Monika Kalábová a její zastavení - Na stejné vlně
www.inadhled.cz Středeční den začíná stejným rituálem jako jiné všední dny. Se šálkem horké kávy s mlékem a jednou kuličkou nezdravého umělého sladidla usedám na terasu, abych zachytila co nejvíce paprsků vycházejícího slunce. Pátek v nedohlednu. Nejraději bych si zalezla zpátky do peří a nechala své rozespalé tělo dál laskat teplými polštáři…Křížem krážem mezi kuchyní, šatnou a koupelnou zhltnu pár koleček banánu a lžičku s jogurtem nechávám netknutou. To musí stačit. Nestíhám.
Myšlenkami se mi honí reporty, pracovní schůzky, porada, plný stůl bezvýznamných byrokratických papírů. Uf! Sleduji hodinky, které neúprosně křičí, že i kdybych sešlápla plyn na maximum a rychleji motala volantem, mám zpoždění. Pravou rukou se snažím za nepříčetně rychlé jízdy napsat sms s omluvou, že už se „řítím“.
S nonšalantností vcházím do kavárny. Vlevo sedí postarší pár, který ve mne evokuje třicátá léta…“zavřete oči, odcházím“. Na baru popíjí neotřelý muž skleničku koňaku. Vzduchem se line Frank Sinatra I´ve Got You Under My Skin.
„Á, támhle je“ . Má pevný stisk . Sedáme si k malému stolku, na který se sotva vejde můj notebook a dvě kávy. „Druhá káva, kolik jich ještě do večera bude?“. Jakoby mi můj druhý hlas sopránem pokládal otázky.
Jsem dnes roztržitá, vůbec se mi reklamní konverzace nedaří, slova se zadrhávají, a i když jsem přípravě schůzky věnovala dostatečné množství času, zdá se, že intenzivněji vnímám jeho vůni, charizma, uhrančivě modré oči, úsměv, ruce…“Nedáme si něco na chuť?“ Vysvobozuje mne z půlhodinového monologu o ničem. Pohledem láká krásnou servírku k našemu místu. Otevíráme jídelní lístky a já přelétávám 3 stránky. „Soustřeď se!“ přikazuje soprán. Jednotka nervozity se zvyšuje na stupeň 6. „Nedáme si třeba mascarpone?“. „Ano“ vyklouzne ze mne. Dlouhá lžička vklouzává do nadýchaného krému a ucítím, že jeho oči sledují její cestu k mým rtům. Energie jeho nedbalých „náhodných“ doteků mě přivádí na stupeň 8! Nejsou to ale jednotky nervozity, nýbrž vzrušení.
Měkká ústa dychtivě ochutnávají každý kousek mého těla a široké dlaně jsou jejich pomocníci.
NEBRÁNÍM SE, PODLÉHÁM…
Monika Kalábová
