Křižácká tažení…a ta další.

   Již v pravěku byly na denním pořádku líté boje o cokoliv. Přestože často bylo napadení vedlejšího kmene zdůvodňováno například rozdílným názorem na některého z bohů a hlavním iniciátorem se zdál být nekompromisní šaman, za atakem byla většinou snaha získat spíše než duchovní jasno normální materiální prospěch. Bojovalo se tedy o jídlo, větší území, bonusem bylo bohatství ve formě získaných šperků, zbraní a dalších nástrojů, také nových a jistě půvabných žen. O bojovnících, kteří prohráli, se moc nedozvíme, nápovědou mohou být hromadné hroby, byl li však vítězný náčelník humanista, možná došlo pouze k vyhnání do pustin plných divoké zvěře, to ovšem s rizikem možného návratu těchto mužů po nabrání nové síly.

  Starověk obohatil lidstvo o nové taktiky, složitější náboženství a kvalitnější zbraně. Duchovní symboly se staly jedním z ústředních témat tehdejších válek, přesto šlo opět nejen o šíření vlastní víry, ale příjemným důsledkem vyhraných bitev byl zisk nových území, zotročení původního obyvatelstva a získání většího bohatství zabavením majetku podrobených národů. Materiálno vítězilo opět nad duchovnem.

  Středověk je nám již o něco bližší, neboť lidstvo se díky vlastnímu rozvoji naučilo své dějiny zachovávat pomocí kronik, zápisků a ukládáním fragmentů historie různým způsobem do paměti. Ne, že by se o podobné nesnažil již starověk, tehdejší záznamová zařízení však byla křehká a většinou podlehla zkáze. Nejednou i záměrné, to když nové božstvo dělalo vše proto, aby se zapomnělo na to staré. Nicméně války ve jménu boha pokračovaly ve velkém. Už to nebyli nemilosrdní Mongolové, Féničané dávno nic neznamenali a Peršané byli dávnou vzpomínkou, nyní začal boj mezi křesťany a muslimy. Křižácké výpady vedoucí do Jerusaléma a jeho okolí byly opět zaštítěny církevními preláty, přesto návraty vítězů byly často přehlídkou získaného zlata a šperků. Vzhledem k tomu, že přední rytíři bývali především z řad vyšší šlechty, měli tito svá území v Evropě obhospodařovaná místními nevolníky a nebylo třeba dovážet otroky z řad prohrávajících. Muslimové si však nenechávali nic líbit a navštěvovali především jihovýchodní část Evropy poměrně často. Takový Turek nebyl vítaným hostem, lidský život mu říkal stejně málo, jako ten kozí. Je třeba si povšimnout, že mezi cenné úlovky válečníků patřily opět krásné ženy.

  S přicházející průmyslovou revolucí by se mohlo zdát, že z pozadí válek ustupuje otázka víry a podstatným se získává zisk pracovní síly a surovin. Již nejde o klasické šíření křesťanství, přesto je třeba si položit otázku, nenahradila li církrev nová třída, tedy ta politická. Prosazování kapitalismu, později socialismu, komunismu a nyní návrat k dalšímu levicovému pokusu o správné vnímání světa se staly ideologickým nositelem a zdůvodněním rozpínavosti některých národů. Dá se říct, že v rozvinutých zemích ztrácí víra v boha na významu, v tom méně progresivním zbytku světa je však stále dost silná. Což vede k naprosto bezprecedentnímu střetu kultur. Bývalé kolonie se osamostatnily, určitý systém vazalství však v náznacích přežívá dále. Boj o nadvládu nad světem se přenáší do sféry politických jednání a rychlých výpadů do interesantních oblastí. Odplata na sebe nenechá dlouho čekat.

  Zatímco naivní Evropané se snaží uvažovat relativně logicky a v kontextu toho, že pomalu stárnou a více lidí více vyprodukuje, nabízejí tedy až příliš benevolentní sociální programy, nově příchozí migranti berou svou zteč Evropy jako svatou válku se všemi důsledky. Jde jim o majetek starousedlíků, jejich půdu a opět o ženy. Paradoxní je, že vzdělaní Evropané nejsou schopni pochopit nepříliš skrývanou agresivitu muslimů, nebrání se jí a věří v konečné bezproblémové řešení nynější situace. Není to poprvé, kdy se z vítaných hostů stávají parazité. Vzpomeňme si na situaci po objevení Ameriky a podívejme se, kde se nyní nachází indiánská civilizace. Infekce v podobě vzniku další příživnické a agresivní třídy se šíří Evropou.

  Nevyužijeme li nyní naší jediné výhody, kterou je vyšší inteligence, lepší organizace a smysl pro pořádek, podlehneme li iluzi o vlastní dokonalosti, parazité se zakousnou do naší kultury tak hluboko, že ji rozloží. Jako vždy v historii se najde opět i nyní plno kolaborantů, kteří mají prospěch z likvidace vlastního národa. Většinou jsou nepoučitelní minulostí, výhody získané vrážením klínu do vlastních řad byly krátkodobé a samotní zrádci nejen, že záhy ztratili úctu dobyvatelů, ale nepodařilo se jim zachránit ani vlastní životy. Snad poprvé v dějinách lidstva modernější systém prohrává s tím zastaralým. Smutné je, že se toho účastní právě naše generace, ještě horší však je, že naše děti se přidávají na stranu agresorů. Nechávají se koupit lacinou iluzí nalhávající  jim cosi o moderním prvku nové doby, tedy o globálním světě plném lásky a svobody. Jak značný je rozdíl mezi iluzí a realitou. Probuzení bude krvavé, přijde li pozdě.

J3.K