Kdo s čím jak zachází, tím také schází. Ale…
www.inadhled.cz Zneužívání dotačního systému je důsledkem samotné jeho existence. Tento nástroj sloužící politické korupci a pokřivování již tak zdeformovaného volného trhu působí napříč Evropou již dlouhou dobu, a přestože původní záměr podporovat některé na první pohled potřebné projekty se zvrhnul v naprostou destrukci podnikatelských vztahů, stále je preferován. Systém tak nyní zjednodušeně funguje tak, že jedni vydělají peníze, druzí je formou nerovných daní vyberou, převedou je do jakési společné pokladny, kde sedí jejich správce vůbec netušící, kdo a jak se na jemu svěřenému balíku podílí. Ten je přerozdělí dle vlastních záměrů, jejichž logičnost je nulová, a pustí je zpět do oběhu tam, kde se mu to hodí. Kdo umí ovlivnit přerozdělovatele ve svůj prospěch, stává se obdarovaným, což může vést v důsledku k tomu, že dostane mnohem více, než odvedl. Navíc celý tento moloch velkou část z vybraných financí sám spotřebuje na svůj provoz. Jde o korupční prostředí se vším všudy.
Vycházejme z přesvědčení, že daně jsou krádež. Důvodů k tomuto tvrzení je mnoho a možná si ani neumíte spočítat, kolik každý z nás za svůj život odvede. Jistě, část jich je v souladu s tím, co za ně stát zpětně poskytuje. Zdravotnictví a školství, důchody, sociální péče o starší spoluobčany a sirotky českého původu by bez jejich výběru nemohly fungovat. Podobně státní správa, pokud tedy budeme ignorovat to, že ta naše je vyloženě přebujelá. Jenže my platíme tolik daní, že už nám moc nezbývá na náš vlastní život. Přestože jsme si mysleli, že se vracíme ke kapitalismu, de facto dle množství státu odvedených procent z našich platů a podnikatelských zisků žijeme nadále v socialismu. Tedy aspoň většina z nás. Vše je všech. Jen trochu jinak.
Je spočítáno, že po odečtení kompletního daňového zatížení nám zbývá maximálně 18% z toho, co jsme vydělali. Všechny ty dph, spotřební daně, odvody, daně ze zisku, z nemovitosti, silniční daně a mnoho dalších skrytých si ukusují tak neuvěřitelné částky, že při jejich sečtení zjistíme, jaké žebráky z nás stát dělá. Navíc s penězi následně hospodaří lidé, kteří absolutně nechápou, kolik dřiny a potu je za obnosem, který dostanou k dispozici. Představte si včely vyrábějící po miligramech med a medvěda, který tlapou hrábne do sudu s ním a při nabrání polovinu rozlije. Takto to nějak vypadá. Kdybychom si každý platil svou skutečnou režii bez daňových odvodů, možná bychom zjistili, jak zbytečný je celý státní aparát. Jde však o nereálné přání. Musí li tedy daně být, pak by měl systém být jednoduchý, čitelný a pro naše životy takový, aby byl spravedlivý a nezatěžujcí, zároveň co nejlevnější bez rizika obrovských ztrát v podobě financování obrovského množství přisátých pijavic..
Babiš za dobu svého působení změnil výběr daní u nás. Při výběru se zaměřil především na malé a střední podnikatele a firmy, na které zaklekává Finanční správa. Již při doměření více jak 50 000titisícového nedoplatku předává většinu případů rovnou policii. Takovýto doměrek je velmi snadné vypočítat, přičemž obrana je téměř nemožná a stojí mnoho peněz vynaložených za advokáta a daňového poradce. Zaměstnanci finančních úřadů dohledávající doměrky často svým chováním dokážou narušit běžné podnikatelské vztahy, kdy z kontrolovaného subjektu udělají před jejich partnery zločince. Každý chce předcházet problémům a radši přeruší po dobu kontroly spolupráci, než aby riskoval vlastní problémy. Nahlášení příchodu zaměstnanců FÚ tak často znamená očekávání likvidace firmy, to o přesto, že nic špatného neděláte, vše dokazujete a spolupracujete. Pravděpodobnost, že dotyční úředníci odejdou spokojeni, je nulová, mají za úkol vybrat co nejvíce a také to dělají. Vyvrátit jejich ,,pochyby‘‘ je nemožné, neboť o vyvrácení nijak nestojí. Takže dochází ke kriminalizaci podnikatelů. Mimochodem, řada kontrol trvá tři roky a následní vyšetřování policií dalších pět let. Takže si spočítejte, jak dlouho žijete v nejistotě. A po celou tu dobu Vám může někdo odposlouchávat telefony, blokovat účty a existuje plno dalších nástrojů, jak Vás zničit. A jsou pečlivě využívané. To vše při vědomí, jak mizí peníze v kapsách státních úředníků a jejich noshledů.
