Ostrovy štěstí mizí
www.inadhled.cz Každý z nás má místa, na která se rád vrací. Někdo je má spojená s dětstvím, s prožitky, s příbuznými či přáteli, jiný na nich obdivuje atmosféru, přírodu, možnosti vyžití. Bohužel jejich počet se stále více snižuje, k čemuž vedou různé okolnosti. Příkladů je hodně. Plno Čechů pocházejících z venkova se vždy rádo vracelo aspoň na víkendy zpět do míst, kde se narodili. Později odešli do měst a další generace už ztratila vztah k starým venkovským stavením. Jejich okolí se navíc zařepkovalo, ztratilo poesii a postupně umírá.
Výše zvolený příklad je sice typickým pro naši zemi, není však tím, o kterém bychom nevěděli. Existují ale i další. Kdysi populární chalupaření a chataření je také na ústupu, může za to i mohutná výstavba domů na perifériích větších měst. Máte li jeden dům, péče o další vás prostě neláká. A lidé žijících v bytech pro změnu naloží své kolo a vyrazí do přírody s tím, že někde přespí a vrátí se na konci víkendu zpět. Ono něco vlastnit je často i díky daňovým zákonům a bdícímu oku finančních úředníků kontraproduktivní.
I přesto máme pořád místečka, kam se rádi vracíme. Někdo miluje krásy české přírody, bohužel přeplněnost nejatraktivnějších oblastí je natolik obtěžující, že třeba Šluknovský výběžek je snad lepší z tohoto seznamu vynechat. Jít krásným prostředím v průvodu asi není to pravé. Tak si lze návrat k přírodě jen těžko představit. Naopak takové Západní Čechy svou panenskou přírodou dokáží ještě překvapit. Máte li však lepší finanční podmínky, určitě jste si oblíbili i destinace ve světě. I proto jsou v létě chorvatské pláže obsazené statisíci Čechů, plno našich turistů se tam rádo vrací, to i přes nižší luxus a vyšší ceny v poměru k němu.
Nádhernou oblastí jsou Alpy. Toto pohoří poskytuje obrovské možnosti sportovního vyžití, pro lyžaře, cyklisty a pěší turisty není větší výzvy v Evropě, než zdolávat tyto svahy. V takovém Livignu se nenudíte ani v létě, snaha přitáhnout návštěvníky aspoň o víkendech je veliká a není to výsadou pouze tohoto proslulého sportovního centra na hranicích Švýcarska, Itálie a Rakouska. Existují tam vynikající nabídky kvalitního levnějšího zboží v městečkách s bezcelní zónou. Pro nadšence z řad motoristů lze doporučit několik nádherných silnic, bohužel stále častěji obsazovaných nedočkavými policisty s měřícím zařízením v ruce a čekajícím na každého trochu rychleji jedoucího. Ovšem kdo nepřekonal ve sportovním vozidlu či na silném motocyklu průsmyk Stelvio, jakoby nežil a nebyl součástí vybrané komunity. Za skutečného fajnšmekra lze ale považovat až toho, kdo ho přejede na kole. Zcela upřímně, takový jedinec to musí mít v hlavě dostatečně pomotané. A že jich tam je.
Ti ještě movitější se rádi vrací do dalších míst mimo naši zemi. Dubaj, Havaj, Florida, Thajsko… Jmenovat bychom mohli do nekonečna, každý z nás si oblíbí něco jiného. Někomu stačí moře, jiný miluje obchody, místní kuchyni, zvyky, klid v přírodě nebo naopak ruch na promenádách. Existence těchto míst přináší životu jistý smysl, umí udělat radost, je kam se těšit. Bohužel je třeba konstatovat, že řadu oblastí našeho zájmu a zdroje naší radosti postupně přestáváme poznávat, natolik se mění. Těchto ostrovů skutečného štěstí pomalu ubývá. Může za to přelidněnost, byrokracie spojená s novými nařízeními, migrace a náboženská nesnášenlivost, finanční náročnost, těch důvodů může být daleko více. Přesto je dobře, zůstávají li nám místečka, kde jsme šťastní. Snažme si je chránit. A až na ně jednou přijedeme s tím, že už je to možná naposledy, uložme si je to paměti v té nejkrásnější podobě. Možná, až o nich budete vyprávět vnoučatům, nebudou vám už moc věřit, že to tak bylo. Ono je totiž těch změn až příliš mnoho. A ty k lepšímu aby člověk s lupou hledal.
J3.K
