Nemovitosti zlevní? Proč ne?

   Budeme li se zabývat Prahou, kde se ceny nemovitostí šplhají do závratných výšek, lví podíl na nynější situaci mají státní úředníci a politici v jednom, tedy Matěj Stropnický a jeho kolegyně Kolínská, tvořící neustále po dobu svého působení na pražské radnici překážky výstavbě nových domů a bytů v hlavním městě. Jejich filozofie založená na pseudoekologismu se stala trnem v oku každému, kdo chtěl něco vybudovat. Platí to jak pro velké developery, tak i menší firmy prodávající zasíťované pozemky vhodné ke stavbě rodinných domů, což se vzápětí dotklo i jednotlivých stavebníků z řady zájemců o vlastní bydlení.  Chaos ve změnách územního plánu a neochota pracovat se staly záměrně zataženou brzdou výstavby v Praze a blízkém okolí.  Po změně na pozicích určujících další rozvoj metropole možná dojde k otevření stavidel a především velcí developeři se budou snažit dohnat ztracený čas, narazí však na další podstatné problémy.

  Pracovní trh je u nás ve stádiu vyčerpání. Dlouhodobá školská politika způsobila nedostatek kvalitních řemeslníků. Vysoké školy s různými názvy chrlí mraky absolventů. Někde to umí i za pár měsíců od zapsání se ke studiu. Máme mraky politologů, sociologů, pseudovědců, neproduktivních úředníků, neziskový sektor přetéká množstvím vysokoškolsky vzdělaných ideologů, znalců přes chov králíků. Existuje přehršel herců, umělců, kdekdo zkouší být scénáristou, režisérem, moderátorem, politikem. Modelkami můžeme dláždit Václavák, kreativci hledají uplatnění i tam, kde se vyrábí fejky. Ale lidé, kteří skutečně něco umí, ti prostě chybí. Platí to pro obory napříč celým spektrem povolání. Začít lze u řemeslníků nejvyššího stupně, tedy u lékařů a zubařů, dále jmenujme kompletní pomocný zdravotnický personál, lidi do průmyslové výroby, svářeče, soustružníky, chemiky, zemědělce, poté vzpomeňme na prosté prodavače, skladníky i popeláře. A abychom se vrátili k tématu, na řadě jsou kompletně všechny stavařské obory. Sháníte li kohokoliv z výše vyjmenovaných pracovníků, zjišťujete, že stav volných rovná se nule. Což jim poskytuje při případné změně zaměstnavatele řádně navýšit vlastní požadované ohodnocení, a tím zároveň zdražit výsledný produkt vlastní práce.

  I kdyby se momentálně uvolnil prostor pro hromadnou výstavbu, dá se očekávat, že stavební firmy budou mít zásadní problém naplnit své představy právě z nedostatku zaměstnanců potřebných profesí. Jestliže v automobilkách a dalších továrnách už fungují desítky robotů, pro výstavbu to neplatí. Manuální práce je prostě hlavním elementem, bez kterého nelze ani začít. I ty největší společnosti jsou tak odkázané na subdodavatele, často si tím i kryjí záda, protože i díky tomu se na staveniště dostávají pracovníci různých národností, které si velký hráč nemůže dovolit zaměstnávat…často načerno. Jenže bez nich bychom už pár let nic nepostavili. Tito lidé nikomu práci neberou, protože rodilý mladý Čech se rodí většinou s packami ohnutými dozadu a dělat se mu nechce. Teorie, že by nám mohli být užiteční nově propašovaní Afričané, jsou mylné. Kdo kdy viděl černocha či Araba skutečně pracovat, přemýšlet u toho a zároveň se nakonec vytvořit opravdu povedené dílo, na které bude radost pohledět? Černoši mají ve svém DNA většinou boj, odpočinek a lelkování. Samozřejmě existují i inteligentní a pracovití zástupci této rasy, jenže těch připlave přes Středozemní moře opravdové minimum.

Likvidace drobných podnikatelů míří k zániku této vrstvy obyvatelstva. Starší řemeslníci odevzdají živnostenské listy a načerno udělají ještě poslední údržby stávajících soukromých objektů. Nikdo jim to nemůže mít za zlé, jejich záměr není ,,okrást´´ stát na daních, ale prostě se uživit, být užitečnými a doklepat to do důchodu a občas i přes něj. Investovat pro ně do nových technologií a nářadí je zbytečné, proto na ně zbývá servis starších domů. Je jich však málo, zkuste sehnat instalatéra, elektrikáře apod. Nový řemeslníci už musí mít moderní vybavení, často velmi drahé, být dokonale proškoleni, a tím jsou samozřejmě i daleko dražšími. Navíc jich je opravdu žalostně málo. A je jedno, kterou ze stavebních profesí si vyberete, platí to bez rozdílu pro všechny. Pokud si všímáte rozmachu montovaných staveb, důvodem je snaha právě o tu robotizaci i ve stavebnictví, o zjednodušení. Ale ruku na srdce, opravdu si myslíte, že dřevěný či betonový dům obložený izilací z jakéhosi plastu postavený z prefabrikátů je na stejné úrovni, jako zděný? A má stejnou hodnotu a výdrž?

  Ceny nemovitostí dolu tedy nepůjdou, protože je de facto nemá kdo nové stavět. Hlad po nich je nadále velký, řady zájemců rozšiřuje nová generace přeplácených počítačových expertů, pro které je jejich příjem zárukou k budoucímu blahobytu. A přidáme li čachry ĆNB s úrokovými sazbami, a tím i hypotékami, zároveň Ministerstvo financí nakupující s nějakým záměrem obrovský objem eur, nečeká nás nic dobrého. Hospodářská prosperita se může den ze dne zhoupnout, možná se uvolní tisíce bytů po těch, kteří nebudou schopní platit nyní uzavřené hypotéky, ale to půjde o skokové období. Perspektiva toho, že se zlepší stavy řemeslníků, je s nynější školskou politikou státu nulová. Vše, co se musí vytvářet rukama, bude stoupat na ceně. Stát upřednostní výstavbu sebou spravované dopravní infrastruktury, ale bydlení jednotlivců bude nadále v rukách developerů. Jak si tito s tím vším poradí, je ve hvězdách. Jisté ale je, že řemeslo bude mít opět zlaté dno. Možná více, než tušíme.

J3.K