Pohřeb papeže. A co dál?

  Křesťané svou víru opírají o Ježíše Krista a nauku o jeho životu. I když nikdo netuší, jaká byla realita, navíc ve vatikánských archívech je skryto mnoho tajemství, vše může být postaveno na úplně jiných základech, miliarda věřících pokleká před křížem, z něhož třiatřicetiletý mučedník shlíží na svět a některým dává sílu překonávat strasti žití. Ne každý má to štěstí, že by mu v něčem pomohl, ale budiž, pokud povědomí existence nějakého Boha má pro tyto lidi určitou energii, pak nechť věří, čemu chtějí. Církev si na tomto jevu postavila vcelku funkční firmu, jednu z nejstarších a rozhodně z nejvlivnějších či nejlépe vydělávajících. Dlouhodobá činnost prelátů má své výsledky. Mnoho věrných věřících, hodně krve a mrtvých (otázkou je, koho bylo dosud více), nádherné stavby, umělecká díla, knihy, bohatství. Vše má dvě strany, stejně jako mince. Každá je jiná.

  Hlavou křesťanů je papež. Centrum jeho moci se nachází v Římě a v podstatě jde o jeho honosnou čtvrť s mnoha privilegii. Vatikán má stejně zvláštní status, jako například Monaco, jen je navíc historicky velmi cenný a plný památek, symbolů a tajemství. O samotném Vatikánu bylo napsáno mnoho knih, řada mužů sedících na trůnu je dlouhá a byly doby, kdy se papežem nazývaly i tři různé osoby v jednu chvíli a sídlily jinde, třeba ve francouzském Avignonu. Mít „svého“ papeže bylo přáním králů, císařů, mocných rodů. Požehnání papeže mělo svou váhu, uvalení klatby komplikovalo vládnutí mnoha mocným včetně českých králů. Papež často rozhodoval i o následnictví, mohl povolovat rozvody i uznávání levobočků za hodné zůstat v následnické linii či nikoliv. Je vcelku logické, že v nynější době je Svatý otec už méně významnou postavou, nahradili ho přední politici nejvýznamnějších států, nicméně i dle toho, kolik jich přijede na pohřeb Františka, je znát, že jeho vliv na křesťanskou obec je stále znatelný.

  Samotný papež František vládnoucí 12 let je pro mnohé kontroverzní postavou a má li se o mrtvých hovořit jen dobře, možná je lepší mlčet. Jisté je, že tento nejvyšší pastýř patřil k liberálům, vyznával a šířil jejich hodnoty a vše ostatní by muselo projít hustým sítem, aby vypadlo jen to dobré. Autorita papeže umožňuje totiž ještě stále ovlivnit svět. Pokud by chtěl k lepšímu, musela by být jeho snaha směřována jinam. Přestože je Vatikán bohatým centrem vědění a umění, i tentokrát bylo jeho spojení s dobrem spíše symbolické. Pravdou je, že vnímání Františka je jiné u pragmatických ateistů a pro věřící může být ten samý sluha boží nejvyšší autoritou chápanou jako obraz dobra. Důležitým je také schopnost dalších podřízených papeže hlásat slovo boží v podobném duchu, jako papež sám. Rebélie se sice trestá, ale je možná. Jan Hus mohl kdysi vyprávět. U papeže Františka se vyžívali především hledači symbolů a pravdou je, že těch satanských bylo kolem něj nadmíru. To už bychom ale zabředli do sféry spekulací a konspirací.

  Pohřeb Františka se tak stane místem, kde se střetnout osobnosti z mnoha oblastí včetně politiků. Vzejde li z toho něco dobrého, to nelze předjímat. Zajímavé bude registrovat všechny známé tváře a jejich vzájemné pohledy či pozdravy. Hned poté se rozhoří boj o moc nad Vatikánem a o pomyslnou i nad všemi křesťany. Také nad obrovským majetkem, z něhož značná část je uložena v amerických sejfech soukromé společnosti FED (neptejte se, proč mají státy své zlato v cizích trezorech, to je nad naše chápání). Už nyní prosakují informace o korupci mezi kandidáty a jejich voliči, konkláve tak bude možná dramatická a výsledek je nejistý. Ateistům je lhostejný, křesťané budou netrpěliví a muslimům je to buřt úplně, ti se budou nadále snažit ovládnout přinejmenším evropská kontinent. Křesťané potřebují papeže, který nebude mít otevřenou náruč pro všechny, měl by jim vysvětlit, že vlastní území je třeba bránit. Jinak se může stát, že Vatikán zůstane poslední evropskou výspou víry v Ježíše Nazaretského. Amen.

Jindřich Kulhavý