Nevidíme to moc černě?

  Témat, která evidentně mají vliv na vzájemné chování společnosti, je tentokrát více. Můžeme se však ptát, neeskaluje li vzájemná nevraživost uměle, nepřeceňujeme li jednotlivé náznaky projevů zástupců určitých skupin, či zajímá li se vůbec široká veřejnost o to, co se kolem ní děje? Nevznikají li pouze sociální bubliny, které se výrazněji vyhraňují vůči jiným, zatím co běžní obyvatelé dále žijí svůj každodenní život spojený s prací, konzumací a třeba televizí? Je možné, aby v dnešní převratné době, kdy gender, ekologie, migrace, liberalismus a indoktrinace mění kdysi uznávané jistoty a hodnoty, žili lidé v nevědomosti a ve svých názorech vycházeli pouze ze závěrů moderátorů České televize?

  V naší společnosti skutečně žije mnoho lidí, pro které je život stále stejný. Chodí do práce, po ní zajdou nakoupit, na pivo, večer kouknou na seriál. O jejich existenci svědčí to, že se natáčí další díly Ulice, Ordinace, Modrého kódu. Tyto nekonečné seriály s velkou sledovaností přináší práci mnoha umělcům a jejich derivátům, zároveň víceméně vyjadřují život ,,normálních´´ lidí, přičemž ignorují skutečnou životní realitu. Přestože v Ulici už se údajně objevil černoch ve vztahu s českou dívkou, což evokuje myšlenku na další projev popularizace vztahů mezi Evropankami a migranty, jinak se zdá, že se vcelku nic neděje a hlavní problematikou jsou osobní vztahy, trochu alkoholismu a nepatrné třenice na politické úrovni, přičemž není zcela jasné, kdo prezentuje jakou stranu. Výrazné změkčení reálné situace poté dokážou doupravit moderátoři politických pořadů.

  Především ČT, a dosud i Nova, přináší znovuzrozenou formu zpravodajství. Jestliže to novácké lze označit maximálně za politický bulvár a daleko více času se věnuje autonehodám a psím množírnám, pak ČT jede vyloženě jednostrannou propagandu tvořenou profesionály. Veškeré diskuze, a také pořady k věci, jsou velmi pečlivě připravované, jejich účastníci vybíráni dle klíče, kterým je proliberální prezentace a prostor poskytovaný druhé straně je až na výjimky téměř nulový. Navíc osočovací propaganda jede na plné obrátky. Přidáme li k tomu i další média, často ze stáje miliardáře Bakaly, jde o celkem solidní nálož polopravd, ideologických tézí a poupravené historie, vpravovaných podprahově i agresivně do myšlení národa. Vezmeme li prostého občana, který ráno vstane, po snídani odejde do práce, po které se vrátí domů, aby zasedl k televizi, nelze se divit jeho neinformovanosti a spokojenému životu.

 Méně konzumní spoluobčané ochotní po informacích pátrat se však stávají již členy určitých skupin. Záleží u nich na prostředí, ve kterém se nachází, jaké informace jsou pro ně relevantní a jak s nimi následně pracují. Také je třeba při jejich dělení vnímat, jakou prošli výchovou, kde studovali, jaké mají priority. Rázem je tu několik důvodů, které způsobují tak nevraživé nálady. Gender rozdělil lidi vyznávající klasické rozlišení muže a ženy a jejich úlohy v lidské populaci, proti nim postavil neomluvitelnou tolerancí oplývající volnomyšlenkáře uznávající vyžadovaná práva homosexuálů a dalších menšin včetně pedofilů. Migrace učinila z vlastenecky smýšlejících občanů xenofoby, nacionalisty a rasisty, přestože jim černoch v Africe vadí stejně, jako loď v moři. To, že tuto loď umístěnou uprostřed Václaváku nepovažují za normální, je přeci logické (přirovnání absurdity toho, že migranti obsadili Václavák a kšeftují tam se vším, to i včetně s českými holkami). Eurounijní politika znamenající nával omezení, příkazů a arogance vůči národním zvykům a zájmům poté učinila další spoušť v oblasti vztahů mezi Čechy a vytvořila výrazné protipóly i na politické scéně. Liberálové postupně kolaborují s bruselskými elitami a těch pár odvážných vlastenců hájících české a moravské národní zájmy je pod ostrou palbou médií a zastánců evropské avantgardy v čele s Merkelovou a Macronem. Ruku v ruce s tím jdou spory o ekonomickou budoucnost, protože liberální část zavrhuje Východ, tedy Rusko a Čínu, to při ignoraci skutečnosti, kterou je čilý obchod mezi Západem a východními velmocemi, zatímco tzv. nacionalisté si uvědomují, jak se nám nevyplatila jednoznačná polarizace a zaměření pouze na jednu část světových trhů. Hřebíčkem do rakve vysoké úrovně života je ekologická tragikomedie vycházející z ideologicky pochybených teorií o uhlíkové stopě a vlivu člověka na změny klimatu. Přitom by pouze stačilo po sobě uklízet odpad, čímž se velká část zemí vůbec nezabývá, že milá Afriko a Asie?

  Prostý občan žijící v bublině, kterou je televize, práce a nezájem o vše ostatní, je přímo pokladem pro velkou část politického spektra. Ovlivnit tyto lidi je poměrně snadné a systematická práce se vrací vcelku mnohonásobně. Zbylí lidé jsou však v určité formě války, který vypuknula jak na sociálních sítích a internetu, tak i v některých médiích. Jde o nevyrovnaný boj, kdy je na straně liberálů především finanční a mediálně prostorová převaha. O to větší nasazení vnímáme od jejich odpůrců. Jde o o boj Goliáše a Davida. Podíváte li se na rozpočet ČT, je jasné, kdo je Goliášem. Zaznamenali li jste finanční krytí neziskového sektoru, jeho produktivitu a aktivitu Člověka v tísni pronikajícího do politických struktur a do školství, tušíte, kam tuto část společnosti přiřadit. Podíváte li se do tváří umělců vyzdvihujících část našich politiků a přijímajících za to od nich granty, jistě víte, ke komu patří. No a my prostí Davidové děláme vše proto, abyste nepodlehli dojmu, že liberální prounijní, promigrantská a genderově úchylná cesta je jedinou možnou. Věřte tomu, že bychom byli radši, kdybychom svůj volný čas mohli věnovat zábavám, četbě a relaxaci. Bohužel na to není moc času. Nejde o to, nevidíme li to příliš černě. Jen si uvědomujeme, že pravděpodobnost příchodu drsné reality je skutečně vysoká. A na to je třeba upozornit.

J3.K