Trochu v tom tápeme
www.inadhled.live Ve vzduchu je cítit zvláštní napětí a situace je tak nějak nepřehledná. Důvodů ke klidu je pramálo a přílišný optimismus není na místě. Zatím se nezdá, že by se protiruská koalice rozpadala. Kdo vkládal příliš mnoho nadějí do změny v Bílém domu, musí se nyní ptát, byl li k tomu důvod.
Donald Trump má doma v USA před sebou mnoho práce. Demokraté vytvořili doslova mafiánskou síť tvořenou z mnoha prádelen peněz, z obchodů s lidmi i dětmi a s jejich zdravím i povědomím. Chobotnice prorostla do tolika sfér, že se při osekávání chapadel této příšery Trumpova administrativa pekelně zapotí. Jejich délka je natolik děsivá, že už nás ani nepřekvapuje, nakolik ovlivňovala život po celém světě. Všechny teorie o Deep State spojeným s vládou Demokratů se mění v realitu. Moc organizovaných jednotlivců přerostla v něco, o čem si jen těžko donedávna kdokoliv z nás dokázal představit jen setinu reality. Je třeba si říct, že Trump má své priority, takže doufat například v rozpuštění WEF, které si vychovává své elitní sluhy – politiky později dosazované do vrcholných politických funkcí, by bylo projevem naivity.
Americký prezident má mnoho plánů, občas trochu velkohubých gest, nicméně šlape do pedálů a čistí řadu významných organizací. USAID dokonce zabránil v další podvratné činnosti. Důvodů k tomu má dost, přinejmenším zastavil odtok dolarů z USA do zahraničí, zároveň přibrzdil tažení liberálů řadou zemí včetně své. Dotklo se to výrazně i Evropy a bude li Trump důsledný, položí tím polovinu politického neziskového sektoru. Prase jdoucí na porážku kvičí, takže různě hlasité hlasy z prostředí této sféry naznačují, že zásah se povedl. Jak dlouho však bude trvat, než Sorosův klan a další najdou jiné zdroje? Například v pokladně Evropské komise? Pravdou je, že přestanou li Spojené státy financovat velké mezinárodní organizace dosud ovládané lidmi typu Gatese nebo příslušníků Deep State, může se svět měnit k lepšímu. Otázkou zůstává, o jak velký boj a mezi kým ve skutečnosti jde?
Oči části světa stále pozorují dění na Ukrajině. Tamní diktátor Zelenskyj pomalu pod tíhou současnosti střídavě otáčí kormidlem, nicméně pravdou je, že do země nadále směřují západní zbraně včetně těch amerických. Je možné, aby Trump mávnutím ruky zlikvidoval aktivity agentury USAID, ale nebyl schopen otočit zpět všechny lodě a letadla směřující přes Polsko s nákladem na výpomoc Ukrajincům? Nebo nemají snad USA v NATO tak silný hlas, aby řekly dost, válka držená tímto paktem při životě končí? Jak je možné, že lodě států NATO zkouší blokovat Baltské moře a bránit ruským lodím ve využívání této námořní cesty, pokud by Trump s tím měl problém? Chce li být nápomocen k vyřešení ukrajinské krize, mohl tímto začít.
Místo toho se zdá, že se tu někdo snaží napínat nervy zúčastněných k prasknutí a Kreml vcelku logicky zatím udržuje kurs tvrdého postoje vůči svým nepřátelům. Respektive se dá říct, že všechna prohlášení jdoucí z okolí Vladimíra Putina sice naznačují přání ukončit SVO, ovšem nikoliv za cenu ústupků a projevu slabosti. Cíl dopředu avizovaný, tedy převod východu Ukrajiny pod ruskou správu, bude naplněn. S koncem nacismu na zbytku území to bude díky velké tradici problém. Trump navíc požaduje po EU veškerou „péči“ při budoucí obnově Ukrajiny, což nebude levné, bude li co vracet do života. Zároveň už prohlásil, že jako refundaci dosavadní pomoci Kyjevu si Američané odeberou část těžby nerostného bohatství. Malou kaňkou je, že většina se ho nachází v dnes již ruské části bývalé Ukrajiny. Pokud se Vám zdá, že tu máme nevyřešenou tajenku, máte pravdu. Stále více se tak zdá, že k rozuzlení problému na Ukrajině je daleko a taktéž se může stát cokoliv právě ve vodách Baltského moře.
Trump řeší problémy doma, všude jinde se rozhlíží, jak by navýšil příjmy Spojených států. Přitom sice může být částečně užitečným, ale ptáme se, bude li i rozumný. Evropa je na kolenou. Sankce vůči Rusku, potopení vlastního průmyslu, Green Deal a odevzdání velké části trhu s automobily Číně, to vše dělá Evropu slabou a bezvýznamnou. Jestliže Evropská unie měla ambice konkurovat USA, pak reálně vypadá spíše na prázdnou skořápku bez schopnosti vzepřít se mizernému osudu. Bez radikálního vedení schopného zbavit se liberálů to dále prostě nepůjde, máme li v budoucnosti hrát významnější roli. Rusové si z Američanů či Britů na zadek nesednou, s většinou nezápadní částí světa jsou v klidu. Další vývoj je tedy naprosto nejistý a jediným, kdo se musí skutečně bát, je Zelenskyj. Dobře však nemusí být ani nám a dalším členům EU.
Jindřich Kulhavý
