To se prostě pochopit nedá, nebo nám zase lžou a ví více.

  Vraťme se k té logice. Elektrická energie je hnací silou mnoha všemožných zařízení. Energetická náročnost dnešní populace je obrovská, stačí si uvědomit, co vše už je na elektřině závislé. Zkuste si představit, že Vám týden ze zásuvek nepůjde vůbec nic. Vaše domácnost začne kolabovat. Nejde jen o vyteklou ledničku a zmlklou televizi. Jistě, večer se dá přisvítit svíčkou, nějaký minimální proud vyloudíte z těch pár baterek, které doma najdete, ten je vhodný tak k oživení pidižárovičky. Zastaví se Vám všechna čerpadla, zazelenají se bazény, pokud bude svítit, Vaše solární panely používané na principu ohřevu vody začnou syčet a unikající pára Vám bude zvěstovat, že Vás k opětovnému rozeběhnutí čeká práce s jejich dalším natlakováním. Pokud nejste připojeni k veřejnému vodovodu, zůstanete asi bez vody, plynový a uhelný kotel i při fungujícím přísunu topného média na celou dobu umře, protože se zastaví oběh vody v systému. To platí i v oblasti praní, hygieny a dalších činností.  Neotevřete vrata od garáže a branku před ní, případně se vrátíte o pár let zpět a začnete fungovat na principu ruční práce. Můžete doufat, že Vaše vozidlo je zastaralé a k pohonu používá spalovací motor. Jinak by Vám v garáži stály dvě tuny železa, plastů a chcíplých baterií. To je dopad jen na jednu domácnost.

  Pokud by podobný kolaps nastal i v širším měřítku, nějaký čas by aspoň nejdůležitější místa běžela díky diesel-elektrickým agregátům. To platí především pro nemocnice. Ovšem situace s dopravou vody a jejím čerpáním by patřila i nadále k zásadním problémům. Navíc by pravděpodobně brzy došly nadzemní zásoby pohonných hmot, takže by za své vzal i poslední možný zdroj nějaké energie. Další důsledky podobné katastrofy si jistě dokážete představit sami, prostě žijeme v období elektřiny a absolutní závislosti na ní. Její výroba a distribuce je tedy životně důležitá, o tom není pochyb. Jakýkoliv nedostatek se vzápětí projeví a důsledky mohou být různé, přesto většinou jejich odstranění stojí určité peníze.

  Výroba elektřiny byla dlouho závislá na uhlí. Pravdou je, že samotná těžba černého a hnědého uhlí je devastující pro krajinu a lidi, kteří se jí zabývají. Navíc spalování čehokoli sebou přináší jisté problémy s emisemi, které se samozřejmě dají technologicky řešit, ale náklady s tím spojené mohou dosahovat astronomických výšek. Navíc je třeba rekultivovat poškozené oblasti, které poskytly potřebné uhlí. Celkově jsou tedy po celkovém součtu uhelné elektrárny poměrně drahé. Přestože se zvyšuje jejich efektivita, už nějakou dobu nestačí pokrývat spotřebu elektrické energie. I proto se postupně přidaly vodní elektrárny. U nich však vzniká obrovský problém, neboť například v Evropě začíná být problém s vodou jako takovou. Velké řeky zaznamenávají obrovské výkyvy ve svých průtocích, řada nádrží zadržujících vodu potřebnou pro běh turbín bojuje z naplněností. K tomu přidejme i problematiku spojenou s potlačením potřeb přírody, kdy kdysi záplavové oblasti díky vodohospodářství zanikly, což přináší obrovské komplikace. Vodní elektrárny mají smysl na veletocích, jinde jsou pouze doplňkem dodávajícím nevelké množství elektřiny.

  Obnovitelné zdroje tak mají zastupovat solární a větrné elektrárny. Proslulé větrníky hyzdící krajinu mají opodstatnění tam, kde často fouká vítr. Zároveň nemohou být příliš blízko obytných míst, neboť jsou hlučné. Solární elektřina je sice fajn myšlenka, ale lze využít tam, kde je dostatečný počet slunečných dnů, zároveň minimum prachu, který ovlivňuje efektivitu panelů. Jisté také je, že výstavba solárních polí zabírá místo těm skutečným. Pokud jde o domácí elektrárny, jejich smysl stoupne až s větším uměním energii uchovávat a skladovat. A v tom máme zatím nedostatky.

 Nakonec tedy nejvýznamnějším hráčem na trhu jsou jaderné elektrárny. I ty potřebují palivo, likvidace jeho zbytků je nákladná, ale celkově jde o nejméně devastující výrobu proudu. Tedy do té doby, než nastane situace podobná Černobylu. A v tom je zásadní problém. Zranitelnost takového zařízení je docela velká a má neblahý vliv na své okolí. V dobách míru se dá pravděpodobně rizikům poškození dobře předcházet, ale co za války? Není riziko vlastnit takovéto časované bomby na svém území? To je otázka pro vojenské odborníky. Možná jsme se tím dostali blíže k důvodu obav z jaderných elektráren. Že by si politici uvědomovali hrozbu blížících se ozbrojených střetů? Je vcelku logické, že z mnoha výše uvedených důvodů je jakékoli místo vyrábějící velké množství elektrické energie terčem číslo jedna. A následky jaderné katastrofy už umíme odhadnout. Takže pokud se Němci vzdávají jaderné energetiky, nemají k tomu tento důvod? A nebojí se Rakušané právem blízkosti našich reaktorů u jejich hranic? Je pravděpodobnost začátku vojenských manévrů tak vysoká?

 Až nám budou zase něco vyprávět o nulových emisích a zavádění elektromobilů, nevěřte jim. Způsobit naprostou imobilitu v době, kdy všichni budou závislí jen na zásuvce, bude tím nejjednodušším způsobem prosté vyřazení a přerušení dodávky proudu. Samotná výroba elektřiny nebude ve výsledku nikdy čistější a zdraví méně ohrožující, než provoz moderních vozidel. Zatím nebyl brán v potaz celý proces výroby baterií a elektrické energie. Nedokážeme li využít síly oceánů a mohutný tok sluneční energie v praxi, budeme nadále svázáni s dosavadními zdroji energie. A pokud bude snaha vyřadit jaderné a uhelné elektrárny, nebude jí ani dostatek. To je jen logika a matematika, nic víc. Vše ostatní jsou kecy a politika.  

J3.K