Lze se jako národ více ponižovat?

  Omluvou pro nás je snad jen to, že jsme netušili, kolik amorálních lidí mezi námi žije. Tušili jsme, že komunistům pomáhalo plno spoluobčanů, nicméně rozsáhlost tajných složek a svazků STB by překvapila každého, kdo by k nim měl přístup. Jejich rychlá likvidace umožnila mnoha lidem zatajit svou minulost, u řady dalších se však staly tajnou zbraní pro budoucnost. Je zvláštní, že statisíce spisů zmizela beze stopy, ale plno dalších bylo vytahováno později ve chvílích, kdy mohly ovlivnit mínění o těch, kteří se dostali či se snažili dostat do důležitých funkcí. Nicméně je třeba si přiznat, že právě náš národ kvalitními morálními vlastnostmi neoplývá a podléhá snadno mnoha lákadlům a pobídkám, které u nás eliminují národní hrdost. Jde o historicky prokazatelný fakt. Naše povaha je na hony vzdálená od ruské soudržnosti, maďarské sebeúcty či třeba italské nacionality. Vždyť jedním ze dvou našich nejvýznamnějších králů (Karel IV. a Přemysl Otakar II.) byl cizinec a ani v dalších stoletích nám skuteční Češi až na výjimky nevládnuli.

  Novodobá historie samostatného státu měla pár světlých okamžiků. 1.republika byla obdobím mohutného rozvoje naší země a období mezi roky 1945 až 1948 bylo jistou šancí se k předválečným úspěchům zase vrátit. Komunistický puč společně s lidskou naivitou bohužel všechny naděje zašlapaly do země, nicméně i za socialismu se Československo drželo na slušné úrovni. Sovětský svaz nás osvobodil od nacistů, takže jeho určitý vliv po válce měl svou logiku. O tom pochybují jen fantastové. Opět se tehdy projevila typická česká kolaborační schopnost. Jestliže se naši krajané mezi sebou udávali už ve středověku, později za Rakouska-Uherska, dokázali to i za nacistů. Opět si připomeňme pozdější velké hráče po tzv. Sametové revoluci, tedy rodiny Havlů a Schwarzenbergů. Netvrdíme, že se podílely na udávání, nicméně jejich majetky potřebovaly ochranu a symbióza s fašisty jim je pomáhala zachovat či dokonce rozšiřovat.

  Jestliže pro vlastence byla 2.světová válka devastační, pak období socialismu bylo mnohem snažší. Pokud jste nahlíželi na Sověty s jistým pochopením, mohli jste svou lásku k vlasti projevovat do aleluja. Museli jste si však dávat pozor na nové udavače, kterých, jak napovídaly již zmíněné složky STB, bylo mnohem více, než kdokoliv z davu tušil. Ti nejaktivnější dokázali být opět papežštější než papež sám a udělali cokoliv proto, aby třeba soused neojel do Jugoslávie na dovolenou. Vrozená česká závist, radost z toho, kdy lze škodit, a pomstichtivost, to prostě nezmizelo. Ovšem to, že ve svazcích spolupracujících s STB bylo mnoho disidentů včetně toho VIP Havla, je prostě odpuzující. Zvláště s přihlédnutím k vývoji po listopadu 1989.

  Gauneři byli buď odejiti s poctami, nebo nadále řídili tuto zemi. S výjimkou Štěpána, který se snažil do poslední chvíle převratu zabránit, to de facto nesemlelo nikoho. A naopak se nahoru vyškrábali ti, pro které změna dresu byla přirozená. Vytvářet legendu o Havlovi jako bojovníkovi proti komunistům jezdícím v jejich éře v mercedesu bylo trochu přitažené za vlasy. Spíše se zdá, že si ho společně Západ a Východ hýčkali, aby mohl být jednou použit. Potřebovali někoho, komu zásady a morální kredit nijak priority neurčovaly.

  Posledních 34 let je výrazně prozápadních, byť vývoj v Rusku, které po rozpadu SSSR zůstalo velmocí, jasně ukazuje na to, že alternativy k Západu mají větší schopnost přežít. Také Čína urazila velký kus cesty, byť tamní zřízení není tím, které bychom preferovali. Momentálně tak je na světě mnohem více variant systémů bojujících o svou perspektivu. My jsme si vybrali bohužel kombinaci krachujícího, sebedestruktivního a ideologicky Green Dealem ovlivněného eurouniosmu a liberalismu, přičemž množství spoluobčanů neschopných vnímat mizernou perspektivu je stále velké. Vedení státu podpořené nekritickými médii tak zneužívá klasické české ohebnosti a neochoty překročit vlastní stín. Politické elity napříč celým spektrem v podstatě obhajují příslušnost k EU, NATO, nejsou ochotny připustit jinou cestu. Místo rychlé reakce na vznik BRICSu, řešení situace kolem energií, plynu, pohonných hmot nadále kolaborují se západními nadnárodními konglomeráty a nejsou schopny se pružně přizpůsobit. Je jim úplně jedno, jak se k nám chovají Američané, Němci, Brusel, obchodní, farmaceutické či bankovní korporace a za bakšiš jim jdou na ruku.

  Český národ není schopen vybírat své vůdce tak, aby byl ctěn svým okolím. Jedinou výjimkou byla 1.republika, kdy ti nejlepší Češi dokázali pro zemi pracovat. To, co nám vládne nyní, je urážkou nás všech. Arogantní Pekarová Adamová, hloupá a zaprodaná Černochová, zločinec Rakušan, prolhaný politolog a pečovatel o barmské ženy Fiala, amatérský správce státní pokladny Stanjura či na stejné odborné úrovni stojící ministr průmyslu Sikela, šílený Bartoš a celá jeho totálně zblblá a přemotivovaná pirátská skvadra sama sebe považující za avantgardní opozici ve vládě jsou jen vrcholem ledovce.

  Ona ani rádoby skutečná opozice nepřesvědčuje o svých kvalitách nebo rozdílném přístupu k postavení ČR ve světě a vyjdete li mezi lidi, nelze se ničemu divit. Jsme skutečně tak blbý národ? Copak si neuvědomujeme, jak se Češi i Moravané v širším měřítku dlouhodobě ponižují, ohýbají páteř a pro pár falešných peněz a slibů nejsou schopni sami za sebe bojovat? Kam se vytratil hrdý Český lev či odvážná Moravská orlice? Už nepoužíváme ani naše národní symboly, všude vlají cizí vlajky. Eurounijní, ukrajinské, nově izraelské. Těm, kteří mají českou hymnu za nejkrásnější skladbu světa, musí být stydno. A ostatním je to jedno.

Jindřich Kulhavý