Když je volební systém špatný

  I silně liberální Seznam však přinesl informaci, že strana Mariny ve skutečnosti získala nejvíce voličských hlasů, ale díky systému voleb nastaveném tak, aby se nepohodlné či extremistické strany nemohly dostat k moci, jí rekordní podpora občanů Francie nespokojených se směřováním státu vedeného Macronem nebyla k ničemu. Prezident navíc taktizuje dál, nepřijal demisi stávajícího premiéra a brzdí radost levice včetně na vládnutí nadržených Zelených z nečekaného vítězství. I Macronovi bránícímu se Le Pen za každou cenu dochází, že svou strategií potápí Francii do ještě většího bahna. Komunisté ve spojení se Zelenými je skutečně silná káva. Pokud nechtěl, aby se k moci dostala dle liberálů extremistická pravice, pak dosáhl ještě něčeho mnohem horšího. Nastala doba drsného přílivu migrantů, neschopnosti jejich chování eliminovat a přidejme i rozsáhlou podporu Green Dealu a dost možná další vysoké daně. Zmanipulovaní voliči sednuli na lep. Se vším všudy, protože rodilý Francouz o nic z toho nestojí. Plody naivity budou pro většinu z nich hořké.

  Taktizování politiků je skutečnou vysokou školou politiky. Slučování do předvolebních koalic připomíná situaci, kdy by na ME ve fotbalu přišel jeden tým s tím, že se ve finále sloučí s dalšími a pošle na trávník reprezentaci složenou z mnohonárodního mužstva. Takže by nastoupili třeba Španělé proti výběru Evropy. To reálně nelze, v politice ano. Můžete namítnout, že třeba francouzské národní mužstvo ani tak nepředstavuje soubor hráčů z jednoho státu, a máte pravdu. Připomíná spíše to nejlepší posbírané v Africe a pro formu doplněné několika zástupci bílého etnika. Nejste daleko od reality a je faktem, že nároďák Francie, a nejen její, je ukázkou toho, jak se migrace stala normou doby. Takže nakonec je jistým zrcadlem politiky. Jen to slučování probíhá průběžně. Politici ho dokážou využít nárazově a přesně na tu dobu, kdy jim zajistí příslušnost ke korytům a moc, aniž by přemýšleli o důsledcích pro voliče.

  Výjimkou není ani Česká republika. Důkazem je celá jinak naprosto nehomogenní Pětikoalice. Je pravděpodobné, že za okolností, kdy by slučování do předvolebních koalic nebylo možné, tak by Top09 i Piráti nebyli součástí vlády a jejich zastoupení v poslanecké Sněmovně by bylo nulové. A podobné by se týkalo i výsledků eurovoleb. Vládu by sestavoval Babiš, což není zase žádná výhra, ale aspoň bychom byli ušetřeni arogantní Pekarové, militantní Černochové a dredaře Bartoše s jeho progresivní partou ambiciózních mladíků postrádajících respekt k čemukoliv. Bohužel liberálové se drží jako klíšťata a každé další volební vítězství i pomocí manipulace jim na pár let zajistí možnost drancovat naše peněženky a omezovat svobodu. U nás se to projevuje jak oklešťování práva na svůj názor, tak i blížícím se dalším zdaňováním čehokoliv včetně již nabytého majetku. A nepostavíme li se tomu včas, budeme obětí plíživého vyvlastňování, okrádání státem, naprosto jasného přeléváním našeho vlastnictví do státního a později, světe div se, zase do soukromého sektoru zastoupeného těmi nejbohatšími. Plán je jasný. I proto existují volební systémy komplikující převzetí vlády někým, kdo se nehodí.

  V EU vznikla frakce nazvaná Patrioti. Fiala ji nazývá proruskou, což je směšnou manipulací s fakty. Ne, že bychom si něco podobného nepřáli, ale zrovna Babiš či Turek (za naši republiku) se zrovna prorusky netváří. Oba pragmaticky spíše podporují Ukrajinu, protože boj s mediálním prostředím vytvářejícím atmosféru nenávisti vůči Ruské federaci je soupeřením s větrnými mlýny. Orbán, jakožto momentálně největší osobnost této frakce a nový předsedající celé EU, za  týden stačil navštívit Kyjev, Moskvu, Peking a cestu zakončí zasedáním států NATO v USA. Můžeme to zkusit nazvat mírovou misí, i když jde spíše o první kroky na dlouhé cestě. Zatímco Fiala ve dnech našeho předsednictví naprosto překvapivě a proti zdravému rozumu i zájmům ČR závislé na automobilovém průmyslu zvýšil aktivitu EU v rušení spalovacích motorů, aby později vše popíral a začal vystupovat proti přísným nařízením, Orbán neustoupil ze svých názorů ani o píď a ještě se pokouší zahájit mírový proces týkající se Ukrajiny a snížení rizika světové války.

  Rozdíl ve velikostech maďarského a českého premiéra je zjevný. A to Fialu k moci posunulo stejné taktizování, jako Macrona ve Francii, zatímco Orbán podobnou taktiku protivníků s přehledem v Maďarsku ustál. Žijeme v turbulentní době, kdy liberálové zkouší udržet moc ve svých rukách i za cenu rizika světové války, občanských nepokojů a nespokojených či podvedených voličů. Reformisté EU jsou však stále silnější a budoucnost může být výrazně jiskřivá. Snad rozsvítí skomírající světlo na konci tunelu. I když to bude ještě chvilku trvat.

Jindřich Kulhavý