Trochu toho pacifismu neuškodí

  Ve světě vše tak nějak směřuje k další válce. Izraelci, respektive Židé mají pohnutou historii, myšleno skutečně dlouhodobou. V minulosti byli často vystavováni nenávisti, teroru a ponižování, přesto jsou tu a musíte být skutečnými odborníky na jejich historickou kontinuitu a souvislosti, které tvoří pohled na ně. My odborníky nejsme a nechceme je ani vyzdvihovat, ale ani nijak srážet. Oproti nim stojí muslimové. Ani o nich nelze říct jen dobré, třeba že vyznavači Alláha patří k náboženství míru. V dějinách islámu je mnoho válek, nenávisti, zotročování, k ženám se muslimové chovají často hůře než k vlastnímu dobytku. S islámem má mnoho problémů nynější Evropa, v Izraeli to je dlouhodobější proces.

  Do sporů se zapojili Íránci. Autor tohoto článku byl v Íránu osobně už v roku 1997, kdy jej projel na motorce, hovořil s místními a je třeba konstatovat, že mezi obyčejnými lidmi žádná velká radost z náboženského fundamentalismu nepanovala. Spíše to byl strach z toho, aby nebyli trestáni za něco, co bylo před pár lety běžné. Tehdy v době, na kterou rádi vzpomínali, za vláhy šáha byl Írán zemí směřující k modernímu pojetí islámu bez omezování osobních svobod. Bohužel se vše vrátilo o desítky let zpět, ženy, mimochodem Peršanky jsou velmi krásné, se vrátily ke svým hábitům a Írán je proslulý spíše než půvabem žen jejich zahalováním a přísným dodržováním muslimských zákonů. A také jistou vojenskou dominancí v oblasti.

  Ve sporu Izrael versus arabský svět hraje v příjmu sympatií zbytku světa jeden faktor. Tím je bezvýhradná podpora USA Tel Avivu. Plno lidí vnímá Američany negativně a svůj pohled na ně přenáší i na Izraelce. Neznalost skutečné historie židovského národa pak jde stranou. A idealismus projevující se ve vnímání islámu zase pokřivuje pohled na tamní dění. Plno z kritiků Izraele zároveň nadává na násilí páchané migranty v Evropě, kdy se tito snaží přenést své zvyky sem k nám na Starý kontinent. To se trochu střetává. V Evropě máme tedy muslimy nemít rádi (což je realita a patříme k těm, kteří je tu opravdu nechtějí), ale ti samí lidé kritizují Izrael za politiku, v níž vůči muslimům převažuje potřeba je ve svém okolí pacifikovat.

  Za inadhled říkáme následující. Nepovažujeme se za odborníky na problematiku Blízkého Východu, protože ta je extrémně složitá, tamní vztahy jsou komplikované a historicky jen těžko přehledné. Jakékoliv násilí považujeme za projev neschopnosti najít diplomatické řešení, nicméně existují situace, kdy není jiná cesta než sáhnout ke zbraním. Platí to pro ruskou vojenskou speciální operaci stejně, jako pro neustálou vojenskou připravenost Izraelců k zásahu ve svém okolí. Nicméně si vážíme přístupu Rusů k civilnímu obyvatelstvu a jejich dosavadní snahu ho co nejméně poškozovat. A to i přes Alej andělů v Donbasu, kde se vzpomíná na děti, které kyjevský režim masakroval 8 let, aniž by k tomu měl důvod. Izraelci tak vstřícní k civilistům a dětem nejsou, čehož zneužívají i jejich odpůrci a kritici. Jakkoliv je kdo v právu, nejhorším dopadem válek jsou mrtvé a trpící děti. Za tím si stojíme a je jednou, na čí straně jsou.

  Nechceme tady posuzovat, kdo má za co větší vinu, neidealizujeme si ani jednu stranu blízkovýchodního konfliktu, ale tamní válku posuzujeme dle toho, kolik lidí zbytečně umírá. Za většinou válek jsou jen boje o moc a pak hlavně peníze. Prostí lidé nikoho nezajímají. Bylo tomu tak vždy a moderní doba na tom nic nezměnila. Bohužel, válka je i nadále jedním z posledních nástrojů, kterých využívá světová ekonomika k vlastní existenci i jisté regeneraci. Při uvědomění lidské inteligence je to jeden ze zásadních nedostatků lidstva. Války tu byly, jsou a budou. Jednou se lidé vyhubí sami. Možná jsme k tomu blíže, než jsme si ochotni připustit.

Jindřich Kulhavý