Sebedestrukce

  Z výše uvedeného vyplývá, že každý národ je přizpůsoben prostředí, ve kterém se nachází. Důkazem je dlouholetá bezvýsledná válka v Afganistánu, kde ani nejmoderněji vyzbrojená armáda nedokáže zvítězit nad relativně primitivními bojovníky Talibánu. Ti jsou v afgánských horách doma a díky znalostem místa, ve kterém se bojuje, jsou zdatným soupeřem amerických sil doplněných vojáky z dalších zemí. Je velmi naivní ta představa, že se tam na misi příjemně vydělá a přitom nic nehrozí. Kdo někdy navštívil afgánské či pákistánské hory, ví, že místní jsou schopní se se samopalem v ruce objevit během okamžiku i tam, kde je nikdo několik měsíců neviděl. Chovají se a žijí jinak, než v civilizaci vyrůstající vojáci z armád tam nasazených. Riziko smrti či zranění je tedy vysoké a s tím tam vojáci odchází. Má li to smysl či nikoliv, to už je otázka pro nezávislé odborníky, ale vzhledem k dlouhodobému nasazení bez výsledků o tom lze pochybovat.

  Podobně lze nahlížet na migraci. Do Evropy proudí statisíce mužských příslušníku národů a kmenů nechápajících základní principy evropské kultury a ekonomiky, které napomohly tomu, že je Evropa tam, kde je. Vidina snadno dosažitelných výdobytků dlouhodobého vývoje na našem kontinentu je pouhou fata morganou, kterou jim promítají ti, kteří stojí za rozpoutáním migrační krize. Černá masa plavící se přes Středozemní moře skočila na udičku těm, kteří vymysleli další způsob, jak bohatnout. Momentálně narážíme nejen na střet náboženství a inteligence, ale zuří především vnitroevropský boj elit o vládu. Na jedné straně stojí momentálně velmi oslabená a pomalu stárnoucí garnitura vyznávající konzervativní přístup k budoucnosti, jehož součástí jsou zodpovědnost, úcta k historii a čerpání z ní, rodina, národní hrdost a tradice.

  Proti ní zbrojí elitářská generace vládců, kteří převlékli kabát, to na území bývalých států Varšavské smlouvy, nebo na bývalém Západu politici směřující k dosud nezažitému neomarxismu. Strhávají sebou mladou generaci a zneužívají ji k vlastním záměrům. Průnik levicově smýšlejících lidí do vrcholné politiky, neziskového sektoru a nejvyšších pater podnikatelských vrstev způsobil chaos v zavedeném systému a podnítil je k hledání nových prostorů, ze kterých poplynou další peníze podporující vznik účinných nástrojů podporujících vlastní moc. Právě vznik neziskového sektoru je pokusem o zřízení jakési přípravky budoucích aktivistů. Objevily se plán migrace, genderové změny vnímání společnosti, ekologický terorismus s podporou státu. Dlouho se hledal i imaginární nepřítel, kterého se podařilo zhmotnit v Rusku a v národním povědomí. Sebedestrukce Evropy je v plném proudu.

  Na mediální výslunní se derou tvorové, jejichž představitelem je například hochštapler a páter Halík. Není samozřejmě jediným, každá země má množství svých agitátorů, kteří nás přesvědčují o potřebě promíchat národy. Jejich rétorika se však mění. Nejdříve byli příchozí muslimové přínosem, který nás zachrání a posune dále, později jsme byli upozorněni, že budeme muset vyložit jistou energii na integraci, aby se stali užitečnými, momentálně jsme přesvědčováni o tom, že i přesto, že nás budou asi zabíjet, je třeba je přijmout, dát jim prostor a postupně se pokusit je domestikovat. Jaká bude další fáze? Bude nám řečeno, že se máme všeho vzdát a odejít ze země, opustit domovy, protože se polidštění nepodařilo, ale oni mají právo na svůj nový domov? Budeme nadále naslouchat Halíkovi, jemu podobným, médiím, nebo je konečně přestaneme poslouchat a potrestáme je za kolaboraci s nepřítelem a začneme se bránit? Možná tomu nebudete věřit, ale existuje plno nadšených spoluobčanů, kteří Halíka citují a dávají jeho myšlenky za příklad. Demagogie padá na úrodnou půdu těch, jejichž inteligence je mizivá, nebo i těch dalších, kteří v tom vidí zrod nové společnosti. Jak moc jim multikulturní přístup změní jejich zažité standardy, které si ani neuvědomují, to už nedomýšlí. Sebedestrukce je na postupu.

J3.K