Nervozita
www.inadhled.cz Pocit, který známe, ale neradi ho máme. Zažívají ho všichni lidé napříč pohlavími, generacemi, postaveními, prostě ho zná každý z nás.
Malé děti ji prožívají často z úplně úsměvných důvodů. Většinou, když čekají na nějaký dárek, který jim kdokoliv veze a ony vědí, že bude. Čím více stárneme, důvod k jejímu vzniku se mění a začíná být závažnější.
Ve škole je to před písemkami a důležitým zkoušením, před sportovním kláním, později při přípravě na první a poté na každé další rande. Na pracovní pohovor se také nikdo netěší, cesta do prvního zaměstnání je jen málokomu k smíchu. Nervózní nepřestáváme být ani v dospělosti, je jedno, jde li o nás, naše děti, či blízké lidi. Důvod se vždy najde. Strach o někoho, neznalost prostředí, obava z výsledku. Všimněte si, že jde vždy o stav budoucí. Obáváme se toho, co přijde, naše sebevědomí klesá, nevíme, jaký výsledek očekávat. Přitom je třeba si uvědomit tu skutečnost, že samotná nervozita jen komplikuje přípravu na věc budoucí a je kontraproduktivní.
Umění zachovat klid znamená mít čistou mysl. Jednou, až se budete ohlížet za svým životem, zjistíte, že většinou důležité věci přišly nečekaně a nervovali jste se kvůli nikoliv významným záležitostem. Až se příště bude Vaše dítě tvářit nemocně s tím, že zítra nechce do školy, pozorujte jej chvilku a třeba zjistíte, že má strach z něčeho. Může to být zítřejší písemka, neznalost něčeho, obava z divného spolužáka. Většinou jde o to potomka vnímat a pohovořit s ním, odlehčit starostem, pomoci dohnat látku. I u dospělých je vše o komunikaci a stavu nervozity se dá předejít, nebo aspoň eliminovat její rozsah.
V podstatě platí dvě pořekadla. 1) Proč stahovat trenky, když brod je ještě daleko. 2) Když nejde o život, tak jde o….. Myslím, že obě znáte. Vždy to nějak dopadne. Na to sice nespoléhejte, ale na druhou stranu to berte tak, že tím život nekončí. Tedy…většinou ne.
J3.K
