Sjednocená Evropa?
www.inadhled.cz Evropská unie je v situaci, do které se pravděpodobně nikdy nechtěla dostat. Proces přibližování se evropských států započatý přeměnou EHS a přistoupením bývalých států Východního bloku se jevil být logickým krokem po ukončení studené války. Z původní hospodářské spolupráce se však stal politický subjekt s více nešvary než pozitivy. Důvodem této zcestné skutečnosti jsou lidé, kteří postupně pronikli či byli dosazeni do vedoucích bruselských funkcí. Další příčinou je nastavená výše platů za jejich vzájemnou součinnost a kolaboraci. Je velmi těžké hlasovat proti těm, kteří Vám platí neskutečně pohodlný, bezpracný a luxusní život plný výhod. Jste li ,,pozitivně´´ aktivní, čekají na Vás v teplém hnízdu ještě teplejší místečka. A protože je Vaše funkční období ohraničeno určitým časem, je třeba si zajistit vynikající důchod. Koho by zajímal tedy vlastní národ, díky němuž jste se se stali eurokomisařem či poslancem Evropského parlamentu?
Víceméně levicová rétorika představitelů EU vychází ze situace v Západní Evropě. Zatímco Východ si prošel svou leninsko-marxistickou epochou, ve které zjistil, že socialismus směřující ke komunismu je ideou podobnou fikci, takže to prostě nefunguje, absolutní sociální rovnost neexistuje a nelze donekonečna vyrovnávat rozdíly mezi více a méně schopnými jen proto, se mohlo říkat, že vše patří všem, Západ na toto zjištění teprve čeká. Všude přítomná byrokracie patřící k vysokému množství direktivních regulací se rozmáhá napříč celým kontinentem. Jestliže my už víme, že obrovským problémem pro jakoukoliv ekonomiku je nepoměr mezi těmi, kteří svou prací vytváří skutečné hodnoty a lidmi pracujícími v úřednickém aparátu, kdy v dělnických profesích dochází k totálnímu nedostatku pracovníků, zatímco se zvyšuje počet kancelářských a naprosto neproduktivních zaměstnanců, trend v Evropě je opačný.
Abychom nyní nekritizovali pouze Západ, poslední vlády u nás dopustily podobný systém. Školy opouští stále více na první pohled vzdělaných jednotlivců, učební obory jsou však poloprázdné. Maturita se stala vytouženým grálem každého mladého člověka, přestože nikdy dříve nebylo pořekadlo o tom, že řemeslo má zlaté dno, pravdivější. Vysokou školu může nyní vystudovat kde kdo, mimo relativně prestižních škol existuje řada soukromých, které Vás sice ozdobí titulem, nicméně nezajistí vzdělání na takové úrovni, kterou získáte studiem na kvalitní vysoké škole. Navíc se objevila řada naprosto nepoužitelných oborů, jejichž absolventi jsou pro ekonomiku a společnost jen další nepotřebnou skupinou. Jde jen o uměle protlačovanou vyšší úroveň vzdělanost, která je v důsledku kontraproduktivní. Nepotřebujeme více sociologů, umělců a podprůměrných právníků, chybí nám zedníci, elektrikáři, instalatéři, ale i lékaři všech odborností a stavební inženýři. Vzhledem k tomu, že plno našich skutečných odborníků odchází za vyššími výdělky do zahraničí, dá se předpokládat, že jde o problém napříč stejným kontinentem, který se přenesl i k nám. Po tzv. ,,Sametové revoluci´´ jsme tuto situaci neměli.
Naše vzhlížení k Západu mělo logické vyústění v přibližování se k němu. Bohužel dosud plno našich spoluobčanů sdílí názor, že v Rusku je vše špatné a Západ je naším vzorem. Nesoudnost byla už jednou cestou k naprosté závislosti na Sovětském svazu, kterou vystřídal bezprecedentní obrat, a důsledkem toho jsme se téměř stali německou kolonií pod vlivem USA. Změny v politickém vedení Spojených států a vítězstvím Trumpa v prezidentských volbách sice dochází k odklonu některých politiků a především médií od americké rétoriky, o to více se přilepují na tu eurounijní. Potřeba být s někým neustále spojován je šílenou chybou. Problémy unijního molocha díky uměle vytvořené migraci narůstají do obrovských rozměrů a vedou k destabilizaci celého kontinentu. Levicově orientované strany se od demokratického pojetí vládnutí stále více vzdalují. V čele nejvýznamnější evropské velmoci stojí bývalý elitní kádr NDR Merkelová, pravice je v menšině. Ve Francii vládne levice dlouhodobě, dle toho to s touto zemí vypadá. Stávky, sociální programy a mnoho dalších náznaků ukazuje na cestu k určitému druhu socialismu. Otázkou tedy zůstává, neměli bychom li se vrátit více, než k pouhému obdivu, ke zdravému uvažování.
Budoucnost Evropy není v jejím sjednocení na těch pilířích, které nám jsou nyní předkládány. Nelze spojovat různě výkonné ekonomiky, štábní kultury a dělat ze sebe dojnou krávu. Je třeba zaměřit se na to, co lze na naší zemi vyzdvihnout, čím ji udělat pro všechny zajímavou, nikoliv však za cenu ztráty hrdosti a národní identity. Spolupracovat můžeme s každým, komu máme co nabídnout. Zatím jsme partnery pouze proto, že děláme za málo peněz hodně času, nevážíme si své půdy, přírodního bohatství a ani vlastních občanů. A to vše jen proto, že máme v čele řadu těch, kteří budou za bakšiš obhajovat cokoliv mimo svých voličů. Politická zodpovědnost zdegradovala na hamižnost. Důkazem toho není jen zastupování státu v EU, ale i celá vláda s Babišem v čele a chování poslanců hlásících se k EU a odkazu Václava Havla. Doba se mění a je třeba na ni pružně reagovat. Jinak skončíme špatně.
J3.K
