Tak už to léto zase končí

  Bohužel si tuto skutečnost si většina lidí připouští až tehdy, kdy se do dětského období vrací, to však  jen v pár oblastech. Třeba když jim začnou problémy se stabilitou chůze a rychlost kroků neodpovídá potřebě doběhnout na toaletu. Mládí je v tu chvíli nenávratně pryč, na střední věk se jen vzpomíná, důchod je nedílnou součástí vlastního bytí a lékárna neoblíbeným zdrojem potřebných medikamentů prodlužujících pocit toho, že zatím to ještě jde. O to větší je poté beznaděj, pozorují li starší lidé mládež v jejím spěchu do dospělosti. Nicméně čas utíká všem stejně, přestože uvědomění si jeho rychlého běhu přichází nejvíce právě až s blížícím se doražením do cíle. Závěrečná fanfára je už jen pouhým rozloučením se s dotyčným, a pokud neexistuje jakýsi návrat duše do nového těla, což by byla docela dobrá varianta, uzavře se tak krátká životní epizoda jednotlivce. Spravedlivé je, že to čeká každého.

  Dost však pochmurných úvah, drastickým koncem léta je první poprázdninový vstup do vzdělávacího ústavu. Pedagogové zjistili, že nedostanou platově přidáno, což je jistě nepotěší. Inkluze je drahou záležitostí, jejíž efekt je kontraproduktivní. Zcela neomylně se Ministerstvo školství a sportu řídilo pravidlem utratit co nejvíce peněz za co největší nesmysl. Navíc je inkluze prokazatelně přípravou na pokus o integraci migrantských dětí v blízké budoucnosti. Což by mohlo konečně učitele trknout. Především ty, kteří prosazují multikulturní výchovu a napomáhají tak k výchově dětí, které budou v počínající dospělosti spolurozhodovat o destrukci státního systému a rozpuštění národů v bezpohlavní společnosti. V podstatě jim určené peníze na výplaty jsou převedeny do likvidačního programu dotovaných neziskovek podílejících se na systematickém ožebračování obyvatelstva a indoktrinaci dětí. Učitelé prosazující multikulturní přístup se tak podílejí na činnosti podobné sebepoškozování a zároveň na snižování úrovně našeho školství.

  Opusťme však školní budovy, dramatických situací bude dost i mimo ně. Blížící se volby momentálně dělá zajímavými i pokus o vydání Babiše a jeho kolegy z Agrofertu Faltýnka Poslaneckou sněmovnou  k trestnímu stíhání týkajícího  se kauzy Čapí hnízdo. Demagog Babiš opět dokázal, že mu je lež vlastní. Ohání se politizováním vlastního podvodu, načasováním jeho vyšetřování a pokusem ho zdiskreditovat. Jak úsměvné a smutné zároveň poslouchat tyto nesouhlasné připomínky u člověka, který chtěl očistit politickou scénu a tvrdil, že už samotné podezření je důvodem k ústupu z politického dění. Přitom kauz kolem Babiše je mnohem více a zdá se, že jej chtějí potrestat za jeden z méně závažných činů, ve kterém s ním navíc nejeli další aktéři sedící ve státních funkcích. Zásadním problémem odstranění Babiše totiž je to, že se o něj snaží lidé, kteří mají taktéž máslo na hlavě a měli by tak být odejiti úplně stejně. Citlivost každého kroku je tak velmi podstatná. Obava o utržení laviny před volbami, ale v případě vítězství Babiše i po nich, je oprávněná.

  Konec prázdnin znamená přípravu na dramatický podzim. Hraje se o mnohé. Evropská unie je v křeči, Macron se pokusil rozdělit Visegrádskou čtyřku, což při bezcharakternosti Fica a Sobotky není těžký úkol. Výkřiky ČSSD o tom, že nepřijmeme žádné kvóty na přerozdělování migrantů, jsou v naprostém kontrastu s tím, jak vláda jedná. Značí to jasně obavu z volebních výsledků vycházejících z protivítačských nálad v naší zemi. Nicméně propaganda jede na plné obrátky, školy každý rok vychrlí desetitisíce zmanipulovaných mladých voličů a prezidentští kandidáti se předhánějí v tom, kolik by pozvali Afričanů do naší země. Je otázkou času, kdy se nebudeme podivovat nad jednotlivými chodícími kužely v našich městech, ale budeme se rozčilovat nad násilím, které se stane koloritem ulic a promenád. Burkiny byly jen prvním pokusným králíkem, to, co bude následovat, bude daleko horší.

  Už nyní proti sobě stojí drsná realita v podobě slov generálů Šedivého a Blaška, několika dalších bývalých velitelů naší armády a bezpečnostních expertů, naivita Horáčků, Drahošů a jim podobných intelektuálů s přívěškem určitého stupně debility (jak protichůdně to zní), a nakonec přímo odstrašující systematičnost ČT, TOP 09, Zelených, KDU-ČSL, Sehnala z ODA, ČSSD a ANO (nezapomeňte na Jourovou a Pelikána). Podzim rozhodne o tom, jak špatně skončíme. Špatně proto, že pozitivního můžeme očekávat minimum. Nestane li se něco mimořádného, což je jako čekat na zázrak, vznikne koalice, která semele i to poslední dobré, co v této zemi je. Výhled za obzor není nijak pozitivní. Proto je třeba vzít rozum do hrsti a začít přemýšlet. To platí nejen pro učitele, ale i nás ostatní.

J3.K