Ohýbání páteře je nemyslitelné - 1.díl

 Historie Země spojená s rozmachem lidského rodu procházela mnoha etapami, ve kterých se střetávali různé civilizace. Tím pádem na sebe narážely i různé rasy. Evropu dobývali Mongolové, Afriku a Indii Evropané, Ameriku též, ovšem později za pomocí černochů. Ještě před tím se střetávali se starověkými Evropany Egypťané, Peršané, Arabové. I v samotné Evropě se to různě měnilo, mimo kmenů, které se tu obohatily a odešly tu jiné pro změnu zůstaly. Vždy to byl boj o život, půdu a budoucnost. Vyhrávali ti nejsilnější, schopní přežít. Každá civilizace, která postupně ztratila bojovníky a vyměkla, vcelku rychle také zanikla. Po starověkých Řecích sice zůstaly krásné památky, ale také balady a pověsti o hrdinech. Ve chvíli, kdy krása a estetika začala převažovat nad hrubou sílou hrdinů, skončila i sláva této země. Stejnou cestou se později vydali Římané. Z bojovných a dobře organizovaných legií vedených statečnými césary časem vyprchalo vlastenecké nadšení. V samotném sídle císařů se šířila dekadence a zženštilost, rozšiřovala se homosexualita a dával se důraz na vzhledové vjemy. Ekonomiku zatěžovaly úplně jiné projekty, než bylo budování kvalitní armády a Římská říše se rozpadnula. A pokud bychom se podívali ještě dále, podobně dopadnul starověký Egypt a další kdysi vyspělé civilizace.

  Otázkou tedy zůstává, zdali se bílá civilizace nedostala do bodu, kdy právě dekadence způsobuje zatlačení jiných důležitých priorit do pozadí. Mizí přirozené obranné instinkty, postupně, a u některých skupin přímo aktivně, předáváme své dosud významné postavení jiným etnikům, přestože tato o něj dosud nijak zvláště nebojovala. Přiznejme si totiž, že Evropané jsou společně s Američany schopni dosud vyřešit razantně jakýkoliv problém ve světě, pokud by chtěli. To i přes rozmach Číny a Japonska. Pokud by se eliminovali spory mezi Ruskou federací a USA, je vcelku jasné, kdo vládne největší vojenskou a ekonomickou silou na světě. Ano, jsou to běloši. Jejich vojenský arzenál, ekonomické zázemí a inteligenční potenciál jsou prostě stále naprosto výjimečnými. Bohužel přišel čas dekadence.

  Bílá civilizace vyměknula a není ochotna bránit sama sebe. Rozklad začal opět zevnitř. Sypání si popela na hlavu, omlouvání se za minulost, současnost a budoucnost je nepochopením historického vývoje. I v přírodě existují silní a slabší, schéma potravinového řetězce ukazuje, že každý má své místo. Silné druhy se množí méně, umírají v bojích dokonce i mezi sebou. V řetězci ti pod nimi se musí více snažit, takže na malou smečku lvů připadá obrazně stádo antilop. A takové myši sloužící za potravu kdekomu jsou v požehnaném stavu téměř nonstop. U lidí je to podobné. Kdysi přežívali skutečně ti nejlepší, nejodolnější, cesta vzhůru vedla přes vyhrané bitvy. Pokud do vítězné civilizace dorazilo příliš velké množství humanity, vzápětí zanikla. A přesně ta situace postihla nyní bělochy. Ještě v době 2.světové války bylo vcelku jasné, kdo stojí na vrcholu. Později se však snad z důvodu uvědomění si jistého nesmyslu umírání ve válkách začal vytrácet smysl pro sebezáchovu. Následující generace v tomto ohledu zdegenerovali. Ruší se armády, ministryněmi obrany jsou ženy. Běloši si začali klást za vinu věci, které způsobili jejich rozmach. A začaly se dít věci.

  Vzpomeňte si, když jste chodili do školy, tím myslíme dnešní pětapadesátníky. V Jihoafrické republice vládnul prezident běloch Botha a Nelson Mandela z Afrického národního kongresu seděl v base. Země vzkvétala a patřila k top zemím světa. Apartheid byl odsuzován, přestože tento systém rasové segregace přinášel ekonomické i politické výsledky. Později byl ideologicky uznán za nevhodný a JAR se stala zemí s obrovským ekonomickým propadem, vysokou kriminalitou a obráceným rasismem První černošský prezident Mandela nezabránil agresi vůči bělochům a jeho manželka se stala královnou s neomezenou mocí. A to ještě vycházel z výdobytků předešlých let. V zemi se však bezpečně nyní už necítí ani samotní černoši. A v mnoha oblastech dochází k návratu do doby kamenné. Problémy s dodávkou elektřiny, se zásobováním potravinami a další problémy vrací JAR zpět do lůna Afriky. 

  Konec 1.dílu

Jindřich Kulhavý