Pár slov k přidružení východu Ukrajiny k Rusku

  Podíváme li se na výše uvedenou informaci z více úhlů, dojdeme k rozporuplným pocitům. Reálně se jedná o průmyslovou oblast zabírající 15% bývalého ukrajinského území. Z tohoto pohledu lze konstatovat, že jde o významné množství kilometrů čtverečních, o které Kyjev přišel. Zároveň lze vnímat i to, že k tomu nemuselo dojít, kdyby v průběhu posledních 8mi let ukrajinské vlády sedli k vyjednávacímu stolu a poskytli oblastem obývaným rusky hovořícím obyvatelstvem jazykovou autonomii, kterou tito lidé požadovali. Tvrdý kurz nasazený proti Rusům žijícím na Ukrajině znamenal v první fázi ztrátu Krymu, později agresivní chování vůči Luhansku a Donbasu, k nimž se přidaly i Chersonská a Záporožská oblast. Ve zlém se Kyjevu vrátila i podřazenost organizátorům a strůjcům Majdanu, jejichž americké a britské pasy jasně ukazují, kdo získal vliv nad na kvalitní zemědělskou půdu vlastnící zemí donedávna patřící k Sovětskému svazu. Blízkost amerického ovlivňování života sousedů, z jejichž území je Moskva na dostřel, a snaha vstoupit do organizace NATO vyvolaly v Rusku nejen pozornost a ostražitost, ale zároveň obavy z dalšího porušování dohod o nerozšiřování útočného paktu blíže k hranicím Ruské federace.

  Moskva projevila určitou velkorysost, když nechala do NATO vstoupit bývalé země Varšavské smlouvy. Česká a Slovenská republika k nim patří stejně jako pobaltské státy. Také Finsko, jakožto nový přistupující člen, patřilo kdysi Rusku. To vše Rusové s jistým reptáním přešli, ovšem s Ukrajinou řekli vcelku logicky dost. Až do Majdanu panovaly mezi oběma zeměmi relativně korektní až přátelské vztahy, dokonce i v pozdější době profitovala Ukrajina na ruském plynu a dobrých kontaktech. V zájmu Američanů skupujících ukrajinskou půdu však postupně o některé výhody přišla a dopracovala se až k zahájení speciální vojenské operace, jejímž cílem bylo vrátit klid do oblastí, které ukrajinská vláda umožňovala terorizovat svými jednotkami, navíc podporovanými nacisty z Azovského praporu a Pravého sektoru. Přidáme li ještě zlo v podobě přítomnosti odborníků z NATO na Ukrajině, biologických laboratoří a vyloženě protiruských nálad podněcovaných Západem, které si část ukrajinského národa vzala za vlastní, bylo otázkou času, kdy se Moskva uchýlí k akci. Vřískot Západu pouze objasňuje to, jak velký zájem má tento na udržení vlivu nad Ukrajinou. Postavení poslušného a zkorumpovatelného maňáska Zelenského do čela země už jen urychlilo rozhodnutí jindy vcelku zdrženlivého ruského prezidenta Vladimíra Putina zasáhnout a i přes obrovské množství sankcí, které v důsledku Rusy musely občas i pobavit, vstoupily ruské jednotky na Ukrajinu a dosáhly svého cíle. Tedy zajistit části obyvatel východu Ukrajiny bezpečí a mír.

  Zbytek Ukrajiny dále ,,patří“ Američanům. Jejich ,,západní“ ideologie je vnímatelná všude a je třeba si přiznat, že hodnoty, které jsme přes ostnatý drát kdysi obdivovali i my, dokážou změnit pohled lidí na život. Ovšem jen do té doby, než zjistí, že jejich kvalita je jaksi povrchní a v důsledku se zase tak moc neliší od praktik, na které jsme byli zvyklí. Tím je myšlena cenzura, diktatura a postavení řadových občanů. Nechceme tu nyní rozebírat výhody a průšvihy vrcholného socialismu, který byl námi opuštěn, jisté však je, že americký a západní model života dopracovaný do nesmyslů kolem klimatoalarmismu a následnému Green Dealu a Great Resetu, také k hnutím LGBT, Black Lives Matter či stále více se objevovanému obchodu s dětmi a lidmi má své zásadní nedostatky. Ty v některých směrech dělají z bývalého režimu u nás vcelku procházku rajskou zahradou. Říct toto 33 let po tzv. Sametové revoluci je asi smutné, nicméně zjištění, že kdysi slavný disident Václav Havel byl od počátku jen prodlouženou rukou amerických konglomerátů a pracoval především pro ně, nikoliv pro občany České republiky, odpovídá realitě. O morálním bahnu vzešlém z československých kotelen a projevujícím se záporně velmi záhy po převzetí moci, není třeba ani hovořit, důkazů k tomu je skutečně hodně. Bohužel se lidé z okolí Havla dosud pevně drží opratí a nadále škodí této zemi.

  Pokud si nyní řekneme, kdo je představitelem Západu, můžeme jmenovat Rothschieldy, Rockefellery, anglickou královskou rodinu, Gatese, Sorose, Schwaba, Zuckerberga, Leyenovou, Timmermanse, Obamovi, Clintonovi, Bidenovi a řadu dalších, o nichž si můžete myslet cokoliv, jen nic dobrého. Jde o mafii s celosvětovým vlivem určující pravidla pro každého, kdo nemá dost sil se vzepřít. Takových zemí a vládců je minimum, většina z nich časem na svou vzpouru a touhu po svobodě a vlastní prosperitě doplatila. Kaddáfí, Husajn, Assad, se postavili zlu, přičemž první dva byli zabiti, země třetího je Američany plundrována (krádeže ropy jsou další ukázkou přístupu USA k státům světa). Čína a Rusko tvrdě bojují o svou nezávislost a stojí proti americko-britskému impériu doplněném státy Evropské unie. K nim se nyní začaly přidávat další a vzniklo sdružení pod označením BRICS. Možná jsme tak na pokraji nového přerozdílení světa, což se vzhledem k povaze a historii USA a Velké Británie nemusí obejít bez 3.světové války. Jsme na jejím pokraji a vyhození plynovodů Nord Stream I a II pravděpodobně Američany či Brity do povětří je jen potvrzením této situace. Dění na Ukrajině je pouze urychlovačem toho, co muselo přijít. Tedy konfliktu mezi Západem a Východem, mezi jinými filozofií a ideologií. Ten je tady, a pokud někdo tvrdí, že je na něj připraven, je naivní. Teprve teď se bohužel začnou dít věci. My jsme jen těmi, které to pravděpodobně semele. Jak moc, to nechceme předjímat, ale buďme v očekávání mnohého nemilého. 

Jindřich Kulhavý