Poesie má přinést unspiraci. Nebo je jejím důsledkem? Kdo ví?
Začínající autoři mají u nás svou šanci, studentka vysoké školy Ivana Krausová a její tvorba
Tajemnou nocí měsíc tmu provází.
Obrovská mračna hvězdný svit překryla.
Blázen a hráč, kdo právě vychází.
Matka svá dítka nervózně přikryla .
Své pravé já, noc v stínech odkryla.
Blázen a hráč, kdo v ulicích pobývá.
Do nevratné rulety vhazuje život.
Smrt zrovna vylézá, času moc nezbývá.
Koho dnes ponese smuteční průvod.
Nehledí na stáří, krásu či původ.
Sleduješ oblohu, skrz okna skleněná.
Únava dopadá, čas je jít spát.
Noc jako každá, však přeci je změněná.
O novém ránu, necháš si zdát.
Však co když se stane, že nepůjde vstát.
Tak jak to bývá, sny přijdou samy.
Propadáš do hlubin, táhnou tě dolů.
Vábí tě hlasy, tak už pojď s námi.
Neboj se, přijdem, a půjdeme spolu.
Děsí tě, straší, jak skříň plná molů.
Bráníš se, bojuješ, ona je silnější.
Ztrácíš svou sílu, ona ji nabývá.
Vzdáváš se, vzdáváš, přeci je mocnější.
Cítíš, jak život ti ubývá.
Poslední minuta, jiná už nezbývá.
Mylná má představa o domácím bezpečí.
Najde tě všude, před ní se neschováš.
Blázen a hráč, proti ní mocnější.
Smrti a osudu, jde tváří v tvář.
Každý z nás uvidí, v tunelu zář.
