Morální dno dosaženo?
www.inadhled.live Současná Česká republika se kdysi po reálném, kritizovaném i občas idealizovaném a pro změnu zase velmi snižovaném období socialismu ocitnula na polistopadové křižovatce. Bohužel se rozhodla pro špatnou odbočku, na kterou byla nasměrována dosazeným dopravním četníkem. 35 let tak putujeme špatným směrem. Tato cesta nás stála téměř všechen státní majetek, čerstvě nabyté svobody se vytratily, žebříček životních hodnot se výrazně změnil a jeho výše snížila. Jestliže jsme u komunistů často pochybovali o jejich morálních vlastnostech, pak u jejich současných nástupců u moci jsou tyto pochyby naprosto logické. Po komunistech zůstal funkční stát, byť se zastaralejšími technologiemi schopnými udržet Československo v klubu relativně bohatých států. To o stávající České republice zdaleka říct nemůžeme.
Politické elity, často zjevné rychlokvašky, si svou moc představují po svém. Především požadují její neomezenou variantu. Naprosto nechápou, že jejich posun do vrcholných funkcí není výsledkem geniality, kterou by byly obdařeny, ale především nedostatkem skutečně kvalitních občanů ochotných pracovat pro krachující stát. Ti nejlepší totiž vědí, že republika je v troskách a její ekonomika stojí na vykradených hodnotách a již neexistujících majetcích. Několik posledních politických generacích počínaje Občanským fórem a přes vládnutí ODS, ČSSD, různých koalic, ANO a nyní Pětikoalice se soustředilo především na vlastní obohacení a předání našeho již rozděleného územního celku zahraničním majitelům, přičemž vlády fungují pouze jako jimi dosazení správci.
Česká republika se postupně stala majetkem nadnárodních korporací a je vedena politicky ze zahraničí. Především to byly Spojené státy, které k nám přivedl jejich dlouhodobý spojenec již z dob, kdy si hrál na disidenta a zároveň jezdil v mercedesu, tedy Václav Havel. Západní Evropu a její zájmy pro změnu velmi rychle začal zastupovat kníže Schwarzenberg, oba navíc se společným cílem prolomit Benešovy dekrety a získat zpět obrovský majetek, který sice patřil jejich rodinám, ale pro zjevnou kolaboraci s nacisty o něj po 2.světové válce přišli. Soustředili se na vlastní záležitosti, práci pro Západ a zároveň se podíleli na umožnění rozkrádání státu. Hamižnost a hlad po majetku po roku 1989 zatemnil mozky tehdejších nových elit a podle toho se Česká republika stala místem totálního výprodeje v ještě socialistických cenách. Mnoho lidí zbohatlo, ještě mnohem více přišlo o iluze a o budoucí prosperitu.
Výčet zločinců v oblecích by byl velmi dlouhý. Bohužel k nim patří i pozdější ikony, u nichž vývoj dal možnost procitnout. Jak Václav Klaus st., tak i Miloš Zeman nemají neposkvrněný štít. Pozdější procitnutí je částečně omilostňuje, nicméně nikdy nesmaže spoluvinu na vydrancování republiky. Mnoho podniků skončilo, značky přestaly existovat, půda byla prodána či ,,vrácena“ již téměř neexistujícím církevním řádům. Co šlo, bylo předáno západní konkurenci, ztratili jsme vlastnictví vlastních vodních zdrojů, tedy zásadní životní komodity, zvláštním způsobem se zbavili vlastní elektřiny, která k nám teoreticky putuje zpět přes Německo. Topolánku, ty jelito, to je především Tvá práce. Snaha zalíbit se Západu pokračuje dosud. A morální dno je konečně dosaženo.
V době pro občany ČR tak těžké, kdy je zjevné, že země ekonomicky strádá a státní dluh je navyšován systematicky jen proto, že už politici jinak nemají z čeho krást, se posunuje věk odchodu do důchodu na nesmyslnou hranici, zároveň pokračuje podpora ukrajinské komunity u nás i u nich, stoupají ceny všeho a rapidně v poměru k nim klesá reálný příjem českých domácností, si politici zvyšují platy a nám daně. Ať už veřejné či skryté. Vrcholem arogance je údajný návrh Ministerstva práce a sociálních věcí nového platu pro manželku prezidenta ve výši cca 100 000,- Kč. Tato refundace za to, že je manželkou hlavy státu pobírající i s náhradami, odměnami a režijními náklady částku výrazně převyšující půl milionu korun měsíčně, je konečně dotekem již zmíněného morálního dna. Nikým nevolená a nijak zvláště oblíbená osoba s minulostí, za kterou se nemusí stydět ani bývalý komunista Petr Pavel, tedy jeho manželka, má být dotována penězi od těch, kteří často žijí z ruky do úst.
Sto tisíc není ani pro chudnoucí stát nijak významná částka, pro jednotlivce však taková, že by z ní mohly být dostatečně podporovány minimálně 4 samoživitelky, 10 důchodců nebo by dokázala přispět na léčbu vážně nemocných. Tedy by stačila na mnoha místech, kde stát prostě neplní svou povinnost či funkci. Jestliže paní Pavlová ještě potřebuje k platu svého muže 1 200 000,- korun ročně na šaty, šminky, holiče, boty a šperky, pak jako rodina neumí Pavlovi hospodařit (navíc bydlí zadarmo a ani za chalupu v Lánech nic neplatí) a nepatří do vedení státu. Ani jeden z nich.
Tento nový plat je pro nás zjevnou ukázkou mravní a morální špíny a úrovně, kterou naše reprezentace představuje. Už nejen lži Petra Fialy, arogance Pekarové Adamové, Rakušana nebo Němcové, neschopnost Stanjury, Válka či nedávná Pirátů, tupost Černochové a ideologická pomatenost jejich stoupenců a voličů, ale i hamižnost osazenstva Hradu plně vystihují sešup, který Česká republika prožívá. Opravdu si to pořád necháme líbit? Není toho už moc? A to nehovoříme o financování celého aparátu vedení EU a toky peněz, jejichž koryta jsou značně křivolaká. Okrádají nás na všech úrovních, ve všech sférách a jsou stále beztrestní. V Rumunsku kdysi s nenasytným prezidentem a jeho manželkou udělali krátký proces. Ceausescu i s chotí skončili špatně. U nás máme podobných kandidátů stále více.
Jindřich Kulhavý