Vše výše uvedené je vnitrostátní problematikou. Dále tu však máme evropské dotace, které už nejsou jen součástí krádeže, jde o totální podvod. Většinou zvýhodňují ty, kteří je obdrží. Pravidla pro přerozdělování peněz jsou postavena na vodě a tak, aby na ně dosáhnuli pouze ti, kteří jsou ,,perspektivními‘‘. Mezi naše nejvíce obdarované patří Agrofert. O tom, že jde o totální levárnu, kdy si sám jeho majitel přidává do svého podnikání veřejný kapitál včetně vracejícího se z Bruselu, není pochyb. Jde o důsledek naivního přesvědčení, že podnikatelský predátor v čele státu své schopnosti, kterými před tím vybudoval impérium firem, využije k rozkvětu státu. Vynecháme li způsob, jakým to dokázal, často hraničící s kriminálem či říkající si o střelu odněkud zpoza rohu, pak je i tak celá ta úvaha přímo idiotská. Máte li přístup k levnému financování vlastních aktivit, využijete jej. Zvláště při vysokém zadlužení, které navíc není tajemstvím. Nepřehledné státní hospodaření umožňuje přesuny peněz, politické držhubné stojí obrovskou část ze státního rozpočtu, ale asi se vyplatí. Neschopná opozice reptá, ale sama má máslo na hlavě. A nejideálnějším stavem je chaos, takže koronavir přišel pro Babiše a vládu jako na zavolanou.
Existence EU a její pravidla umožňují určitým způsobem zasahovat do vnitřní politiky jednotlivých států. Zažívají to Poláci, jejichž rekonstrukce soudnictví je trnem v oku politruků EU, Maďarsko pro svou protiimigrační politiku, podobně tak my. V politice jde vždy o peníze a moc, takže je vcelku jednoduché při neochotě lídrů jednotlivých zemí podvolit se utáhnout kohoutky určujících finanční toky. Což se stalo i u nás. Zvláště, když je naše vnitřní opozice naprosto neschopná udržet Babiše na uzdě a stěžuje si u vrchnosti v Bruselu a Pirát Peksa pláče v Čechy většinou nenáviděném Evropském parlamentu. Je k nám vyslána komisařka Monika Hohlmeierová mající za úkol vše prošetřit, tedy způsob přidělování dotací. Osoba, která samotná má za sebou přímo šňůru problémů znamenajících i několik vyhození z pozic zastávajících v době své kariéry v německé politice, má posuzovat morálku českého premiéra. Ke své práci používá podobné estébácké praktiky jako Babiš, v podstatě se tito dva lidé nijak neliší. V nadsázce jeden grázl kontroluje druhého grázla a jde jen o to, kdo bude větší. Paradoxně je vedení EU odkladištěm těch největších lumpů, to platí i pro předsedkyni Evropské komise Ursulu van der Leyen.
O Babišovi si dělají iluze pouze jeho voliči. Nenávist opozice je oprávněná v tom, že byla premiérem vymazána. Nebýt hlučného chrastění zbraňovými atrapami, protože nic jiného v ruce tito politici nemají, nevěděli bychom, že existuje. Stěžování si v EU na vlastní vnitropolitickou neschopnost lze i přes zločinné chování předsedy vlády považovat za kolaboraci s cizími zeměmi. Babiš České republice i všeobecné náladě v ní škodí, nicméně hlavní vinu za stav země nesou ti, kteří mu umožnili získat takovou moc. Kdyby měla stávající Babišova protistrana důvěru, odpovídaly by tomu předvolební preference. Je však těžko představitelné, aby strany zastoupené Fialou s Novotným v zádech, Kalouskem držícím za ruku Pekarovou Adamovou, antifáckým Bartošem se suitou vlasáčů, udavačů a Hřibem ve své blízkosti a tragikomickým Rakušanem byly důstojným hráčem na politické scéně. Jde pouze o trapný kompars, který se přidal na stranu eurounijních moci chtivých pánů. Žijeme ve schizofrenním prostředí. Doma si pořádek udělat neumíme a zvenku se soudit nenecháme. Babiše a Evropskou unii nám byl čert dlužný. Zbytek politiků nám přidal závdavkem. Tož tak.
Jindřich Kulhavý
