Kopačky, bundy a nejen ty…

  Příkladů je velmi mnoho. Nechci se zabývat produkty automobilového průmyslu, byť právě tam je patrná přehlídka toho, co lze v nynější době odfláknout. Dalším favoritem je oděvní průmysl. Nové syntetické materiály vytlačily vlnu a bavlnu a přiznejme si, že třeba thermoprádlo změnilo sportování v zimě dost výrazně. Nejen lyžaři, horolezci a bruslaři si pochvalují novinky, ale i vyznavači letních sportů odkázaní na venkovní zmrzlá hřiště nemusí již několik let navlékat mnoho vrstev, aby zpocení skrznaskrz skončili stejně nemocní.

   Chemici celého světa neustále vyvíjí látky s dokonalými vlastnostmi. Bohužel, nebo možná i záměrně, nehledají stejně kvalitní spojovací materiál, tedy nitě, které by vydržely trochu fyzického úsilí. A tak se drahé bundy, kalhoty a trička pářou a i když opravdu fungují, za nějakou nedlouhou dobu končí v popelnici.

  Ještě horší stav věci zaznamenáváme u obuvi. Je vskutku jedno, jde li o dámské kozačky, pánské boty určené pro volný čas, nebo snad kopačky. Zima načne většinu z výrobků módního průmyslu, ženy se slzami loučí s vysněným kouskem z vlastní galerie a další exponát končí v odpadu. Podobně dopadají podrážky u mužů a jen nejkvalitnější kousky se dočkají více let.

  Kopačky…. Jsou jich plné regály a i ty na pohled téměř stejné se liší v ceně o stovky procent. Vezmete li do ruky ty nejdražší, vůbec nevnímáte jejich hmotnost. Hráč se rozplývá nad jejich designem, karbon se stal jejich součástí. Druhy špuntů napovídají o tom, kolik povrchů existuje a z plakátů se na muže usmívají tváře všech es předních světových týmů. Ronaldo, Messi, Ibrahimovič a další ukazují cestu malým klukům. S úsměvem opouští prodejnu s vysněným párem a směřují na hřiště. Synové se vysmívají starým koženým adidaskám svých otců. Ten úsměv jim za dva měsíce zmizí ve chvíli, kdy se objeví pověstný žralok. Tátovo vydržely už mnoho let, ty jejich se vrátily na reklamaci, většinou samozřejmě neuznanou. Podstatným problémem jsou opět pojidla, takže sebekrásnější exempláře se prostě rozlepí.

  Taktikou výrobců je šokovat. Cenou, vzhledem, reklamou. U kvality je to už sporné, dlouhodobost využití je de facto nežádoucí. Je třeba vyrábět, prodávat, vyvíjet. Všudepřítomná reklama je drahá a musí tedy být agresivně produktivní. Kolekce se mění i několikrát za rok, tím je pravděpodobnější rychlé zestárnutí a potřebná obměna. To sebou nese menší náročnost na stálobarevnost, poločas rozpadu se zkracuje. K tomu přidejme ještě maximální úsporu materiálu a šití v úplném kraji a….a je to k vzteku, jak drahé věci často vyhazujeme pro zbytečné poškození.

  Je těžké se smířit s neustálou potřebou zabývat se rozpadajícími se věcmi. Ty nejkvalitnější výrobky jsou velmi drahé a často stárnou stejně rychle, jako ty levné. Pravděpodobně nejlepším řešením je zlatý střed.  Jenže…na ten někdo nemá a pro jiného není dostatečně reprezentativní. A tak to jde stále dokola.

J3.K