Sebevražedná euforie
www.inadhled.live Radost liberálů v Evropské unii z odchodu Bašára Asada z pozice syrského prezidenta je opět předčasná. Ne, že by se Asad chtěl vrátit domů. Jemu došlo, že chtít držet za každou cenu pohromadě stát, v němž je množství různých zájmových skupin a etnik, je už asi nesmyslné. Veselost eurohujerů plyne především z toho, že dle jejich představ byla dána facka Rusům. Krátkozrakost bruselských lodivodů (spíše jde o kapitány ponorky se značnou dírou v trupu) je již proslulá.
Sýrie je pod velením dosud hledaného teroristy na cestě k rozpadu. Uplynulo pár hodin od odletu Asada z Damašku a Izrael si uzmul dostatečně velké území, kterému říká nárazníkově. V souvislosti s vlastní bezpečností zlikvidoval okamžitě torzo syrské armády a její sklady. Jen tak, pro jistotu prý. Turci zase atakují Kurdy, kteří byli schopni se s Asadem dohodnout. Dokonce i muslimové budou mezi sebou mít rozepře, přeci jenom sunnité a šííté se navzájem zrovna v lásce nemají.
Dosud sekulární stát se stane vlastním stínem a navrch budou mít islámští fundamentalisté řezající se mezi sebou. Mezitím si svou část odloupne Erdogan a Američané budou nadále krást na východu země ropu. Celé to může znamenat další migraci. Ovšem, podíváme li se na jásající Syřany žijící v Západní Evropě a uvědomíme si, že nyní budou odcházet ze Sýrie ti s Asadem spíše souznějící, pak se konflikt mezi nimi přenese i do zemí, kde už žijí ti dříve odešlí a „stíhaní“ bývalým režimem. Naivní představa návratu těchto lehkoživků zpět do rozvrácené země je výplodem chorých bruselských mozků a jim přisluhujících médií. A všichni ti experti tvrdící o úderu pod ruský pás jsou jen zkorumpovanou chátrou pískající podle not.
Ruské zájmy v Sýrii jsou v podstatě nicotné. Aspoň v tuto chvíli. Soustředí se spíše na Ukrajinu, kde demolují zbytky její armády. Ani vlaky představující dodávky zbraní křečovitě se bránícímu Zelenskému škemrajícímu o další peníze i vojenskou výbavu ruskou armádu nezastaví. Utichnuly spekulace o Severokorejcích na kurské části fronty, protože pravděpodobně tam žádní nejsou, jinde se vrací Ukrajinci do svých bydlišť, která jsou už pod ruskou správou a rozhodně jsou pod ní radši. Přestože americká dosluhující administrativa vykrádá vlastní státní pokladnu a zároveň žádá, aby mohla vyzbrojit i osmnáctileté mladíky jdoucí do válečné vřavy padnout za vlastní zájmy, Zelenskyj asi tuší, že to už by pro něj bylo osobně nebezpečné. Nejhorším nepřítelem je naštvaný rodič. Těch by bylo už neúnosně moc.
Biden, jak se zdá, chce Trumpovi předat USA v co nejžalostnějším stavu. Samotným Američanům je už on sám nepřítelem. Kdysi tak bohatá země je plná sociálně slabých občanů, mnoho z nich je bezdomovců žijících pod vlivem drog. Ti však vládu nezajímají, stovky miliard na poslední chvíli utrácí za zjevně prohrávající hračku v amerických rukách, tedy za kyjevský režim. Zelenskyj jezdící po světě v mikině už dávno ví, jakou loutkou Západu se stal, přesto jako správný komediant dotáhne svou roli do závěrečného potlesku. Možná si neuvědomuje, že ten může zaznít nad jeho rakví. Trump je sice zatím méně přehledný, ale zdá se, že v klasické americké rozpínavosti bude mnohem zdrženlivější a jeho cílem je návrat Spojených států k prosperitě. Bude spíše bránit dolar než zájmy Black rocku, Deep State se Sorosem s Gatesem. Nikoliv Ukrajinu před Kremlem.
Po uvědomění si výše uvedeného se tedy ptáme, v čem bruselské elity a jejich čeští podkoní z řad našich liberálních politiků, médií a analytiků spatřují facku Rusku? Putin nadále buduje silný stát s dobrými vztahy mimo Západ, přičemž ani jemu nezavírá dveře a nadále ho zásobuje plynem i ropou. Jedinou zásadní třecí plochou mezi Ruskem a USA bude spor kolem dolaru a BRICSu. Myslíme si, že půjde o ekonomickou válku, ovšem při diplomatických schopnostech Putina a Trumpa asi nebude tak vyhrocená, jak je nám podsouváno. BRICS je i Čína, tedy země důležitá pro polovinu světa, takže Spojené státy budou muset velmi vážit všechna opatření. Ona totiž tato nejlidnatější země dávno nedisponuje pouze množstvím vojenských čepic, kterými by obrazně umlátila soupeře, ale dohání absenci kvalitní vojenské výzbroje a nenechá už si moc diktovat, co může, a co nikoliv.
Syrská epizoda tak bude spíše výzvou pro evropské politiky v tom, aby si poradili s migrací. To jim s výjimkou Orbána moc nejde. Radost z pádu Asada je předčasná a směšná. A protože Trump už nechce podporovat Zelenského, zamotanou hlavu nemají v Moskvě, ale měli by mít v Bruselu. Jenže tam se zabývají destrukcí evropského průmyslu, energetiky i zemědělství a přechodem na dotační hospodářství. Tupost eurounijních lídrů nemá ve světě obdoby a její následky budou dalekosáhlé. Netušíme, jak Vy, ale my tady v redakci se stydíme za to, kam se přidala Česká republika, kdo jí vládne a jakými sluhy i obětí liberalismu jsme se stali.
Jindřich Kulhavý
