Nebezpečné mimikry

  Petr Pavel byl kovaný komunista a kádr připravený stoupat vzhůru. Díky amorální přizpůsobivosti se začal prosazovat už jako mladý a svou angažovaností i členstvím ve straně měl otevřené dveře v tehdejší ČSLA. Po tzv. Sametové revoluci rychle pochopil, že stranická knížka je mu k ničemu a frčky na výložkách je třeba si zasloužit jinak, takže místo dosavadní vidiny získávání velitelských funkcí ve Varšavské smlouvě změnil na kariéru úspěšného vojáka v NATO. A že to dělal dobře, o tom nás přesvědčil  jeho postup až do nejužšího velení tohoto útočného sdružení poskoků USA. Generálská hodnost už je jen třešničkou na dortu. Výše se dostat nemohl a ve chvíli, kdy měl odslouženo, začal být připravován na pozici prezidenta. Kolářovic mafiánká rodina ocenila jeho schopnost měnit kabát a systematickou prací jej dovedla až na Hrad.

  Šedovlasý fousáč vsadil na jistou lidovost. Sice udělal pár přehmatů při svém putování po ulicích, znalostmi také zrovna nepřekvapoval, nicméně jeho vystupování je až na výjimky klidné s paměť mu zase neslouží nijak zvláště dobře na to, aby si pamatoval, jak byl celý život veden k progresu, aniž by mu vadilo, o jaký režim jde. V podstatě je to takový kombajn, který sklízí úrodu po celou svou životnost, ať už jezdil u statkáře, v JZD či později opět u nějakého soukromého hospodáře. V podstatě, kdyby si ho vybral místo Koláře Agrofert, pracoval by klidně i pod ideologickým vedením Babiše. Osud to vše však připravil tak, že je zástupcem tvrdého evropského liberalismu představeného právě nebezpečnou rodinou Kolářů. Jejich univerzálnost je dokonalá. Starý Kolář je exšpičkový diplomat, jeho partnerka Witowská bývalá elitní mediální manipulantka, syn Kolář zase člen mladé prounijní a protiruské avantgardy cpoucí se do komunální politiky tak vehementně, že má v blízké budoucnosti našlápnuto k nejvyšším pozicím v naší politice. Je otázkou času, kdy nazrzlý bijec a likvidátor maršála Koněva, respektive jeho sochy, po boku bratří Čižinských vstoupí do parlamentní politiky, aby tam pokračoval v zákulisních šachách svého otce. Prezidenta už mají, co mít svého předsedu vlády?

  Per Pavel se teď snaží o zapomenutí své minulosti. Přeci jenom stranická knížka a podchycení Státní bezpečností už se moc nenosí. Je schopný mlžit o výchově a prozření v roce 1968, pozapomenout na dobu normalizace, na jejímž konci už hrdě sloužil v zeleném mundůru své socialistické vlasti, přestože se v té době snažil každý normální kluk vojně vyhnout nebo ji zkrátit, protože mu gumy a politruci způsobovali vstávání vlasů na hlavě. Seriál chlapci a chlapi berte jako tehdejší propagandistické dílo, ve skutečnosti se každý tehdejší mladík snažil z vojny či posádky zdrhnout na jakoukoliv dobu v podstatě denně. Autorovi článku za švejkovský přístup a za dobu trávenou mimo hradby vojenských posádek hrozil tehdy Sabinov a odchod k VDÚP, neboli na nábor k s.p. Výstavba dolů uranového průmyslu, byl nutností. Jen tak uniknul vojenskému soudu zabývajícímu se opakovanou dezercí.

  Petr Pavel byl tedy pravděpodobně klasicky nenáviděný lampasák spějící snaživostí k vyšším frčkám. Později zmizel v zahraničí, kde hrál na proamerickou notu, aby se vrátil jako národní hrdina a prošel převýchovou na ideální hlavu státu. Bylo zapomenuto vše nehodící se a Pavel byl kooptován do pozice lidového prezidenta. Jezdí na motorce, nakupoval v Polsku na trzích a plácá si po zádech s představiteli českého undergroundu, který mu tím dělá reklamu. Objímá se s bývalým kaskadérem a nynějším majitelem motocyklové školy a drsňákem  Sršněm, chybí snad už jen vystoupení s Lucií či stoupnutí si za mixážní pult na nějakém rockovém festivalu či zahrání si zápasu za Amforu. Je vcelku jasné, že při případné politické změně a odklonu od EU či USA by byl schopen letět do Moskvy s tím, že celou dobu říkal cosi o potřebě udržovat s Ruskem dobré vztahy a klidně by si dal na stůl bustu Vladimíra Putina. Petr Pavel takový už prostě je a zdá se, že to většině země nevadí. Po Havlovi už se není čemu divit.

  V úvodu jsme jmenovali také Fialu. U toho nelze nevzpomenout na veletoče, které dokázal zapomenout. Naštěstí máme sociální sítě, které umí vrátit o pár let zpět. Názory Fialy před a po vstupu na vrchol se diametrálně liší. Týká se to Ukrajiny, Evropské komise, Green Dealu, covidu, daní, prostě všeho. Tak prolhaný grázl tu i přes Pavla na Hradu ještě nebyl, snad s výjimkou právě Havla či pár zákulisních hráčů typu Koláře st. Jenže Petr Fiala se dostal k všem důležitým nástrojům, pomocí nichž vede zemi do propasti. Jeho lži se už nyní staly legendárními. Petr Pavel je tak proti němu doslova břídil. Bohužel jejich spojení podpořené právě nastupující mladou politickou avantgardou (Kolář ml, Pekarová Adamová, Čižinští, Piráti, Pospíšil, a další) nevěští nic dobrého. A pokud jim nezlomí vaz špatná ekonomická situace vzešlá z krize jejich evropského liberalismu, máme se ještě na co ,,těšit“.  Tak nějak si tu žijeme. Jen…národní hrdost je kde?

Jindřich Kulhavý