se svou moderní technikou pronikají do celého světa. Jistě, ještě můžete pochybovat o kvalitě a spolehlivosti čínských produktů, ovšem o ceně a technologickém pokroku nikoliv. Týká se to i jiných odvětví, kdy například elektrické nářadí s Číny zatím moc nevydrží, ale už má tolik vychytávek, že po zlepšení kvality vyžene z trhu i zavedené značky. Zatím nikoliv, ale za pár let si na ně ani nevzpomenete, protože řada z nich se již teď v Číně vyrábí a Číňané se rychle učí. Platí to i v armádních systémech, což musí USA strašit i ve snu.

  Svět se stává vícepolárním a o přízeň Číny bojuje plno států, aniž by jim došlo, že být satelitem kterékoliv velmoci není v důsledku ideální. Nicméně pokud bychom si mohli vybrat, zvažovali bychom výhody, které nabízejí. Američané jsou dlouhodobě sebestřední, Rusové natolik bohatí na suroviny, že jimi tak trochu dosud mrhali a pozapomínali dlouho a částečně na vlastní technologický výzkum, to nejlepší zboží dováželi, a Číňané dlouho kopírovali, až to dovedli k dokonalosti. Navíc pochopili důležitost surovinové soběstačnosti a postupně obsazují Afriku mající obrovský potenciál. To Rusko nemusí, má svého dost, má co čínským sousedům nabídnout a výměnou získává přístup k většině toho, co Čína umí produkovat. Je třeba si uvědomit, že nesmíte porovnávat jen levné zboží z Temu s tím nejlepším americkým tovarem, Číňané umí i velmi kvalitní kousky z mnoha oborů.

  Evropská unie měla po nějakou dobu cíl, kterým bylo stát se dalším ekonomickým centrem světa. Jestliže Čína logicky inklinuje k Ruské federaci, pak Evropa se Spojenými státy v zádech hledala svou perspektivu v západních hodnotách. Narazila na americký nacionalismus a své možnosti. Pokroucenou liberální ideologií potlačující národní státy a jejich jedinečnost už zpočátku ztratila výhody, kterými byly tradiční produkty jednotlivých oblastí. Green Dealem zazdila i to poslední dobré a otevřením hranic migrantům dokončila sebedestrukci. Rozchodem s Ruskem a otevřeným nepřátelstvím ztratila potřebný přístup k přírodním zdrojům a podporou Ukrajiny se zadlužila. A nejrychleji poslušná Česká republika.

  Celá ta komedie kolem záchrany planety z našeho kontinentu udělala směšný kus hroudy terorizované zelenomozkovými aktivisty. Zahodili jsme vše včetně náskoku před jinými státy a stali se jen přisluhovačem nyní na hlavu poražených amerických Demokratů. Evropě momentálně nezbývá nic jiného než čekat na přístup Donalda Trumpa k ní. A bude li vlažný a nadále tu necháme vládnout liberály likvidující ještě nedávno tak perspektivní světadíl, dopadne špatně. Ostatně krachující automobilový průmysl je toho důkazem.

  Řada politiků teď čeká, zda li jim zazvoní telefon s Trumpem na druhém konci. Nenáviděný Donald je jejich vysněnou spásou. Nestane li se to, budeme svědky odklonu od USA a házení špíny na nové vedení s tím, že se bude třeba postarat o opuštěného pohrobka. V pořádku, jen je třeba si říct, že tuto roli nemohou plnit liberálové, i my potřebujeme zásadní změnu. Bez dohody s Východem a návratu úcty k němu to opravdu nepůjde. Protiruská hysterie už násspolečně s Green dealem stála automobilový, těžký a energetický průmysl, na řadě je potravinářský. Je třeba se zbavit sebevražedného chování a začít se starat ne o africké a ukrajinské běžence, ale o evropské národy. Začít musíme u sebe. Mimochodem, víte, kolik si řekne průměrný Ukrajinec za hodinu práce? Možná byste se jeho ,,skromnosti“ divili. Vraťme zpět normální svět, nejlépe bez Evropské unie.

Jindřich Kulhavý